Slezan, Chod, Kysučan, Záhorák, Pražák, Brňák, Ostravak, Valach, Sudeťák, Hanák, Podlužan, Východňár a ještě další a další. To všechno promíchané s náplavami, protože na tak malém území vládne čilý dopravní ruch a z oblasti do oblasti (přes stále za vývojem kulhající dopravní infrastrukturu) se dá přejet v řádu hodin, někdy i minut. Rozdíl se pozná podle přízvuku a rytmu řeči, ale taky ne u každého. Vždyť spisovná čeština vychází snad z lašského nářečí, slovenčina z oblasti Zvolenska a přiléhajících okrajů Tekova, Gemeru, Hontu a Turca.
Někde ještě udržují některé místní zvyky a tradice (díky za to: už tu byli tací, co se nás snažili nacpat do jedné šablony, přicházejí stále noví, dokonce úřední cestou, ale taky se jim to zaplaťpámbu nedaří, alespoň ne v našich zemích).
A o tom, odkud jako jednotlivci pocházíme geneticky, jsem tu psal už před 10 lety
tady,
tady, ba dokonce
o pár let dříve.
Aneb: zjistit původ podle DNA mělo lidstvo umět o pár tisíc let dřív, dnes už je pro naprostou většinu evropské populace (a možná i na jiných kontinentech) dost pozdě.
Nicméně přirovnání k plastelíně stále platí - krásně pestré barvy plasteliny, i po přimíchání trošky jiné barvy, tedy ve velkém poměru, zůstávají dlouho pestré. Ale, jak je zhmoucám dohromady v menších poměrech, a stačí 10:1, či méně, vytvoří nevzhlednou, nevábně vyhlížející masu neurčité barvy - napřed jako maskáče, pak jako hlína. Pořád, jako by to naznačovalo vývoj světa...
Proto mi nevadí přirozené mísení probíhající tu tři čtyři tisíce let, ale nesnáším ty, kdo nás nutí akceptovat nucené mísení ve velkém a najednou.
