jj, mám to právě v učebnici, že lze reverz použít k bržděníBOBOBO píše:U některých soustruhů se k zastavení opravdu použil reverz . U frézky jsem zase viděl brždění ss proudem .
Stykačové kombinace
Moderátor: Moderátoři
základ v 1. dílu, ve druhém je toho ještě víc, ale tam jsem zatím nedošeljirka5 píše:Marek Lev: samozřejmě, motor by se měl zastavit, až potom lze zapnout opačný směr otáčení. To je princip blokování. Ty další varianty máš popsané právě v té knize, co jsem ti doporučil. Ještě existuje 2. díl. Nevím teď zpaměti, co je v kterém popsáno.
Marek
S bržděním motoru reverzací bych byl hodně opatrný, alespoň pro začátečníka je to příliš vysoký level.
Příklad: takový motor excentrového lisu s těžkým roztočeným setrvačníkem ti udělá ze stykačů ohňostroj, než zahovoří pojistky.
V naprosté většině případů to chce nějakou prodlevu, aby měl motor čas se zastavit. Někdy stačí tlačítko STOP, a chvilka, než stiskneš tlačítko opačného směru, jindy to vyžaduje časové relé, které po nastavenou dobu nedovolí opětný start motoru, nebo hlídač otáček, který opětný start nepovolí, dokud dává signál, že se motor točí.
A zvykni si číslovat svorky stykačů a relé, jejich číslování je ustálené a usnadní ti to orientaci ve schématu. Jestli ne hned, později to oceníš.
Podívej se například na stykačový pár: každý ze stykačů má pomocný spínací (NO) kontakty 13-14, rozpínací (NC) kontakty 21-22. Pro jistotu má ještě vzadu blokovací mechanickou závoru, která nedovolí, aby přitáhl druhý stykač, dokud neodpadl ten už přitažený.
Tím každým případem myslím spečený pomocný NC kontakt, vadu projektu, či chybu elektrikáře při zapojování. Ani jedno by se stát nemělo, ale sem tam se to přesto stane (nevím, co z toho častěji). Čili dna nezávislé systémy blokování hrají na podstatně vyšší jistotu.
Příklad: takový motor excentrového lisu s těžkým roztočeným setrvačníkem ti udělá ze stykačů ohňostroj, než zahovoří pojistky.
V naprosté většině případů to chce nějakou prodlevu, aby měl motor čas se zastavit. Někdy stačí tlačítko STOP, a chvilka, než stiskneš tlačítko opačného směru, jindy to vyžaduje časové relé, které po nastavenou dobu nedovolí opětný start motoru, nebo hlídač otáček, který opětný start nepovolí, dokud dává signál, že se motor točí.
A zvykni si číslovat svorky stykačů a relé, jejich číslování je ustálené a usnadní ti to orientaci ve schématu. Jestli ne hned, později to oceníš.
Podívej se například na stykačový pár: každý ze stykačů má pomocný spínací (NO) kontakty 13-14, rozpínací (NC) kontakty 21-22. Pro jistotu má ještě vzadu blokovací mechanickou závoru, která nedovolí, aby přitáhl druhý stykač, dokud neodpadl ten už přitažený.
Tím každým případem myslím spečený pomocný NC kontakt, vadu projektu, či chybu elektrikáře při zapojování. Ani jedno by se stát nemělo, ale sem tam se to přesto stane (nevím, co z toho častěji). Čili dna nezávislé systémy blokování hrají na podstatně vyšší jistotu.
děkuju. zkusím si jen tu základní reverzaci, mám na to menší motor.Hill píše:S bržděním motoru reverzací bych byl hodně opatrný, alespoň pro začátečníka je to příliš vysoký level.
Příklad: takový motor excentrového lisu s těžkým roztočeným setrvačníkem ti udělá ze stykačů ohňostroj, než zahovoří pojistky.
V naprosté většině případů to chce nějakou prodlevu, aby měl motor čas se zastavit. Někdy stačí tlačítko STOP, a chvilka, než stiskneš tlačítko opačného směru, jindy to vyžaduje časové relé, které po nastavenou dobu nedovolí opětný start motoru, nebo hlídač otáček, který opětný start nepovolí, dokud dává signál, že se motor točí.
A zvykni si číslovat svorky stykačů a relé, jejich číslování je ustálené a usnadní ti to orientaci ve schématu. Jestli ne hned, později to oceníš.
