Uvažuji nad konstrukcí testeru pro nabíječky pb akumulátoru. Každou chvíli mi někdo donese na opravu "inteligentní" nabíječku kdy si není jist jestli nabíjí, nebo správně nabíji . Než to stačím vyzkoušet akumulátor mám nabitý, tak ho musím vybít o váze ani nemluvě. Tak uvažuji o elektronické náhradě. Zatím to nedokážu ideově uchopit. Mělo by to odebírat nějaký proud a mělo by to pro start nabíječky dát nějaké napětí, které by se snižujícím proudem mělo stoupat. I když zřejmě se hlídá jen ten proud. Nesetkali jste se někdo s něčím podobným, abych nevymýšlel kolo?
Štvor-kvadrantový zdroj, (teda v podstate výkonový zosilňovač) zapojený ako syntetická impedancia s parametrami riadenými najjednoduchšie mikroprocesorom. Naprogramuješ si priebeh napätia a vnútorného odporu v čase, prípadne podľa meraného prúdu integráciou v čase...
Zkus nám vysvětlit , jak ti neodborník vysvětlí , že mu nabíječka nefunguje , když nabije baterku ? Omezení proudu změříš i Avometem a ty krabičky větší proud nedají již jen fyzikálně .
Samotna zataz nestaci, pretoze mnohe nabijacky meraju napatie pripojenej baterie a podla toho zistia, ci je pripojena v spravnej polarite, ci je 6V alebo 12V alebo mimo rozsah (ukaze chybu baterie).
To je schované v pojmu ´správně řízený´.
Např. laboratorní Elektronická zátěž si může hlídat/udržovat předvolený parametr: proud, napětí, odpor nebo výkon.
V tvé aplikaci by to mělo být napětí, které si nastavíš na vybitou a pak nabitou velikost a měříš proud, který nabíječka baterii vnutí.
Prvotní měření provádí chytrá nabíječka
aniž by dodávala proud do baterie/zátěže což musíš v zapojení zohlednit.
Naposledy upravil(a) kulikus dne 15 čer 2025, 13:06, celkem upraveno 1 x.
Dnes se často vyskytují procesorem řízené nabíječky, první krok je , že změří napětí na baterce podle toho přepne napětí a začne krmit baterku a hlídat proud, velmi často končí napětí na 13,6V a proud cca 50mA a přepne se do st by. Vzhledem k tomu, žetestuju na nějaké 7 Ah gelovce tak to elektronika přepne třeba za pět minut, pak musím baterku vybít, abych mohl něco vůbec změřit. Zkoušel jsem paralelně připojit žárovku, ale nabíječka usoudila, že je tam chyba a vypla. Zřejmě to nějak měří. Ale jak to mají udělané nevím.
Musí to bejt kondík paralelně s umělou zátěží, řízenou strmým komparátorem. Kondík musí udržet napětí aspoň po dobu, než si ho přechytralá nabijárna změří = tzn. že tam musí bejt i nějakej relativně přesnej zdroj, kterým se ten kondík nejdřív nabije na napětí, kterým se ta nabíječka spouští. A komparátor musí odstavit umělou zátěž, aby ten kondík nevybila a zároveň ji rychle připojit v momentě, když ta chytronabíječka usoudí, že "baterka" se nachází ve stavu, kdy by bylo vhodný do ní začít ládovat proud a spustí nabíjecí cyklus. Postupnou plynulou regulací tý zátěže se pak dá vytvářet úbytek napětí, odpovídající postupně rostoucímu napětí baterky. Z toho všeho plyne, že to je úkol zas pro nějakej procesor, člověk to svýma smyslama dostatečně rychle uregulovat nestíhá. Proto zlatě tomu, co nemusí používat ani opravovat ty procesorový přechytralonabijáky ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Možná by se hodil tenhle "umělý akumulátor", než se starat o několik skutečných. V podstatě jde o řízenou zátěž. Místo bipoláru třeba i mos-fet a dobré chlazení.
Principiální zapojení:
Musíš tam mít kapacitu, aby snížila vnitřní odpor - nebo musí mít zátěžovej odpor v sérii s FETem odpor jen zlomky ohmu. Spousta těch procesorovejch nabíječek si podle odezvy na testovací proudovej impuls "určí" vnitřní odpor baterky a pokud je vyšší než předem programátorem určenej, začne dobíjet v regeneračním režimu nebo vůbec ne a aku vyhodí jako vadnej.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!