Prostor pro osobní dotazy, které nelze jinde dopasovat, případně které přímo nesouvisí s bastlením či elektrotechnikou obecně (protože i bastlíři jsou většinou normální lidé, co nedrží v ruce štípačky a šroubovák 24 hodin denně). Neslouží pro přeposílání obecně známých informací z komerčních webů.
Právě běžel film Král Šumavy. Vzpomněl jsem si na staré časy, jak krásně rezonovaly-hrály stožáry s telefonními dráty. A že těch vodičů někdy na stožáru bylo. Kdo z vás poslouchal s uchem na dřevěném, impregnovaném stožáru? Já ano. Znělo to jako ze scifi.
Mi vyhrávala anténa na CB rádio která byla napevno na komině. Když foukalo tak to bylo slyšet až ve sklepě. Anténa je tam doteď, ale je odhlučněná přes silentbloky co byly vzadu na zavěšení motoru škodovek.
Posílal jsem elektřinu horníkům. Už dofárali. Důl Staříč - Paskov. Demolice běží naplno.
Mně se stalo, že jsem pod vedením vysokého napětí v prstech cítil jak mechanicky jemně brní šípky na šípkovém keři. Sám jsem tomu nemohl uvěřit, ale další rok na stejném místě jsem si to ověřil.
Na ty dráty mám jinou vzpomínku, jako mladý elév u spojů , když začalo mrznout pod mínus osm stupňů a nesmělo se dělat s kabely. Vysadili mě na kraj vesnice s klubem drátů pytlem izolátorů a stupadly k prvnímu sloupu a já měl na čtyř kilometrové trase vylézt na každý sloup zkontrolovat jestli není nějaký izolátor prasklý a popřípadě ho vyměnit. Živě si pamatuji když jsem musel vylézt až k nejvyššímu patru tak mi vykoukli uši z čepice a dotýkali se drátů a když někdo zazvonil tak jsem se cukl a stupadla na zledovatělém sloupu hoblovala až těsně rozkrokem nad betonovou patku. Stalo se mi to několikrát ale vzhledem k tomu že mám vlastní potomstvo dopadlo to dobře
Ona rezonance vodičů může být zajímavá ale u takových nosných lan mostové konstrukce nebo vodičů VVN to už může být velký problém. Proto se na ně montují závaží- tlumiče vibrací.
VVN 400kV (V413) mám asi 100m od baráku, a zvláště za mrazu a mlhy lze poslouchat sršení, a za tmy jsou místy vidět i povrchové výboje u izolátorů.
Zajímavá věc, že když jdu na procházku s rafanama, tak pod drátama vždycky začnou lítat sem a tam jak zběsilí. Úplně jak když zmagořej. Dráty jsou tam poměrně nízko, že lze okem rozeznat jednotlivý žíly lan.
Až zase půjdeš pod linku, vezmi si klasickou neonovou zářivkovou trubici. Pravděpodobně bude stačit jedním koncem držet v ruce a druhům mávat jak ve Star Wars.
Na naší průmyslovce, pár let než jsem tam nastoupil, byla taková pěkná příhoda. Bylo to někdy koncem sedmdesátých let.
Parta třeťáků byla na chmelové brigádě - drátkovali. Kdo to nezažil - nad chmelnicí byly asi v pěti metrech natažené nosné dráty. Při drátkování se na vázací drát uvázal háček a ten se pomocí dlouhé hliníkové tyče zaseknul na ten nosný drát. Uzel na druhém konci drátku se zapíchnul do země u sazenice chmele.
Kluci šli ráno polňačkou na chmelnici a nesli si tyče. Venku vlhko, trochu mlha. Kolem 400kV vedení cvrkala korona. Jednoho nenapadlo nic lepšího, než že nesl vepředu svou tyč jako fangli. A asi na tři nebo čtyři metry mu do té tyče skočilo.
Na klukovi hořelo oblečení. Měl propálené díry v dlaních a upálené prsty na noze, kterou měl zrovna na zemi.
Přežil.
Nepoužívám smajlíky. Pobavený nebo ironický tón si laskavě domyslete sami.
Taky si můžete vyzkoušet pod VVN "soukromej blesk".
Stačí na to několik svázaných balónků (vyšší level je balon meteosondy) s náplní hélia a klubíčko ozdobné vánoční šňůrky s kovovým proužkem. Vypustit na správným místě a potom hodně rychle zdrhat co nejdál... za málo peněz večer náramná podívaná! Na vlastní nebezpečí samozřejmě!
Keď som šiel zo školy a pri vystúpení z vlaku roztiahol skladací daždnik tak v mechanizme konštrukcie vzniklo zaujímavé fialové iskrište pri prechádzke pod vedením v daždi.
Keď sme upevňovali maringotku na prepravný vagón tak z jedného upevňovacieho drôtu vzniklo ešte pred uzemnením veľmi intenzívne iskrište.
Tohle jsem zažil když jsem v Dymokurech zvučil závody, natahovali jsme vojenské PKčko pro 100V rozhlas, věšeli na co se zrovna dalo. Bohužel jsem udělal převěs pod 35kV linkou a PKčko natáhnul mezi dvěma stožáry. Když mě to švihlo do prstu prvně, myslel jsem že jsem se píchnul o tu ocelovou strunu co je v PK. Pak stačilo naši 100V linku přizemnit hřebíkem do hlíny a byl klid.
V dávných dobách, když jsme bydleli poblíž autodílen v Liberci, jsem se trefil do doby, kdy končily ručkové ukazatele směru na autech a měnily se za blinkry. Na oblíbeném dílenském smetišti se válely ukazatele a v nich zdroj měděného smaltovaného drátu. Zvláště vyhledávané ´plácačky´ z autobusu s drátem asi 0,8mm byly zdrojem kratochvíle v podobě šňůry na pouštění draků. Pochopitelně nikomu nedošlo, že drát je vodič… Stalo se, že přestalo foukat a drak si to namířil k zemi. Drát draka spadnul na dráty rozvodu elektriky, které křížil. Ty vyzkratoval a drátek to přepálilo. Asi naštěstí tak šikovně, že se nikomu nic nestalo…