Asi byla, těch verzí bylo zpočátku víc, lišily se zejména umístěním rázové spojky převíjení (a její přítomností, někdy ji zastoupil prokluz řemínku), jen základ byl vesměs stejný - pár plechových dílů s prolisy kvůli větší pevnosti v ohybu.xsc píše:A nebyla to spíš trochu jiná verze této mechaniky, která používala jen jeden řemínek?
Taková Aiwa ale není správný případ, stejně, jako Sony, NEC, Sanyo, ti tyto mechaniky nedávali snad ani do těch nejlevnějších přístrojů ještě koncem osmdesátek. A nezřídka jim to vydrželo i v devadesátkách, protože konstrukce Toshinů nebyla připravená pro servoovládání tlačítky s malým zdvihem, či dokonce elektronické, o reverzu ani neuvažovat.
Naproti tomu například takový Crown je začal montovat poměrně brzy. Mimochodem, třeba u boomboxů, které se svou značkou na panelu prodával Schneider, jsem nikdy nevěděl předem, čí výrobek najdu uvnitř.
Toshin byl výsledek vývoje japonských mechanik a jejich kopie, Japonci si ale ještě dlouho dělali mechaniky vlastní, některé dost vymakané a robustní. Až mnohem později, když se kazeťák stal víceméně doplňkem různých "včel s CD", u nichž se předpokládalo, že si na tom kazetu pustí sotva někdo i po záruce, už se ho nestyděli montovat s tou lacinou mechanikou v Hongkongu, Koreji, na Tchaiwanu, kde jim těch výlisků nasekali za pár šupů miliony, a dali na to značku třeba Panasonic.
V době boomboxů a ghettoblasterů bych řekl, že první po nich sáhla JVC/NiViCo, první takovou jsem viděl v bedně z roku 1979.
Asi je to zalepený.