vystříkání dutin auta (čím, a jak vystříkat)

[Hubert_79]

Taky nebe bylo modřejší, tráva zelenější a ještě ti k tomu stálo péro. Jó, bejvávalo.

[Sandal]

Když je to vlákno věnováno korozi karoserie, tak jen pro zajímavost, čím táta natřel spodek Škody 120LS. Získal v práci barvu na střechy, která se jmenovala, respektive jmenuje, neboť se stále vyrábí Plastisol Gold. Je to gumová barva, která příliš neztrvrdne, nezvětrává, neloupe se. Auto tim jednou napaltlal někdy v roce 85, a v roce 98 ji prodal téměř bez koroze. Na spodek auta skvělý. Kdyby se to víc naředilo(dle návodu Xylenem, ale šlo to i Toluenem), tak se s tim daly dělat i dutiny.

[EKKAR]

Plastisol se na poslední série šádyn stříkal plánovitě, myslím že to zavedli v roce 1985.

[Hill]

Takhle jsem kdysi u Traboše vystříkával dutiny Rubolem, to byl řídký gumoasfalt s hliníkovou stříbřenkou. Jen na vnější nátěr spodku to chtělo ten Plastizol, protože Rubol nebyl dost mechanicky odolný.

[Hubert_79]

Na Trabanta nepomohla ani svěcená voda, to rezlo po sjetí z linky.

[ransom]

Táta kdysi natíral spodek Octavie (té původní bolševické) suříkem. Respektive ono se to tak jmenovalo, ale byla to suříková základovka. To byl sakra taky humáč jedovatej.

[Sandal]

Ještě se taky stříkalo Tlumexem, ale ten podle mne stál za prd. Ztvrdnul, odlupoval se, a pod ním shnilo včechno na prach. To byla moje zkušenost s ním, když jsem tím "ošetřil" sveho Golfa 2.

[EKKAR]

Koncem 70.let táta natíral Tlumex na Š-110LS AŽ NAVRCH na Gumoasfalt. A s tím praskáním máš plnou pravdu, odprejskávalo to poměrně brzo. Suřík byl základovka, ale měl pozdější náhradu, taky se nesměla stříkat (kvůli rozptylu a vdechování částeček) - jmenovalo se to AUTEX, ale bylo to šedý, ne oranžový = bylo to práškový olovo s něčím, ne orto-olovičitan olovnatej (suřík).

[Sandal]

Ještě pamatuju základovku Plumbinol, která tedy nebyla pimárně na auta, ale základovka to byla sakra dobrá. Zasychala ale děsně dlouho. Plechovka byla těžká jako prase, takže olova bylo v barvě asi hodně.

[Hape]

Tak tu pamatuji také. Natírali jsme s ní plechová vrata do dvora. Myslím, že fungovala jako základovka i jako vrchní nátěr současně. Na dně plechovek byla usazená šedá hmota (asi to olovo) a ta se hodně špatně rozmíchávala. A po pracném rozmíchání se zase rychle na dně usazovala, tak bylo potřeba barvu během práce často míchat.
Suřík jsme měli doma v podobě oranžového prášku, který se myslím měl rozmíchávat s fermeží. A jestli si to dobře pamatuji, tak se z něj dal udělat buď kyt nebo nátěr, podle toho jak se hmota naředila.
A nebezpečné, třeba při broušení starého nátěru, byly i některé vrchní emaily v určitých barevných odstínech. Myslím že zelné a nevím ještě jaké odstíny měly obsahovat sloučeniny chromu. Ale je to už hodně dávno co jsem to upozornění četl na plechovce, tak to může být i jinak.

[Sandal]

Mám dojem, že to byla ještě i žlutá barva.