Podívej se například na stykačový pár: každý ze stykačů má pomocný spínací (NO) kontakty 13-14, rozpínací (NC) kontakty 21-22. Pro jistotu má ještě vzadu blokovací mechanickou závoru, která nedovolí, aby přitáhl druhý stykač, dokud neodpadl ten už přitažený.
Tím každým případem myslím spečený pomocný NC kontakt, vadu projektu, či chybu elektrikáře při zapojování. Ani jedno by se stát nemělo, ale sem tam se to přesto stane (nevím, co z toho častěji). Čili dva nezávislé systémy blokování hrají na podstatně vyšší jistotu.
Marek
Ten ohňostroj při brždění protiproudem bych nijak nedramatizoval. Motor při něm bere proud nakrátko - stejný jako při přímém rozběhu. Jak se mění otáčky, jeho moment sleduje momentovou křivku. Takže během brždění vyvine nejvýše svůj maximální moment, což je cca dvojnásobek rozběhového, respektive cca trojnásobek jmenovitého momentu. Na to všechno musí být pohon i výzbroj dimenzované tak jako tak. Pokud to nevydrží mechanika, je špatně navržená (viz poznámka dole).
Podstatné je, že se takové brždění používá především jako bezpečnostní opatření, takže pohon musí zastavit do nulových otáček. Jinak se z nebezpečného stroje stane ještě nebezpečnější.
Tady v okolí (gumařský kraj) pravidelně potkávám staré kalandry na míchání gumových směsí. Dva těžké protiběžné válce o průměru cca půl metru a cca 80cm široké, točí přibližně padesát otáček za minutu (od oka) a žene je přes ozubený převod obyčejný 22kW indukční motor. Motor je rozbíhaný napřímo, takže aby nelítal hlavní jistič u elektroměru, je potřeba odpovídající jištění. To je jednoduché. Proud nakrátko standarního 4P motoru je cca šestinásobek proudu jmenovitého. Pro 22kW je In cca 40A, Ik tedy cca 240A. V elektroměru proto vyhoví jistič 80A, takže některé ty malé provozovny ani nepotřebují nepřímé měření.
Kalandr má nad válci hrazdu s koncáky, okolo další hrazdy a stop tlačítka. Obsluha navádí gumovou směs ručně mezi běžící válce, kde je hnětená, pod válci ji odebírá, otáčí, nakrajuje, překládá a zase navádí horem mezi válce. Mezi válci je mezera asi tak na dlaň - je tedy jasné, co tam hrozí.
Po práci se stroj normálně vypne a nechá doběhnout setrvačností. Pokud se ale cokoli stane, stačí drcnout do kterékoli zábrany nebo plácnout do stopky, a válce brzdí reverzem. Na hřídeli je staré mechanické Alnico, které zajistí konec brždění při nulových otáčkách. Válce stojí na fleku ve zlomku sekundy a nejvýše se po zabrždění malinko pootočí nazpátek. Ve výzbroji jsou dva naprosto běžné motorové stykače pro 22kW motor, které s vypnutím proudu nakrátko nemají nejmenší problém.
Nouzové zastavení se zas tak často nepoužívá, ale musí se pravidelně zkoušet, a zkouška se zapisuje do provozního deníku. Některé ty stroje mají naběháno padesát roků a jsou v pohodě. Jak mechanika, tak původní stykače.
To jen jako zkušenost z praxe.
Ta poznámka k mechanice: Každý neřízený pohon MUSÍ být dimenzovaný na maximální moment motoru. Protože jsou situace, kdy prostě kopanec maximálního momentu schytá - nedá se tomu zabránit. Asistoval jsem jako externista u prototypu 200kW lisu s rozběhem hvězda-trojúhelník, kde si strojař z neznalosti vytipoval převodovku dimenzovanou s malou rezervou na jmenovitý moment motoru. Během zkoušek se jim stroj několikrát nestihnul rozběhnout, přepnul do trojúhelníka a ustřihnul vstupní hřídel převodovky. Nakonec páni konstruktéři zjistili, že by výměna převodovky za větší byla tak drahá, že pohon dolnili 200kW frekvenčním měničem, a ten je řízený na omezení momentu. Chodí tak dodnes, asi dvacet roků.
