Co tisk unašeče cívek magnetofonů?
Moderátor: Moderátoři
Co tisk unašeče cívek magnetofonů?
velmi slabé místo magičů řady B4? sorry za OT
A podle mne ideální by byl tisk na rotující jádro, což je taky docela zajímavý oříšek.
Otázka houževnatosti, pevnosti, a hlavně dlouhodobé stability je řešitelná (a byla už tehdy, unašeče vyrobené od roku 1968 už vydržely daleko víc, přestaly být tím slabým místem; dokonce se spojky a motory ve starých B4 ANP220 měnily za novější typ a některé slouží dodnes).
Otázka spolehlivého, stabilního a přesného spojení fosforbronz - plast však stále trvá, zvlášť ve vztahu k možné vzlínavosti oleje, kterým je nutné ložisko občas přimáznout: co to dlouhodobě udělá v místě spáry kov - plast?
Odděleno z vlákna o šoupáku a tlačítkách, toto je poněkud jiná liga, zaslouží si vlastní vlákno.
Ešte za boľševika, ulomené krídelko som nahradzoval hlinikovým plieškom, odpadlí celý stĺpik som lepil toulenom, ale, to som asi nebol sám....
Přesto je zajímavé, že, když se sehnal nový unašeč, ať už sestavený, nebo jen jeho horní díl, po roce 1968, drží obvykle dodnes.
Samozřejmě tu hrálo roli i seřízení rázové spojky v unašeči. Mnohým vadil dlouhý rozběh plné cívky a přeběh při brždění, kdekdo se cítil být odborníkem a často si přitáhl pružinu tak, že spojka při rozběhu a brždění neproklouzla. V důsledku si tak řekl o ulomení křidélek a rychlejší opotřebení gumových obložení a vytahání plochého řemínku.
- martinkopp
- Příspěvky: 1303
- Registrován: 12 říj 2023, 00:00
(i tak se improvizovalo) série Tesla B70, B90 měla výztuhu sloupku ocelovým
svorníkem (dříkem) o nějaké havárii unášeče jsem zde neslyšel, asi dali lepší
matroš nebo co. To nic, dějepis...
Dlužno podotkout, že ne každý uživatel se ke svému magnetofonu choval s náležitou úctou a pokorou - prostě na ten unašeč plácnul cívku, jak to přišlo, nebo pomáhal při převíjení ručně, to dostávaly trny i křidélka pěkně na zadel.
Dokonce jsem viděl trn ustřižený plnou 15 cm cívkou, protože s tím magneťákem při přenášení někdo praštil o futra. Ovšem šlo o konstrukci jinak velmi robustní: stačilo vyměnit unašeč a magneťák hrál. Zrovna tak jsem viděl spadnout bé čtyřku s barpultu na dlažbu: nebylo třeba shánět jiný magneťák - stačilo vytahat střepy z krytu z mechaniky a jelo to.
Při lezení po půdách, a to jsem jich navštívil celkem malý vzorek (tentokrát v souvislosti s montážemi antén), jsem viděl zjevně třicet i více let neužívané stroje řady B4, čtyři jsem dostal zdarma. B4 a B41 hrají v původním stavu, jeden B42 jsem předělal na třírychlostní stereo deck se setrvačníkem z B43, ale dnes už má v háji přepínače. Ještě jsem se nerozhodl, co s tím posledním, rád bych napřed zrenovoval toho stereofonního, ale pořád překopávám schéma, aby tam bylo kontaktů co nejméně. Prakticky na všech chybí stejná tlačítka a jen na jednom je ještě jakž takž držící šoupák. Tím jsme začali - řešíme to s Lubošem v tom původním vláknu a zrovna čekám, kdy bude mít synek volno na tiskárně, abychom vyzkoušeli první vzorek.
Bez křidýlek unašečů se hoc hrát nedalo, tak se opravila, nalepila, nahradila se zatavenou kancelářskou sponkou, nebo se vyměnil unašeč. Proto dnes v depozitech nechybí.
Ale bez hmatníků tlačítek i bez šoupáků rychloposuvů se magneťák používat dal, tak vesměs tyto plasty nikdo nenahradil a v těch skříních a na půdách taky už nejsou.
A nesouhlasím ani s tím zpožděním za opicemi na vyspělém Západě, ta představa je vyvolaná tím, že Tesla dělal cívkáče pro domácnost ještě 15 let po tom, co první světové značky s cívkovými pásky skončily. Ještě v šedesátých letech Tesla v magnetofonech příliš nezaostávala. Elektroakustické parametry se držely někde mezi Grundigem a Philipsem, jen na papíře vypadaly hůř v důsledku jiné metodiky měření. Kdo jste někdy pár takových strojů stejné třídy proměřil, víte, že pro kmitočtový rozsah "přes pásek" vypadalo toleranční pole v podnikové normě nějak štíhlejší, než v normě DIN 45500 (norma ČSN 36 8420 vyšla poprvé tuším v roce 1976, příslušná IEC vyšla v prvním znění až v roce 1979, ale podle požadavků v ní to spíše vypadá, že vychází vstříc nejen normě DIN, ale hlavně výrobcům, kterým by splnění přísnějších požadavků prodražilo výrobu, nebo by si nemohli dovolit u mnoha přístrojů označení "hifi").
Podobně to vypadalo s odstupem cizích a rušivých napětí, dynamikou a tvarem propustnosti filtru pro jejich měření, s výkony nf koncových zesilovačů... potíž je v tom, že se přístroj musel vždy proměřit, přepočítat to prostě nejde.
Udělat radikální inovaci ve výrobě bez souhlasu vyšších míst, kde o tuto komoditu nebyl valný zájem, nešlo kdykoli, papírový boj skutečně trval roky.
Samozřejmě proti značkám, které si za kvalitu nechaly zaplatit, neměli nadšenci z Tesly moc šancí, investice do takové změny výroby by se uvedením na náš trh nikdy nevrátily.
A už dost historie, tu jsme tu na jiných místech probrali dost široce.