AI - umělá inteligence
Moderátor: Moderátoři
A na čo? Väčšinou na odpovedanie na úplné hlúposti.
Najvtipnejšie je, keď ju propagujú ľudia, ktorým vadí energetická náročnosť prevádzky elektromobilov (oproti AI ešte menšia) ...
Vždyť jsem psal, že se AI učí na škváru. Přesně na těch tebou jmenovaných (a všudypřítomných). Nech ji učit na Krylovi, Nohavicovi, Třešňákovi, Plíhalovi, dej jí naštudovat Kainara, Vrbu, Milana Prince. Nebo těch pár básní co zhudebnil Roman Dragoun od svého táty. A zakaž jí rádio. Pak po ní chtěj poezii. Ona umí pracovat s tím co se jí předloží. A z toho si vyzobe to nejběžnější. Hodnotu díla nepozná, pouze jeho rozšířenost.
"Zkus vytvořit báseň, kterou jako by napsal Kryl, ale je to Polednice od Erbena."
Výsledek zajímavý...
(Podání Erbenovy „Polednice“ ve stylu Karla Kryla)
Na návsi zní dudy líné,
v domě však je dusno tísně,
dítě pláče, matka křičí,
hrozí prstem – dál se chvějí,
dveře, stěny, chvíle s tíží,
jež noc v krabici ukrývá.
„Mlč už, nebo zavolám ji,
černou paní s bledou dlaní,
Polednici z temné stráně,
přijde k nám a vezme tě!“
Kroky duní, dech se zvedá,
v oknech stíny strašlivé.
Matka k srdci dítě tiskne,
náhle ticho – jak v té písni,
když se přestane smát svět.
Za ní stojí postava.
Černý závoj, bledá dlaň,
mlčí slova, dech se tříští.
„Dej mi dítě,“ šeptá žena,
hlas jak vítr v studni zní.
Matka křičí, brání dítě,
černá ruka sevře límec,
čas se chýlí – v hodinách
slyší kroky smrti znít.
Ticho v domě, dudy ztichly,
dítě v klíně nehne se.
Matka, bledá, v koutě leží,
od žalu je mrtvá též.
Na návsi zní píseň líná,
v domě však je prázdno dnes.
(Polednice zpívá dál – jen ti, co slyší, vědí, proč.)
Z Erbena zůstal jen hrubý obsah.
Hele, mně to ze všeho nejvíc připomíná dávnou situaci: Kamarád (učitel); zahrál a zazpíval bandě děcek ze třetí, čtvrté třídy písničku s nějakým příběhem. Pak jim řekl ať napíšou o čem to bylo. To jsme se dočetli hrozný hověziny, občas proložený nějakým správně odposlechnutým souslovím.
Tady se pár takových poetických obratů vyskytuje, ale tak nahodile. Celkově to je bezobsažné. A když už poezie není rýmovaná, ani nemá lahodící metriku, musí mít duši.
Tohle prostě není úkol pro AI. Aspoň zatím. Na spoustu jiných věcí už je hodně dobrá.
Zkus po ní chtít třeba epigram. To je jen zdánlivě nenáročný úkol. Epigram musí mít dokonalou metriku, libozvučný, ale neotřelý rým (rozhodně ne klíč - pryč), nápad, vtip, a nějaké zásadní sdělení. To všecko na ploše zpravidla čtyř veršů.
Polednice
Kdo dítě strachem ztrestá,
sám ďábla sobě zve.
Ne přízrak, matka běsná
však život vezme.
- MiracleSky
- Příspěvky: 98
- Registrován: 02 pro 2018, 00:00
- Bydliště: Brno - střed
Zdroj: Free ChatGPT anglicky
Dotaz:
Who is currently the president of the Czech Republic?
Odpověď:
As of my last knowledge update in October 2023, the president of the Czech Republic is Petr Pavel, who took office on March 9, 2023. Please verify this information with a current source to ensure it is still accurate.
Zdroj: Free ChatGPT česky
Dotaz:
Kdo je v současné době prezidentem v České republice?
Odpověď:
K mému datu posledního tréninku v říjnu 2023 je prezidentem České republiky Petr Pavel, který byl zvolen v lednu 2023. Pokud potřebujete nejaktuálnější informace, doporučuji zkontrolovat spolehlivé zpravodajské zdroje.
AI je dobrý nástroj při třídění běžně dostupných dat. Pokud jsou ta data správná.