Podstatné je, že se takové brždění používá především jako bezpečnostní opatření, takže pohon musí zastavit do nulových otáček. Jinak se z nebezpečného stroje stane ještě nebezpečnější.
Tady v okolí (gumařský kraj) pravidelně potkávám staré kalandry na míchání gumových směsí. Dva těžké protiběžné válce o průměru cca půl metru a cca 80cm široké, točí přibližně padesát otáček za minutu (od oka) a žene je přes ozubený převod obyčejný 22kW indukční motor. Motor je rozbíhaný napřímo, takže aby nelítal hlavní jistič u elektroměru, je potřeba odpovídající jištění. To je jednoduché. Proud nakrátko standarního 4P motoru je cca šestinásobek proudu jmenovitého. Pro 22kW je In cca 40A, Ik tedy cca 240A. V elektroměru proto vyhoví jistič 80A, takže některé ty malé provozovny ani nepotřebují nepřímé měření.
Kalandr má nad válci hrazdu s koncáky, okolo další hrazdy a stop tlačítka. Obsluha navádí gumovou směs ručně mezi běžící válce, kde je hnětená, pod válci ji odebírá, otáčí, nakrajuje, překládá a zase navádí horem mezi válce. Mezi válci je mezera asi tak na dlaň - je tedy jasné, co tam hrozí.
Po práci se stroj normálně vypne a nechá doběhnout setrvačností. Pokud se ale cokoli stane, stačí drcnout do kterékoli zábrany nebo plácnout do stopky, a válce brzdí reverzem. Na hřídeli je staré mechanické Alnico, které zajistí konec brždění při nulových otáčkách. Válce stojí na fleku ve zlomku sekundy a nejvýše se po zabrždění malinko pootočí nazpátek. Ve výzbroji jsou dva naprosto běžné motorové stykače pro 22kW motor, které s vypnutím proudu nakrátko nemají nejmenší problém.
Nouzové zastavení se zas tak často nepoužívá, ale musí se pravidelně zkoušet, a zkouška se zapisuje do provozního deníku. Některé ty stroje mají naběháno padesát roků a jsou v pohodě. Jak mechanika, tak původní stykače.
To jen jako zkušenost z praxe.
Ta poznámka k mechanice: Každý neřízený pohon MUSÍ být dimenzovaný na maximální moment motoru. Protože jsou situace, kdy prostě kopanec maximálního momentu schytá - nedá se tomu zabránit. Asistoval jsem jako externista u prototypu 200kW lisu s rozběhem hvězda-trojúhelník, kde si strojař z neznalosti vytipoval převodovku dimenzovanou s malou rezervou na jmenovitý moment motoru. Během zkoušek se jim stroj několikrát nestihnul rozběhnout, přepnul do trojúhelníka a ustřihnul vstupní hřídel převodovky. Nakonec páni konstruktéři zjistili, že by výměna převodovky za větší byla tak drahá, že pohon dolnili 200kW frekvenčním měničem, a ten je řízený na omezení momentu. Chodí tak dodnes, asi dvacet roků.
Naposledy upravil(a) ransom dne 05 led 2025, 10:39, celkem upraveno 3 x.
Nepoužívám smajlíky. Pobavený nebo ironický tón si laskavě domyslete sami.
Když koukám na to schema, první co bych udělal by bylo, že bych ho překreslil, aby mělo hlavu a patu, takhle aby se v něm prase vyznalo.
Na tom schematu je to asi ovládáno tlačítky, spínací kontakt slouží k tomu, aby se elektromotor točil i po uvolnění tlačítka a rozpínací kontakty k tomu, aby nebylo možné sepnout oba stykače současně a nedošlo k mezifázovému zkratu (jednou se mi to povedlo, byl to nádherný ohňostroj, pojistky lítaly snad i v Temelíně).
Kdysi to byl můj chleba, třeba tady jsem se snažil, aby to bylo co nejpřehlednější, chtěl jsem sem dát odkaz, ale koukám, že si někdo dal práci, aby to překreslil.
https://www.zpa-pecky.cz/media/cache/fi ... 51-net.pdf
Existuje i mechanické blokování kdy sepnutý stykač mechanicky blokuje druhý stykač aby se nemohl sepnout ani když je na jeho cívce napětí.
