Napadá mne, dnes by se takové desky daly úspěšně frézovat na CNC. Nezkoušel někdo, jak takové desky navrhnout v Kicadu a pak exportovat do G-code, aby tam byly jednotlivé čáry ? Třeba už něco takového existuje...ok1hga píše:budu jen hádat . . .
připomíná mi to systém dělících čar u pcb které dělal "Jiří Svoboda"
v knížce "Stavebnice tranzistorových zesilovačů a přijímačů" rok vydání 1972.
Poznáváte někdo tuto PCB Desku?
Moderátor: Moderátoři
Ono to v dnešní době nedává vůbec žádný smysl. Když chceš udělat "dělící" čáry, tak lze plochu složit z polygonů, ale je to hromada ruční práce a kromě retro vzhledu je to úplně k ničemu.vaclavpe píše:Napadá mne, dnes by se takové desky daly úspěšně frézovat na CNC. Nezkoušel někdo, jak takové desky navrhnout v Kicadu a pak exportovat do G-code, aby tam byly jednotlivé čáry ? Třeba už něco takového existuje...ok1hga píše:budu jen hádat . . .
připomíná mi to systém dělících čar u pcb které dělal "Jiří Svoboda"
v knížce "Stavebnice tranzistorových zesilovačů a přijímačů" rok vydání 1972.
Třeba LPKF Protomat má v SW možnost odfrézovat nástrojem malého průměru jenom obrys spojů. Na jednoduché věci to ještě funguje, ale úspora času to není nijak významná. Normálně si spočítá kompromis a objede spoje dvěma menšími průměry, pak vezme třeba 2mm frézu a obere měď i na plochách. Ten odběr ploch je ze všeho nejrychlejší.
Možná, v každém případě pro power věci je na takových deskách lepší rozvod tepla, mechanicky to může být taky odolnější a třeba to i zastíní trochu víc, než čárky.HF_Tech píše: Ono to v dnešní době nedává vůbec žádný smysl. Když chceš udělat "dělící" čáry, tak lze plochu složit z polygonů, ale je to hromada ruční práce a kromě retro vzhledu je to úplně k ničemu.
Té ruční práci bych se pochopitelně chtěl vyhnout, jen přemýšlím nahlas, že by možná mohl existovat SW, který na základě vektorového popisu plošňáku bude schopen změřit vzdálenosti dvou cestiček v každém bodě a navrhe třetí "půlící" čáru.
Další důvod, proč to dělat, je při frézování šetření frézy, která pak jede tu cestu jen jednou - kdo má CNC v práci, ok, tam to zaplatí zaměstnavatel. Ale kdo s tím blbne doma, třeba by to ocenil. Já včera při prvních pokusech s CNC gravirkou V-břit hned poničil (ale to bylo zacházením, ne frézováním).
U toho frézování DPS potřebuješ tři věci. Konstrukce musí být fest tuhá, frézovaná deska musí být rovná a musíš seřídit přesně výšku, aby se frézovala jenom měď a lepidlo. Jakmile začneš brát skelné rouno, tak se břit velice rychle tupí. Pak je možné, že máš nekvalitní čínský HSS nástroj nebo ti moc hází vřeteno.
Já k tomu řeknu tolik, že jestli to bereš jako zábavu, tak OK. Utopíš v tom hromadu času a peněz a ten výsledek za to prostě nestojí. Rychlejší je fotocesta přes laserovou tiskárnu.
Lepší je věnovat usílí tomu, se pořádně naučit kreslit v EasyEDA nebo KiCADu a těch pár kusů si nechat vyrobit u číňana. Výsledek je úplně někde jinde a prokovené díry poskytují úplně jiné možnosti.
Já k tomu řeknu tolik, že jestli to bereš jako zábavu, tak OK. Utopíš v tom hromadu času a peněz a ten výsledek za to prostě nestojí. Rychlejší je fotocesta přes laserovou tiskárnu.
Lepší je věnovat usílí tomu, se pořádně naučit kreslit v EasyEDA nebo KiCADu a těch pár kusů si nechat vyrobit u číňana. Výsledek je úplně někde jinde a prokovené díry poskytují úplně jiné možnosti.
Když mi bylo 15, tak jsem takových tišťáků vyrobil hromadu - zabroušenou pilkou na železo nebo jehlovým pilníkem. 
Pak jsem přešel na chlorid železitý a kyselinu solnou s peroxidem, poté k panu Kohoutovi. Vůbec mi není líto, že mi to dnes vyrábí číňan s potiskem, maskou a prokovy.
Každopádně škrabání je technologie na moderní součástky nepoužitelná.
Pak jsem přešel na chlorid železitý a kyselinu solnou s peroxidem, poté k panu Kohoutovi. Vůbec mi není líto, že mi to dnes vyrábí číňan s potiskem, maskou a prokovy.
Každopádně škrabání je technologie na moderní součástky nepoužitelná.
