Opět kyslíkuprostá měď (OT z tématu o NC430)
Moderátor: Moderátoři
Věda neurčuje co kdo má slyšet. Má hledat objektivní příčiny slyšeného. Osobně znám nejméně dva lidi, kteří naprosto neomylně slyší drobné nuance, které jsou pod mou rozlišovací schopnost. Nemíním to zpochybňovat jenom proto, že samotnému je mi to fuk, a jenom proto, že u mnohých jiných to je autosugesce a psychóza a pro další skvělý kšeft.
Pořádal jsem srazy, kde se řešily takové věci, co jsou slyšet na první dobrou - tedy líp nebo hůř udělané reprosoustavy. Co je nad to, bez komentářů přenechávám jiným. Intimní dlouhodobý poslech v domácí zařízené poslechovce se takto stejně napodobit nedá.
Podle mého jsou tyhle diskuze vo hovně, stejně jako diskuze o drahém vínu nebo stoleté whisky.
- jardafiala
- Příspěvky: 2693
- Registrován: 20 čer 2010, 00:00
- Bydliště: Česká Lípa
@The Last Unicorn @Ransom - samozřejmě jsou tady "minimální" požadavky na kvalitu od kterých se teprve dá diskutovat o detailech, o tom žádná. Těch 5 bodů je jasných a nepřekročitelných.
Osobně mně to už netankuje. Ve svých 74 bych měl slyšet nad 8 500 Hz a dám tak do 7. Takže zesilovač s rozsahem 10 - 80 000 Hz si už fakt pořizovat nebudu
Mi-Ro: První písmeno - analogový nebo digitální záznam. Druhé - analogový nebo digitální mastering. Třetí je vždycky D.
Mastering je konečná úprava do podoby potřebné pro vydání na konkrétním médiu Jinak se dělal mastering pro LP, jinak pro singl, jinak pro 12" singl. A jinak pro CD.
Mastering pro vinyl obecně vždy obnášel omezení frekvenčního rozsahu zdola cca pod 60Hz. Protože by se záznam v plném vybuzení nevešel do mikrodrážky, případně by se musela i zkrátit doba záznamu. Typické to je pro varhany nebo kontrabas. Na bigbítu se to moc nepozná, ten má pod cca 100Hz přirozený pokles energie. Nejde o to, že by se hlubší tóny vyloučily úplně, jenom nemohou dosahovat plné úrovně. (Toto mi bylo vysvětleno před víc jak čtyřiceti lety člověkem, který mimo jiné vyvíjel záznamovou techniku pro Loděnice.) Zároveň se značně komprimovala dynamika. Tím došlo k zesílení slabých detailů, které by se nevešly do značně omezené dynamiky záznamu. Díky tomu je z LP těch detailů pocitově slyšet víc. Není to tím, že je záznam analogový, ale tím, že je takto předem upravený. Řeč je o dynamice v obou významech, tedy jak hudebně (zdůraznění pianissima a potlačení fortissima), tak o DR, tedy o poměr střední a špičkové hodnoty. Vinyl proto v žádném případě není věrným výstupem původní studiové nahrávky. Ta se až do příchodu hires digitálu nedala ze studia odnést jinak než na kopii studiového pásu. Nahrávka na vinylu je vždycky notně nadopovaná steroidy. Že se líbí, to není zásluha analogu, ale dobrého zvukového mistra. Kdo někdy slyšel živý symfoňák, nikdy nebude tvrdit, že z desky je symfoňák jako naživo. Jenom rozdíl úrovně mezi pianissimo flétničkou a fortissimo stočlenným finále by byl kolem 70 dB. Na desku se těch 60-70 dB stlačí na nejvýš 40 dB, ale většinou spíš na ještě míň. Pak se dá fortissimo reprodukovat s výkonem do kilowattu, a pianissimo je z drážky vůbec slyšet. Udělat tenhle zásah tak, aby nahrávka pořád působila přirozeně, to je dílo pravého zvukového mistra.
Z téhož důvodu je naprostý nesmysl porovnávat vinyl a CD. Nevím o jediném CD, na kterém by byl prokazatelně vydaný týž master jako pro vinyl. Takže se porovnávají dvě různě upravené kopie původní nahrávky. Analogový mastering na starších vydáních CD znamená pouze tolik, že při něm byly použité výhradně analogové filtry, kompresory a limitery, a že teprve hotový master na analogovém pásu se bez dalších úprav převedl do digitální podoby. Tyhle staré CD hrajou jak víno. Digitální mastering má potenciál být stejně dobrý, snad i lepší (může se dělat třeba se 64 bitovou hloubkou). Akorát že většina zvukařů jsou dobytci, plus není žádný tlak od vydavatelů, publika a vlastně ani od muzikantů.