Co se týká zastavení elektromotoru po vypnutí, některé elektromotory obsahují elektromagnetickou brzdu co po vypnutí mechanicky zabrzdí rotor,
na schematu P3M-0948 z odkazu je blok BAM 002 co při vypnutí sepne na okamžik do jedné fáze elektromotoru stejnosměrný impuls a druhé dvě fáze zkratuje.
Existují i jednofázové elektromotory s pomocnou fází, stykačový blok pro reverzační běh je chuťovka pro znalce.
Na tom schematu je to asi ovládáno tlačítky, spínací kontakt slouží k tomu, aby se elektromotor točil i po uvolnění tlačítka a rozpínací kontakty k tomu, aby nebylo možné sepnout oba stykače současně a nedošlo k mezifázovému zkratu (jednou se mi to povedlo, byl to nádherný ohňostroj, pojistky lítaly snad i v Temelíně).
Kdysi to byl můj chleba, třeba tady jsem se snažil, aby to bylo co nejpřehlednější, chtěl jsem sem dát odkaz, ale koukám, že si někdo dal práci, aby to překreslil.
https://www.zpa-pecky.cz/media/cache/fi ... 51-net.pdf
Existuje i mechanické blokování kdy sepnutý stykač mechanicky blokuje druhý stykač aby se nemohl sepnout ani když je na jeho cívce napětí.
Co se týká zastavení elektromotoru po vypnutí, některé elektromotory obsahují elektromagnetickou brzdu co po vypnutí mechanicky zabrzdí rotor,
na schematu P3M-0948 z odkazu je blok BAM 002 co při vypnutí sepne na okamžik do jedné fáze elektromotoru stejnosměrný impuls a druhé dvě fáze zkratuje.
Existují i jednofázové elektromotory s pomocnou fází, stykačový blok pro reverzační běh je chuťovka pro znalce.
Ve strojovně je voda a na palubě se tančí.
Brždění DC proudem používáme taky. Není tak rychlé jako reverz, ale používá se jako brždění provozní. Třeba u excentrických vibrátorů. Ty by při doběhu chytaly rezonance s velkým rozkmitem, a vytřásadlo uložené na pérech by se vydalo na výlet. Brždění trvá několik sekund a nesmí se často opakovat, protože se při něm motor zahřívá víc než za chodu.
Nepoužívám smajlíky. Pobavený nebo ironický tón si laskavě domyslete sami.
U nás měl motor kalandru 100kW . O brždění jeho nevím nic , to jsem naštěstí neopravoval .
Ale jsem rád , že jsi popsal to alnico , to jsem právě měnil na té frezce . Ale obával jsem se , že napíši blbý název .... Je to jednoduché zařízení , kde je unášen kotouč magnetem , jako staré tacháky , a ten na každou stranu sepne kontakt . No ty se rozepnou při změně směru otáčení a tím dojde k odepnutí jakéhokoliv typu brždění . Je to tedy minulost ....
Ale jsem rád , že jsi popsal to alnico , to jsem právě měnil na té frezce . Ale obával jsem se , že napíši blbý název .... Je to jednoduché zařízení , kde je unášen kotouč magnetem , jako staré tacháky , a ten na každou stranu sepne kontakt . No ty se rozepnou při změně směru otáčení a tím dojde k odepnutí jakéhokoliv typu brždění . Je to tedy minulost ....
Jo vlastně jsi mi Jardo připomněl motory na tkalcovských stavech acutis , co jsem seřizoval a opravoval . Tam byl francouzský motor , ten brzdil elektromechanicky nafleku-na pár °. Ale ty brzdy byly přímo dvoufázové , ale sakra často hořely . Nové byly za minulého režimu nesehnatelné . Než se to u nás naučili převíjet , byl to boj .
Alnica jsou tak dobrá a spolehlivá, že se používají dodnes. Staří chlapi je umějí seřizovat, ale většinou se na ně nemusí roky sáhnout.
Mechanickým seřízením se na nich dají přesně nastavit spínací/rozpínací otáčky, pro každý směr zvlášť. Dřív se hojně používaly na hlídání přetržených pásů nebo řetězových dopravníků (redlery, korečkové elevátory) dnes na tohle stačí indukční čidlo zavedené do PLC nebo zapojené do jednoúčelového přístroje, co vyhodnocuje impulzy.
