Kotúčové MGF- Konštrukcia B135 a zaujimavosti z kot. MGF

[AdamVarga]

Špekuloval som ako poriašiť záznamový zosilňovač.

Podstata je teda udržať rovnaký záznamový prúd nezávisle od frekvencie.

Tak som sa začal hrať s konceptom ako "stabilizovať" alebo respektive presnejšie ovládať prúdové zrkadlá

Toto by vyriešilo problém rastúcej impedancie hlavy frekvenciou. Ostalo by teda už len pridať Záznamové korekcie pred tento modul. Okrem toho ak by sa použilo vyššie napájacie napätie tak by bolo možné aj predmagnetizáciu poslať skrz toto.

[Hill]

Poslat předmagnetizační proud záznamovým zesilovačem se snad podařilo naposledy tenkrát, když se elektronkový zesilovač rozkmital a v nahrávce zbyla nečekaně daleko nižší hladina šumu. Jinak řečeno - tak byla objevená vf předmagnetizace.
V tranzistorovém konci musíš zajistit rozkmit někde k 50 V, z toho bude kolem 46 V rozkmit předmagnetizace při 100 kHz a na tom superponovaný nf průběh o amplitudě do 0,6 V (vybuzení 0 dB při 7 kHz, vyšší základní kmitočty se nepředpokládají, jen harmonické). To počítám pro hlavu ANH200 a předmagnetizační kmitočet 100 kHz.
Zesilovač musí být naprosto lineární, i nepatrné zkreslení je třeba eliminovat kvůli křížové modulaci (ono jí i tak vzniká dost v samotném pásku, jak ukázaly pokusy se samostatnou předmagnetizační hlavou proti záznamové například u Nakamichi, zlepšení proti klasické koncepci se neprokázalo), přitom pro kmitočty akustického pásma musí mít charakter zdroje konstantního proudu a nesmí mu ujíždět nulový potenciál.
Už se o to i u nás někdo pokoušel, ale výsledek neznám. Zatím znám jen jeden kazeťák ve věži Crown, který měl předmagnetizaci kolem 65 kHz přivedenou trafíčkem do série se spojenými zemními vývody záznamových hlav, živý konec každé hlavy byl kondíkem vysokofrekvenčně uzavřený na zem (kapacitou se dostavovala předmagnetizace) a nf signál se odebíral z kolektoru tranzistoru s výstupní impedancí asi 6 kΩ, jako ze zdroje konstantního proudu. A nahrával celkem nečekaně slušně.

[danhard]

Mám na Revox A77 hlavy ojeté asi jako je na začátku vlákna.
Jak se to projevovalo na vlastnostech ?
Má smysl relapping ?

http://www.ebastlirna.cz/modules/Forums ... 53_162.jpg

[danhard]

U TS945 jsem si všimnul, že mají snímání otáček navíjecího trnu.
Je tam regulace tahu páskovými brzdami od pásku, ale nápad pro zdejší konstruktéry, dalo by se to udělat i od otáček navíjecího trnu elektronicky do navíjecího motoru.
Rychlost pásku je daná, podle otáček navíjecího trnu se zjistí průměr natáčení a podle toho se upraví moment navíjecího trnu.
Prostě každej motor bude mít svůj jednočipák, kterej ho bude řídit

[Hill]

To řízení tahu motoru podle periody impulsů snímaných na věnci navíjecího unašeče měl Grundig docela v oblibě (hojně to používal ve VHS přístrojích, původně cpal do motoru tím víc, čím déle trvala perioda; v "dvojkové řadě" ještě analogově řídil PWM střídu pro motory, u řady 300 už byla PWM řízená osmi bity - ty impulsy z optočlenů se také s výhodou využily pro výpočet tloušťky pásku, minimálního průměru návinu, rychlosti jeho nárůstu a následně výpočet reálného odehraného času - systém ATTS se to jmenovalo). Empiricky zjištěné plnění PWM pro potřebný moment bylo uložené v tabulce, adresu vybíral procesor podle té periody impulsů.
U vícerychlostních strojů byla ta tabulka pro každou rychlost jiná.
I když tah pásku nebyl v celém rozsahu návinu úplně konstantní, přesto změna tahu pásku od prázdné do plné cívky se zmenšila pod asi 8 % proti změně běžné při obvykle používané pevně nastavené třecí spojce.
Při převíjení to mělo nastavený limit otáček odvíjecího trnu, které systém nedovolil překročit, prostě navíjecímu motoru ubral.

Ten systém ATTS spolehlivě chodil s páskem v kaztách VHS, moc druhů ho nebylo, tak byla kazeta snadno identifikovatelná, jenže my jsme se pokusili napodobit ho pro kazeťák - vložit kazetu, otočit 16x unašečem, kterým to zrovna jde, a zase vrátit zpět, zapnout normální posuv na 4 s a pak zase vrátit pásek zpět. A ze zjištěných počtů impulsů z obou unašečů spočítat tloušťku pásku, průměr středovky jednotný 21 mm, takže počet závitů na přivíjecím trnu vyšel z poměru průměrů a jejich změny. Teprve pak byla mechanika připravená k provozu.
Na algoritmech měl velký podíl pan profesor Horský z Moravské Třebové. Nabili jsme si ale hubu s přesností, pořád bylo něco blbě, při převíjení procesor nestíhal, s externími čítači, které by si procesor vyčetl a pak snuloval, zase vznikla lokomotiva, vypálil jsem si Spectrum, s nímž jsem to zkoušel, pak jsem na to nějakou dobu neměl čas a do toho jsme s panem profesorem ztratili kontakt... už jsem se k tomu nevrátil, protože přišly vypalovačky CD.[/img]

[danhard]

Na měření tloušťky pásku je to moc nepřesný.
A stačilo by snímání na 1/2 otáčku, ale na obou unašečích, aby jsi věděl, co tam máš za cívky.