https://en.wikipedia.org/wiki/RIAA_equa ... c_play.svgransom píše:Mastering pro vinyl obecně vždy obnášel omezení frekvenčního rozsahu
... ja jak som pokusne "oral" drážku do cédečka, tak ak som basy nestíšil o aspoň 24 dB, tak pri snímaní preskakovala ihla z drážky
A u výšok som mal presne opačný problém: pri +24dB vyšušťali do luftu a na hrot neostalo nič. Jedine hoblovať polovičnou rýchlosťou. Tým sa moje vetché pokusy o "mastering" skončili a vlastne celý tento príspevok možno ignorovať
- feliz_navidad
- Příspěvky: 959
- Registrován: 15 říj 2009, 00:00
Takže desítky uA741(748), v lepším případě NE5534.ransom píše:Analogový mastering na starších vydáních CD znamená pouze tolik, že při něm byly použité výhradně analogové filtry, kompresory a limitery,
A pak se řeší bezkyslíkatá nebo ještě lépe postříbřená měď s čistotou 99,99999999%, rychlost šíření signálu 87% rychlosti světla, vysoce leštěný povrch vodiče, délka zrn a počet přechodů mezi nimi, směrové vodiče, nelineární časové zpoždění, optimalizace vlnové délky (to mě zvlášť zaujalo, vzhledem k rozsahu vlnových délek audio signálu), průměry vodičů podle zlatého řezu (to je taky dobrý) a další.
Nic z výše uvedeného jsem si nevymyslel, vše pochází z "technických údajů" vybraných kabelů.
Dnes to po optice běhá digitálně, my jsme si z NDR vozili plastové světlovody Grinifil - z mnohožilového (tuším 98x0,25 mm) se dělaly mámivé šantánové svítící fontánky, ale taky jsem tam objevil 2x0,5 mm dvoužilový v izolaci dvojlinky CYH, ještě někde pár kousků mám. Na dvoumetrovém kousku chodil analogový přenos s LQ100 a 1PP75 moc pěkně, zkreslení nepozorovatelné (konečně stejná fotodioda sloužila v projektorech ke snímání zvukové stopy a tam byla celkem lineární). Ale na 25 metrů od jeviště do promítací kabiny k zesilovači to už nedoneslo, optický útlum byl příliš velký. Tak jsme si hráli s frekvenčně modulovanými jehlovými pulsy, ale najednou se našly finance na dva zesilovače i sloupy, ať nemusíme k ozvučování používat zařízení kina, a vlastně jsme tu analogovou optiku nikdy nedodělali.HF_Tech píše:A co teprve, když se dá optický kabel
To je úplně jiný level.
A to vše jen proto, aby lidi v sále sokolovny neslyšeli Svobodnou Evropu, která bez rušení hrála, když se signál vedl z jeviště od mixpultu do kabiny metalickým vedením... dodnes nechápu, že nás nikdo neprásknul, a ještě to kovaný správce zařídil tak, aby nás prásknout nemusel.
Spousta takzvaně kovanejch byla skrytě sympatizujících, protože moc dobře věděli, jakou zrůdnost oficiálně podporujou - a připravovali si "zadní vrátka" pro případ, že by se "to nečekaně vobrátilo" - a spousta takovejch to i po oficiálně proběhlým "Velkým Listopadovým Plyšáku" využila, poukázala na to, jak "přimhuřovali oči" nad aktivitama profláknutějších jedinců i skupin a povedlo se jim spolu s okázalým odhozením rudý knížky rychle obrátit i barvu kabátu a ujmout se opět aktivní činnosti ...Hill píše:... dodnes nechápu, že nás nikdo neprásknul, a ještě to kovaný správce zařídil tak, aby nás prásknout nemusel.
A kutilmile - nelituju tě
Ohledně způsobu propojení sděluji, že cca 95% přístrojů v mém okolí nemá konektory pro symetrické propojení, a pokud je náhodou např. CD přehrávač má, tak by stejně nešly na druhém konci nikam zastrčit
Celosymetrické propojení používají až přístroje z pro nás již nesmyslných cenových relací. A i tak já osobně mám kromě minidisku, co jsem si kupoval v minulém století nový, a dříve uvedený gramopředzesilovač kupovaný před třemi lety, zbylé přístroje z druhé ruky.
Některé součásti, jako přenosky, step-up trafa, a komponenty na výrobu kabelů byly koupeny též nové.
Jardo, na kotoučáky se nespecializuji, neb na to jejich seštelování nemám potřebné vybavení. Jednou za několik let dostanu od známého TESLU 113, nebo 115 na řemínky.