Pro zastavení pohonu máme buď tachogenerátory nebo inkrementální čidla. Chodí to taky spolehlivě. Akorát už to je elektronika, nikoli krásná hodinářská mechanika. A je to samozřejmě řádově levnější než vyrábět jemnou přesnou mechaniku.
Mechanickým seřízením se na nich dají přesně nastavit spínací/rozpínací otáčky, pro každý směr zvlášť. Dřív se hojně používaly na hlídání přetržených pásů nebo řetězových dopravníků (redlery, korečkové elevátory) dnes na tohle stačí indukční čidlo zavedené do PLC nebo zapojené do jednoúčelového přístroje, co vyhodnocuje impulzy.
Pro zastavení pohonu máme buď tachogenerátory nebo inkrementální čidla. Chodí to taky spolehlivě. Akorát už to je elektronika, nikoli krásná hodinářská mechanika. A je to samozřejmě řádově levnější než vyrábět jemnou přesnou mechaniku.
Nepoužívám smajlíky. Pobavený nebo ironický tón si laskavě domyslete sami.
K číslování kontaktů:
- Silové kontakty stykače (spínače, jistícího prvku) jsou číslované jednomístně, liché jsou jako přívodní, sudé jsou vývody. U trojfázového tedy jsou přívody 1,3,5, a vývody 2,4,6.
- Pomocné kontakty jsou číslované dvoumístně. První číslice je pořadí kontaktu, druhá číslice rozlišuje funkci a přívod/vývod. Pokud má stykač přímo vestavěný jeden pomocný kontakt, je číslovaný jako 11, 12 (rozpínací) nebo 13, 14 (spínací). První jednička je pořadové číslo, druhá číslice odlišuje druh kontaktu a přívod/vývod. Takže se musí dodržovat i směr zapojení kontaktu. Ne, že by to opačně nefungovalo, ale je to obecně srozumitelný standard. U dvou sousedících stykačů tak někdy musí člověk oběhnout vodičem půl rozvaděče, aby ho zapojil ze správné strany, ale tak je to spravně, tak to má byť.
Pokud má stykač dva pomocné kontakty, pak jsou číslované zase podle skutečné polohy a funkce. Má-li dva pomocné kontakty spínací, budou značené 13,14 a 23,24. Pokud jsou oba rozpínací, pak 11,12 a 21,22.
Pak se mohou na stykač nasazovat další bloky pomocných kontaktů. Takže se dostaneme k nepřebernému množství variant. Ale elektrikář hned ví, že 52 je vývod rozpínacího kontaktu na páté pozici.
Podle stejné logiky jsou značené kontakty na ovladačích - někdy má tlačítko až šest různých kontaktů.
Přepínací kontakty (třeba u relé) jsou značeny dvoumístně. Za pořadovým číslem kontaktu je značení 1 pro pohyblivý kontakt, 2 pro rozpínací a 4 pro spínací kontakt. Takže 41 je třeba přívod ke čtvrtému kontaktu relé, 42 je jeho rozpínací protějšek, 44 jeho protějšek spínací.
Další značení je u časově zpožděných kontaktů, tedy u časových relé nebo u zpožděných pomocných kontaktů třeba na stykači (občas se používají třeba pro řízení rozběhu. Za pořadovým číslem kontaktu je 5 jako přívod, 6 jako vývod rozpínací a 8 jako vývod spínací (typicky třeba 15, 16, 18).
U tepelných relé pro ochranu motoru proti přetížení jsou zpravidla jen dva kontakty značené jako 95, 96 (v klidu sepnuté - pro blokování cívky stykače při přetížení motoru) a 97, 98 (v klidu rozepnuté) pro signalizaci přetížení. Předpokládá se, že žádný jiný přístroj nemá víc jak 8 pomocných kontaktů.
A pro přehlednost se rozpínací kontakty přiznačují jako NC (Normal Close, v klidu sepnuté) a spínací jako NO (Normal Open, v klidu rozepnuté).
Mechanické blokování v první řadě (a i v praxi nejčastěji) brání násilnému sepnutí vzájemně blokovaných stykačů. Typicky při zkoušení pohonu stisknutím stykače ručně, nebo při vypadnutí pomocných kontaktů ze stykače (některé stykače nemají pomocné kontakty integrované, používají se přídavné nasazené na stykači).