U Revoxe A77 jsem spravoval regulaci otáček capstan motoru.
Je to ještě provedení s řízením otáček frekvenčním diskriminátorem.
Blbě se k tomu může, musel jsem tu desku vyndat a pověsit na přívodech obráceně venku, abych to mohl opravit.
Nic to nevydrží, je to 50 let starý a už to zlobí

U TS945 čekám na kolečko servopohonu.
Podle prodejce (pozůstalosti) to prý ještě loni bylo v provozu.
Podle mě se to kolečko servopohonu rozsypalo aspoň před 10-ti lety

[Hill]

Samozřejmě, že ty snímače musí být na obou unašečích, však jsem psal "z obou unašečů". Je potřeba řídit momenty unašečů i při převíjení v obou směrech, a to jako navíjecího, tak protiproudem bržděného. A také uhlídat nějakou forsáž při rozběhu, případně rozběhovou smyčku dokompenzovat kyvným ramenem.
Ne, že by se to analogově nedalo zvládnout, ale ošéfovat průběhy řízení i jen pro dvě rychlosti posuvu a řekněme 3 různé vnitřní průměry a 5 vnějších pro různé cívky, to je lepší to vyhodnocovat programově - podle polohy kyvného ramene při spuštění vybrat příslušnou tabulku tahů.
Na druhou stranu taková Akai GX620 a výše řídila motory ve třech stupních, kyvné páky spínaly jen dva pérové svazky každá a podle zvolené rychlosti posuvu to celé dostalo napájení. A taky to nebylo nejspolehlivější: po 50 letech se musely ty kontakty přečistit, zvlášť, když to poslednách 15 let neběhalo. Ale přitom bylo to napájení motorů v unašečích poměrně měkké a nějak to využívalo samotné charakteristiky motorů. Nikdy jsem nepochopil, jak TOHLE může vůbec fungovat. Ale funguje to.
A pokud jde o vyhodnocení tloušťky pásku: jakékoli měření (ať už změny frekvence pulsů, nebo jejich délky) skončí na vůlích mezi unašečem a cívkou. Nakonec jsi rád, když na devadesáti minutách hrací doby odečteš, kolik celých minut asi tak zbývá do konce. Přesněji, než po minutě, to začíná být problém těch mechanických vůlí.

[TheLastUnicorn]

GX620 má jeden koncový spínač OMRON na pravé páce, který zajišťuje zastavení při doběhu na konec pásku a při přetržení. Pak je tam ruční přepínač velikosti cívek, který zvýší nebo sníží tah. Žádný pérový svazky pro řízení tahu GX620 nemá. Jakási minimální regulace tahu je daná pouze momentovou charakteristikou motorů v závislosti na otáčkách díky měkkým proudovým zdrojům. Ten magneťák je mimořádně spolehlivý právě proto, že v něm nic není. Přesto funguje a hraje slušně.
Pérový svazky ovládaný pákou měl třeba Philips N4420...a celá řada vybavená touhle mechanikou. Tam se měnil tah přepnutím pérovýho svazku. Motory byly stejnosměrné.

[danhard]

Je to podobné, jako Revox A77.
Třeba Akai GX280D má už pomaloběžný capstan motor a řízení je podobné přes frekvenční diskriminátor s rezonanční cívkou, jen se to řídí pomocným dc vinutím.
GX630 už má řízení otáček do napájení motoru, jako A77 a taky řízení je přes frekvenční diskriminátor s klopákem, jako pozdější A77.
Je to obojí nepřesné, chtělo by to předělat na krystal
Tahy pásku se řídí momentem odvíjecích motorů, maximálně je tam přepínání na velké cívky.

[Hill]

Jo, asi si to pletu s nějakým podobným strojem, však už je to let, co jsem se v poslední prozzo-prozzo mašině hrabal. Ale to, co jsem psal výše o motorech unašečů, že nějakou pevně danou, případně ve dvou třech stupních přepínanou, vnitřní impedancí zdroje dosahují sice nedokonale, přesto nárůstu momentu s poklesem už tak nízkých otáček (potažmo průměru návinu) slušně se blížícího k proporcionálnímu, to platí a udivuje mě dodnes.

[danhard]

Jenom koukám do schemat těch magneťáků, řízení motorů, včetně celé kabeláže a mikrospínačů je na síti a přívod sítě jde dvoudrátově

[TheLastUnicorn]

GX620 určitě motory ani nic jinýho na síti nemá. Tam je všechno napájeno z oddělenýho sekundáru trafa. Jsou tam tři sekundární vinutí, jedno z nich má tři odbočky, celkové napětí 130V a z něj jsou napájeny motory.

[Hill]

Z principiálního pohledu je to ale stejné, jako by byly motory napájené ze sítě, jsou jen na jiné napětí - jednofázové motory, každý s běhovým kondenzátorem. Do série se jim připojují různě velké odpory a kapacity, což ovlivňuje jejich moment.

[danhard]

GX620 a A77 je čestná výjimka

Mě jde spíš o to, že je to napájené jako zařízení s dvojí izolací, ale povrchové vzdálenosti mikroswitchů na kostře k tomu mají daleko, taktéž izolace vinutí motorů.

Viz třeba Akai GX630D, ten má motory spojené se sítí a Tuzexu to nevadilo
https://slugbug.sound-club.org/informat ... vc_man.pdf

[Hill]

Ty pérové svazky i motory jsou od sítě galvanicky oddělené transformátorem, ten jediný (a vše mezi jeho primárem a sítí) musí splňovat požadavky na dvojitou izolaci.