inkoustová tužka

[Prim]

Záložka z Koh-inooru, šedesátá léta minulého století.
Podle našeho učitele technického kreslení ne půmce se původně inkoustovky měly používat k jednoduchému kopírování obrázků. Ty samozřejmě musely být zrcadlové, a šlo pořídit několik kopií na navlhčený papír.
Ale nikdy jsem to neviděl ani nezkusil.

[PavelFF]

Zajímavé. Konečně chápu, proč o nich tvrdí, že jsou kopírovací. Nemá to nic společného s kopírákem (kde se kopíruje tlakem hrotu).

[Radim]

Záložka z Koh-inooru, šedesátá léta minulého století.
Podle našeho učitele technického kreslení ne půmce se původně inkoustovky měly používat k jednoduchému kopírování obrázků. .

To je možné, na podobném principu fungoval Ormig, předchůdce dnešních kopírek.
Tam se využíval kopírovací papír, který fungoval podobně jako uhlový papír pro vytváření kopií v psacím stroji. Ale místo uhlu byl opatřený velmi sytým organickým barvivem, asi taky anilínovým. Přes ten kopírák se udělaly na kvalitní papír pracovní kopie, třeba textu přes psací stroj nebo obrázku rukou. A ty kopie se množily v Ormigu, to byl strojek, kde se válci přitlačovala společne ta kopie a další papír na sebe a současně houbičkou navlhčovala nějakým rozpouštědlem na bázi lihu. To naleptalo anilínové barvivo na kopii a částečně ho kontaktem na válci přeneslo coby finální kopii na ten druhý čistý papír. Z jedné pracovní kopie tak šlo vykopírovat 5 až 10 finálních kopií, než se to písmo příliš rozpilo a stalo se na finální kopii nečitelné. Jedním napsáním na psacím stroji nebo rukou šlo vytvořit několika takovými kopíráky několik pracovních kopií a z těch v Ormigu šlo udělat tak až 50 - 100 kopií lépe či hůře čitelného rozpitějšího textu.
Barva toho textu byla stejně jako barva anilinových tužek taky modrofialová.
Jednoduchý strojek jako za krále Klacka, trošku lihu a kopírovací papíry opatřené tím asi anilinovým barvivem nahrazovaly tehdy v osumdesátých letech krátce před Sametem drahé západní laserové kopírky za devizy, tehdy myslím pouze od firmy Xerox.