Skoro padesát let připomínám, že elektrikář, který si myslí, že umí všechno, je trouba a denně si koleduje o průseur. A není ostuda, když se poradí s jiným.Killroy píše:..Sebevědomí spoustu, všechno vím, ale výsledek mizérie...
Nejhorší je, když někdo není ochoten přijmout dobře míněnou radu zkušenějšího...
To jsem poprvé slyšel od pánů Munzara nebo Michálka z RHK ještě na školení pětadevadesátky, to ještě vlaky tahala pára.
Měli pravdu.
Příliš sebevědomý univerzál je potenciálně nebezpečný.
Měl jsem po Evropě příležitost spolupracovat s desítkami elektrikářů a mám s čím srovnávat: na západ od nás jsou orientovaní na určitý rozsah specializace. Co ji přesahuje, na to mají v mobilu kontakty na někoho, kdo ví, nebo má kontakt na někoho, kdo ví...
Taky byla doba, kdy u nás kdosi razil názor, že před bránou firmy je tlačenice, a že si firma ještě může vybírat. Nejen, že tlačenici nepamatuji, ale ani jednotlivce, tím méně řemeslníky, nota bene s Osvědčením na VTZ, ani tehdy. A dnes už vůbec.
Nakonec si stejně budeš muset vybrat a zacvičit. I s tím rizikem, že ti brzy uteče. Ale třeba zůstane, tak šťastnou ruku při výběru.
