Z letošní úrody celkem 80kg, je k dnešnímu večeru už 35 kg ořechů pryč, je rozdaných. Z části vyměněných, z části prodaných. Dalších 30 kg rezervuju místnímu ptactvu na zimu a něco málo ještě rozdám.
Vrátím se k poznámce
bcoufala (kdyby se místním adminům nelíbila má poznámka, můžou laskavě smazat. Ale myslím si, že má úvaha je užitečná pro každého, dokonce i pro "nekapitalisty".
Takže, máme tady "živnostníky" a máme tady tzv. "právnické osoby", což nejsou advokáti ani právníci (mnoho lidí si to myslí), ale jsou to firmy zapsané v obchodním rejstříku. Rozdíl mezi živnostníky a právnickými osobami, tedy firmami v OR, je jednak ve zdanění a jednak v tom, že dle obchodního zákoníku, živnostníci za jejich činnost ručí veškerým vlastním majetkem. Zatímco právnické osoby ručí pouze upsaným vkladem.
Další rozdíl je v tom, že "živnost" lze prodat, zatímco vklad do právnické osoby prodat nelze. Tím spíš nelze prodat právnickou osobu. Společník v právnické osobě může pouze převést, správně "postoupit" smlouvou o postoupení podílu jeho podíl na někoho jiného. Buď za úplatu nebo bezúplatně. Firma jako taková nikomu dle Obch. zákoníku nepatří. Inventář firmy lze prodat, ale prodává jej firma a zisk jde do výnosů firmy a daní se.
Toto platilo až do roku 2021 a v podstatě to platí stále,dle Obch. zákoníku.
Jenže v roce 2021 v Česku vymysleli Zákon o majitelích firem, myslím, že v roce 2023 jej inovovali. Hlavní myšlenka onoho zákona staví na hlavu zásady v Obchodním zákoníku.
Podle Zákona o majitelích firem existuje majitel firmy, tedy majitel právnické osoby. Ovšem POZOR! V případě, že společníkem v právnické osobě je stát, tak ten majitel není.
Tím pádem, majitel právnické osoby, tedy firmy může firmu prodat a zisk je jeho. Například firma ABC s.r.o. má dva společníky pana Nového a pana Nováka. Ti si najdou pana Hloupého a zaměstnají ho jako jednatele. Pan Hloupý nemá vklad, není společník, je zaměstnanec a dělá jednatele. Nyní, na základě Zákona o majitelích firem se z něj staně MAJITEL firmy. Pan Hloupý není tak hloupý a firmu prodá panu Chytrýmu, který není jednatel ale stane se majitelem firmy. Podle Obchodního zákoníku toto nelze udělat, podle zákona o majitelích to udělat lze.
Ještě větší groteskou je, když firma má společníky a jedním ze společníků je stát. Stát nemůže být majitelem, ale nějaká fyzická osoba může. Tak z někoho udělají majitele a ten prodá firmu se státním společníkem komusi dalšímu. Stát ostrouhá. Podle Obchodního zákoníku nezákonné, podle Zákona o majitelích firem to je v pořádku.
Cílem onoho Zákona o majitelích firem mělo být původně zabránit střetu zájmů státních zaměstnanců a zprůhlednit kdo má ve firmách rozhodující pravomoce. Jenže v Česku si to upravili českým způsobem. Kdo má rozhodující pravomoce v právnické osobě lze stále utajit a místo toho tzv. majitel firmy ručí za firmu veškerým svým majetkem stejně jako živnostník, dokonce, i když nemá žádný podíl.
Další paradox je ve zdanění:
právnická osoba nejprve uplatní náklady a až co zbyte, tak zdaňuje. Jestliže majitelé v právnické osobě prohlásí, že jsou majitelé, pak jim podle zákona o majitelích patří majetek firmy, nikoliv jen vklady a můžou si tedy se svým majetkem dělat co chtějí. A protože už byl majetek zdaněn, nemusí jej znovu zdaňovat.
Toto před Zákonem o majitelích firem nebylo možné. Jestliže si společník dříve něco vzal z firmy, musel za to do firmy zaplatit, de facto odkupoval majetek od firmy a na druhé straně musel odkoupenou věc, pokud měla velkou hodnotu, také zdanit jako fyzická osoba.
Například, když si zaplatil z firmy pro sebe a rodinu 3-týdení dovču za hranice všedních snů, nemohl si to dát do nákladů. Naopak to byl jeho soukromý příjem od firmy a ten musel zdanit. Nyní, podle zákona o majitelích firem to může udělat, protože to je jeho majetek a už jej znovu nedaní jako příjem.
Vtipné, že?