A opravdu nemusím znát všechny hifisty v PE, o čemž se přesvědčuji skoro každý den při pročítání inzercí prodejů hifi komponentů, kdy se objevují nová jména. Náš "kroužek" má sedm-osm stálých členů co se tak nějak navštěvujeme, a jezdíme na burzy. Další tři jsou "občasní", co je vidíme max jednou za rok, a pak vím ještě o několika dalších "hifistech", u kterých jsem v životě nebyl, a ani oni u mne doma. Těch dalších co nevím, že vůbec existují, může být klidně několik desítek. Takže asi tak ... Kdo byl dotyčný s kotoučáky netuším
Rozdíl ve zvukovém projevu mezi postříbřeným a nepostříbřeným provedením téhož kabelu je v přenosu vyšších kmitočtů, ale jejich, nechci říkat zvýraznění, spíše použiji slovíčko vyšším zastoupení, oproti bez postříbření. Jde to opravdu poznat ve slepém testu, kdy na agresivnější nahrávce Vás to až "píchá" do uší, kdežto čistá měď tu agresivitu vyšších kmitočtů a jejich náběžných hran (protože hudební spektrum nejsou jen sinusovky) trochu potlačí a vyhladí, a pak i dlouhodobější poslech se stane snesitelným.
Vřele doporučuji návštěvu poslechového studia, kde Vám odměnou za donesený pytlík kafe rádi oddemonstrují rozdíly dvou (či více) odlišných kabelů na nějaké agresivnější nahrávce.
Vašek
Obvykle vyhoví, když dáš mezi preamp a kabel odpor okolo 10 Ω. Předpokládám, že to výrobci dělají a pak je ti v celku jedno, jestli má kabel odpor 0.001 Ω nebo 0.01 Ω. Významně záleží jen na kapacitě kabelu a odolnosti zdroje signálu na ni.
- feliz_navidad
- Příspěvky: 959
- Registrován: 15 říj 2009, 00:00
A na vstupu powerampu je ještě RC článek s R stovky ohmů.Cust píše: Pokud ale je preamp citlivý na zatěžovací kapacitu, což vždy je, ale dá se s tím trochu pracovat, tak je závislost přednesu na parametrech geometrie vodičů a izolace - permitivita/délka/kapacita daleko významnější.
Obvykle vyhoví, když dáš mezi preamp a kabel odpor okolo 10 Ω. Předpokládám, že to výrobci dělají a pak je ti v celku jedno, jestli má kabel odpor 0.001 Ω nebo 0.01 Ω. Významně záleží jen na kapacitě kabelu a odolnosti zdroje signálu na ni.
Výrobci hifistických kabelů technická data moc neuvádějí, ale z toho, co je dostupné je zřejmé, že kapacity jsou v rozsahu 35-100pF/m, indukčnost 0,2-0,6uH/m a DCR (bez konektoru) 20-80mΩ/m.
Pokud při délce kabelu kolem 1m způsobí změna kapacity 35-100pF slyšitelný rozdíl (potvrzený opakovaným ABX testem) v podání vysokých kmitočtů, tak to není zázračným kabelem ale tím, že je konstruktér preampu idiot.
Zaměřil bych se na stabilitu preampu při komplexní zátěži. Viz poslední věta předchozího odstavce. Se stříbrem to nesouvisí.VASEK_W píše:Rozdíl ve zvukovém projevu mezi postříbřeným a nepostříbřeným provedením téhož kabelu je v přenosu vyšších kmitočtů, ale jejich, nechci říkat zvýraznění, spíše použiji slovíčko vyšším zastoupení, oproti bez postříbření. Jde to opravdu poznat ve slepém testu, kdy na agresivnější nahrávce Vás to až "píchá" do uší, kdežto čistá měď tu agresivitu vyšších kmitočtů a jejich náběžných hran (protože hudební spektrum nejsou jen sinusovky) trochu potlačí a vyhladí, a pak i dlouhodobější poslech se stane snesitelným.
Vašek
- TheLastUnicorn
- Příspěvky: 550
- Registrován: 17 led 2018, 00:00
- Bydliště: Trenčín
Taky mě jednou zarazilo kombo Sony- poctivých 2 x 15 W sinus, ale dodávané třímetrové kablíky k reproduktorům neměly průřez ani 0,75 mm², spíše bych řekl, že šlo o 0,5 mm². Než jsem si všiml, že ty reprobedýnky měly každá deklarovanou 15 Ω impedanci, a že vlastně ten průřez vedení na tu vzdálenost v pohodě stačí.
Jestli jsem to ještě pořád nevyjádřil dost jasně, tak jen potvrzuji, že analogový signál cestou podléhá mnoha vlivům a jejich vzájemným vztahům, že není zdravé omezovat se jen na jediný prvek v cestě signálu.