Tímto způsobem některé vhodné desky zkouším. Ale nechat to takto trvale? Dělají to tak (svým způsobem) lidi od ZX Spectra. Sinclair je "malej a milej", ovšem rozšířený o moderní, či rozsáhlejší hardware, vypadá jako Trabant, ke kterému se připojí ohromný obytný přívěs (tohle přirovnání jsem již psal několikrát a převzal z dávné diskuse o osmibitech, nepamatuju si, kde to bylo). Sharp vypadá pořád stejně (s deskou zasunutou v horním slotu). Proto považuju tvorbu periferií za mimořádnou zábavu, je to konstruktérština, programátorština, reverz skoroinženýring i vývojařina.RX-20 píše:Od některých, těch nejstarších ISA desek mám schemata zapojení. Některá schemata jsou od výrobce,některá jsem rozkreslil z desky.
Spíš mi ale napadá, než z těch desek kuchat obvody a lepit je na nové destičky a připojovat k domácím počítačům, že by bylo lepší vzít pasivní ISA mainboard, do něj zastrkat tyto ISA desky původně pro PC-XT a udělat interface z 8-bitového domácího počítače k ISA a přes něj spouštět ty ISA desky. ISA nebyla nijak rychlá sběrnice, vzhledem k prvnímu PC-XT s 8088, si myslím že by to leckterý domácí 8-bit zvládnul uřídit.
Ovládání desek (získaných z PC) běžným osmibitem (bez úprav) si neumím dost dobře představit. Neznám domácí počítač z éry před PC (Sinclair ZX, Atari400, Commodore PET a všechny novější), který by měl funkční mechanismus DMA a dvanáctibitová IO adresace je též něco, s čím domácí stroje nepočítají. Proto platí: učinit experiment -> upravit pro hardware (nejlépe do MZ-800) -> navrhnout ovládání (interfejsing) -> nastínit programové řešení (alespoň ála demo s teletextem & OnScreen) -> navrhnout desku. A ať si pak každý hraje, jak uzná za vhodné.