Když se u stykače slepí silové kontakty nebo přidře pohyb kotvy, a kotva zůstane částečně viset v nějaké mezipoloze, může, ale nemusí se to projevit i na pomocném kontaktu. U některých druhů pohonů se proto mechanické blokování přímo vyžaduje normou (podle nároků na bezpečnost nebo spolehlivost zařízení). Mechanické blokování dovolí pohyb druhého stykače jen v případě, že kotva u prvního spolehlivě mechanicky odpadla (a naopak).
Snad to někomu pomůže.
- Silové kontakty stykače (spínače, jistícího prvku) jsou číslované jednomístně, liché jsou jako přívodní, sudé jsou vývody. U trojfázového tedy jsou přívody 1,3,5, a vývody 2,4,6.
- Pomocné kontakty jsou číslované dvoumístně. První číslice je pořadí kontaktu, druhá číslice rozlišuje funkci a přívod/vývod. Pokud má stykač přímo vestavěný jeden pomocný kontakt, je číslovaný jako 11, 12 (rozpínací) nebo 13, 14 (spínací). První jednička je pořadové číslo, druhá číslice odlišuje druh kontaktu a přívod/vývod. Takže se musí dodržovat i směr zapojení kontaktu. Ne, že by to opačně nefungovalo, ale je to obecně srozumitelný standard. U dvou sousedících stykačů tak někdy musí člověk oběhnout vodičem půl rozvaděče, aby ho zapojil ze správné strany, ale tak je to spravně, tak to má byť.
Pokud má stykač dva pomocné kontakty, pak jsou číslované zase podle skutečné polohy a funkce. Má-li dva pomocné kontakty spínací, budou značené 13,14 a 23,24. Pokud jsou oba rozpínací, pak 11,12 a 21,22.
Pak se mohou na stykač nasazovat další bloky pomocných kontaktů. Takže se dostaneme k nepřebernému množství variant. Ale elektrikář hned ví, že 52 je vývod rozpínacího kontaktu na páté pozici.
Podle stejné logiky jsou značené kontakty na ovladačích - někdy má tlačítko až šest různých kontaktů.
Přepínací kontakty (třeba u relé) jsou značeny dvoumístně. Za pořadovým číslem kontaktu je značení 1 pro pohyblivý kontakt, 2 pro rozpínací a 4 pro spínací kontakt. Takže 41 je třeba přívod ke čtvrtému kontaktu relé, 42 je jeho rozpínací protějšek, 44 jeho protějšek spínací.
Další značení je u časově zpožděných kontaktů, tedy u časových relé nebo u zpožděných pomocných kontaktů třeba na stykači (občas se používají třeba pro řízení rozběhu. Za pořadovým číslem kontaktu je 5 jako přívod, 6 jako vývod rozpínací a 8 jako vývod spínací (typicky třeba 15, 16, 18).
U tepelných relé pro ochranu motoru proti přetížení jsou zpravidla jen dva kontakty značené jako 95, 96 (v klidu sepnuté - pro blokování cívky stykače při přetížení motoru) a 97, 98 (v klidu rozepnuté) pro signalizaci přetížení. Předpokládá se, že žádný jiný přístroj nemá víc jak 8 pomocných kontaktů.
A pro přehlednost se rozpínací kontakty přiznačují jako NC (Normal Close, v klidu sepnuté) a spínací jako NO (Normal Open, v klidu rozepnuté).
Mechanické blokování v první řadě (a i v praxi nejčastěji) brání násilnému sepnutí vzájemně blokovaných stykačů. Typicky při zkoušení pohonu stisknutím stykače ručně, nebo při vypadnutí pomocných kontaktů ze stykače (některé stykače nemají pomocné kontakty integrované, používají se přídavné nasazené na stykači).
Když se u stykače slepí silové kontakty nebo přidře pohyb kotvy, a kotva zůstane částečně viset v nějaké mezipoloze, může, ale nemusí se to projevit i na pomocném kontaktu. U některých druhů pohonů se proto mechanické blokování přímo vyžaduje normou (podle nároků na bezpečnost nebo spolehlivost zařízení). Mechanické blokování dovolí pohyb druhého stykače jen v případě, že kotva u prvního spolehlivě mechanicky odpadla (a naopak).
Snad to někomu pomůže.
Nepoužívám smajlíky. Pobavený nebo ironický tón si laskavě domyslete sami.