AI dovede neuvěřitelně vylepšit zkaženou fotografii. Pokud jí ovšem předložíš jako vzor kolekci pečlivě vybraných fotografií dobrých. Když jí nabídneš fotky špatné, bude produkovat zase špatné. Na poezii zatím algoritmy nejsou. Ta musí jít z duše. Jinak to budou jen říkačky na úrovni dabingu písňového textu v animáči. Z toho je mi vždycky trapno.
Co AI umí dobře, tak sesumírovat oficiální korespondenci.
Příkaz:
Zkuste vlastní kompozici básně na motivy Polednice a inspirujte se při tom dílem Karla Jaromíra Erbena.
Odpověď:
Polednice
Kde slunce ztrácí svou zlatou záři,
v lesích se tma s nocí snoubí,
tam matka s dítětem, v náruči vrány,
s vánkem se strachy probíjí.
„Můj miláčku, spinkej, zavři oči,
v noci se zjeví tajemství,
zvuk vítr nese, co srdce mocí,
kde stíny tančí, tam není klid.“
A v dálce, jak hrom, se ozve šepot,
kdo volá, kdo k nám přichází?
Zahalená postava, v bílém se houpá,
oči jak uhlí, v nich plamen spáří.
„Dej mi to dítě, ať spí v mé péči,
já v noci zpívám, já v noci hlídám,
v náruči své ho na věky večer,
já z temnoty volám, já lásku vím, jak.“
Matka se chvěje, srdce jí bije,
„Ne, moje dítě, tobě ho nedám!
Běda, co hledáš, jen zkázu a tmu,
já v lásce ho chráním, já v něm ho mám!“
A polednice, s úsměvem v tichu,
vstupuje blíž, jak mlha se vkrádá,
„Nedělej vlnu, já ti ho vezmu,
srdce tvé zlato, na věky spadá.“
V ten moment tma spolkla lesy,
matka se brání, ale síly jí došly,
v náruči prázdno, jen křik se nese,
kde láska pláče, tam zlo se roztahuje.
A z úst polednice, v smíchu se nese,
„Děti jak stíny, já v srdci je mám,
v noci se zjeví, ať víc nepláčeš,
já jsem ta, co s námi ve snu se toulá.“
Zůstal jen vítr, co v noci se nese,
a matčina slza, co na zemi spí,
v srdci prázdno, co v lásce se pleše,
v tichu se nese, jak smutek zpívá.
Upřesněný příkaz:
Zkuste kompozici básně na motivy Polednice a dodržujte při tom striktně střídavý rým. Inspirujte se dílem Karla Jaromíra Erbena.
Odpověď:
Ve tmě noci, vánky hučí,
pod hradbami, stín se plíží.
Dítě v náruči spí jak v hnízdě,
matka v srdci má strach a vítr se ztiší.
Slyš, jak volá, kdesi v dáli,
polednice, bledá jak sníh.
Zas k lůžku se blíží, v očích má kali,
mrtvý pohled, co nese v sobě stín.
„Dítě mé, pojď, já ti dám klid,
proč se marně, matko, bráníš?
Ve snu ti dám, co nemáš, co vid,
v náručí lásku, co zraníš?“
Matka se třese, v srdci jí hřmí,
přes hradby slyší temné nářky.
„Ne, polednice, já tě neznám,
mé dítě je svaté, ne pro tvé drápy!“
A v tom se zjeví, s větrem se mísí,
prsty ledové, zlá tvář v šeru.
Matka se brání, v srdci jí tísní,
srdce se svírá, srdce v bezměru.
„Nech mě, já prosím, dítě vychovám,
nechci tvé dary, tvé lži a tvé slzy!“
Srdce se chvěje, v noci se schovám,
dítě je mé, pro něj jsem tu, nezmizí!
A zjevení vzdychá, noc se rozplývá,
vlastní stíny se vrací zpět.
Matka má sílu, ta láska je živá,
polednice mizí, prchne jak let.
Tak v noci temné, pod hvězdným pláštěm,
dítě spí v náruči, matka je bdělá.
Láska a strach, v tom osudu klášti,
v srdci se bijí, v noci, co včela.
Tohle napsala jedna naše skvělá básnířka, když jí bylo šest let:
Všichni myslí,
když jsem malá,
že mám taky malou duši,
že mám taky malou lásku,
a jen malilinkou bolest,
a už vůbec žádnou pravdu.
Nemyslím, že AI neco takovýho tak intenzivně prožila.
- tomasjedno
- Příspěvky: 6547
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha