Na konci 90. let jsme s kolegou vytvořili několik souprav, kterými se hledaly zkraty na složitých deskách a ve vanách s kabeláží pro karty.
Zkoušeli jsme vylepšený miliohmetr - podle Elradu (ten byl asi na Pandatronu), což se moc neosvědčilo, kvůli nejistotě dotyku hrotů, pak souprava s jednoduchou "proudovkou" z magnetofonové hlavy - do zkratovaného obvodu se cpal proud cca 10mA-2A 400Hz.
Poslední dopracovaná varianta je mV metr s akustickou signalizací. Opět do obvodu se cpe nějaký DC proud z lab. zdroje, a na vyhodnocení slouží dva hroty. Vyhodnocovací sonda, napájená z baterek, při volném vstupu vrčí na cca 100Hz, při zkratu na 300Hz a jakékoliv kladné nebo záporné napětí se projevuje změnou výšky tónu. Při max. citlivosti to snad dělalo 6kHz při 0,1mV. Obvodově vcelku jednoduché, na vstupu ochranný obvod s diodami, zavedení záporného napětí do vstupu pro indikaci rozpojeného obvodu, OZ jako DC zesilovač s kompenzovanou napěťovou nesymetrií, regulace zisku v několika skocích, další dva OZ - byl tam DC posun a omezení napětí spodní a horní mez, 4046 jako VCO (tím omezením mohl chodit jen od 100Hz do cca 10kHz) + buffer a miniaturní repro.
Posléze se doplňovalo tlačítko na zapnutí zvuku přímo na hrot, aby člověk neslyšel těch 100Hz při rozpojení, když šmejdil po desce a poslední vylepšení byla "paměť" offsetu, na zmáčknutí se udělalo 300Hz z aktuálního vzorku a dalo se poměrově šmejdit kolem této hodnoty.
Hledalo se tím zkraty v kabeláži a konektorech van pro modulové přístroje a třeba zkratované blokovací kondy v mixpultech, kde bylo na jedné desce na jedné větvi i 240 SMD kondů paralelně

. Na těch vanách bylo při vnuceném proudu 2A do vadné +5V větve úbytek napětí jen kolem 10-20mV na celé sestavě, takže to chtělo celkem citlivé vyhodnocení.
Celkem si nedovedu představit, jak tak malé odpory vyhodnocovat jinak, než poslat tam nějaký proud samostatně a sondu mít samostatně, čímž se značně eliminuje problém s testovacími hroty.