Opravy starých zesilovačů v rádiích, gramo atd.

[MiraSt]

Pravdivé.

Doufám, že ty fotky jsou tak z roku 2010. Jsem rád, že CRT zmizely v propadlišti dějin nebo v muzeu a už je nechci nikdy používat. LCD monitor mám od roku 2006 a CRT tv jsme měli doma kupodivu až do roku 2018.

To je pouhé konstatování faktu jak jde technika kupředu. Parní lokomotivy taky nikdo nechce a přesto existují. I opraváři. Jenom u těch CRT nevím kdo to ještě bude umět opravit. Pokud to vůbec bude potřeba.

[Hill]

Samozřejmě s tím šroubovákem a multivibrátorem se nedalo řešit ani zdaleka všechno, zde hrála roli také zkušenost opraváře, ale vystihl to

...když jsem opravovat CRT a první kardinální chyba byla k opravě ještě seřizovat barevné podání pokud nebylo úplně rozjeté. U audia měřit zkreslení když v závadě byl zdroj , nebo vstup, pokud to nebylo slyšet na ucho. Prostě zákazík byl na něco zvyklý a najednou to hrálo či ukazovalo jinak...

To tvrzení je možná poněkud nadnesené, ale zase ne tak moc:
právní podmínky opravy sice předepisoval občanský zákoník, ale, co vše opravit, seřídit, a jak, to předepisoval servisní manuál. Jenomže, když se to podle něj udělalo, mnohdy nebyl zákazník spokojený. Ano, byl tak zvyklý a žádné přeměření ani seřízení, i když vlastně bylo v odhadu ceny zahrnuté, nepožadoval, ba naopak ho často přímo odmítal. Takhle to přece předtím nehrálo... Většinou se ale po opravě do seřízení muselo sáhnout, protože bylo téměř pravidlem, že v důsledku tolerancí součástek se nastavení trochu změnilo a různě nepříjemně se projevilo. To už je vlastnost analogové techniky - některé vlastnosti závisí na hodnotách součástek málo, některé jsou kritické. A podle zákona schválnosti se většinou měnila součástka s kritickým či alespoň značným vlivem na parametry.
Ale tohle všechno musel opravář znát, i když výrobci pořádali školení "když to ještě dělá tohle, vyměň odpor, elektrolyt, ...", později přešli na "vyměň celý modul a pošli ho na repasi", stejně musel servisák posbírat ještě hromadu vlastních zkušeností, jinak s tím ztratil spoustu času a zákazníci stejně psali do knihy přání a stížností (to byla tehdy taková obdoba dnešních recenzí na webech, pro ty, kdo to na papíře nikdy neviděli).
Nepamatuji, že by tam někdy utrousil pochvalu spokojený zákazník, všechny zápisy byly od těch nasraných.
OT: tak mě napadá, když tak koukám po hodnoceních na netu, že se lidi buď naučili ztrácet čas psaním kladných recenzí, nebo někdo maže ty záporné...

[mi-ro]

S tím mám zkušenisti i v dnešní době. Zákazník donese přístroj a požaduje výměnu součástky (poradilo YT nebo AI). A já se zeptám zda požaduje výměnu tohoto dílu a nebo opravu. Chvíli nechápavě čumí a pak se mě snaží přesvědčit že závada musí přece být v tom dílu když mu to Gůgl nakukal. Znovu se stroze zeptám zda výměna nebo oprava. Pak uvedu do OL a udělám co je přáním zákazníka.

[samec]

Ako zákazník by som sa opýtal, čo bude stáť výmena a čo oprava a podľa toho by som sa rozhodol pre jednu zo štyroch odpovedí.

[bu2520]

Stanovit cenu opravy, není někdy jednoduché. Třeba klasický případ přístroje po blesku. Přistroj je mrtvý , po oživení zdroje, nejde třeba zvuk, nebo tuner, nebo hdmi vstup atd, po výměně periferií , nakonec člověk zjistí že je v háji brána procesoru. Ale aby na to přišel znamená to přístroj téměř opravit, dodat tam díly a mraky času, aby zákazník nakonec řekl, že se to cenově nevyplatí. Tak že vyletovat část použitelných dílů, naletovat tam zpátky vadné a tři hodiny v háji a kolik korun si člověk může říct za diagnostiku. To prostě zákazník nevidí a záleží to na praxi servisáka. Tak že preventivně věci po bouřce nebere, aby se nakonec dozvěděl, že to kunčoft dal Frantovi v hospodě a ten mu za pivo vyměnil pojistku a přístroj frčí dál.

[samec]

To sú presne tie dôvody, prečo by som sa opravami elektroniky nikdy nechcel živiť.
A je mi ľuto ľudí, ktorí si nedokázali nájsť lepší spôsob obživy.

[Hill]

Proč líto? Přece každý máme možnost volby, jaké formě svobody dáme přednost, čili, jestli:
- chceme někde zařezávat na píchačky (nechat si řešit zaměstnavatelem všechny ty lahůdky, jako daně, sociální a zdravotní pojištění, kontrolní hlášení, statistiku, evidenci odpadů, školení a zkoušky, také placené informace, zásoby náhradních dílů, cla, a nakonec i odpovědnost za škody a pojištění proti blbosti) a zodpovídat se nějakému šéfovi*),
- nebo být "vlastním pánem", kdy je ve světle povinností a výdajů v závorkách výše uvedených termín "svoboda" také relativní pojem. A místo píchaček ten jútubem proškolený zákazník.

*) ani to, že sám jsem měl v životě štěstí na dobré, znalé a uznalé šéfy, není zákon, zdaleka ne každého to potká.

[bu2520]

Není podstatné co člověk dělá, dokonce ani to co umí, ale pouze a jen jak dobrý je obchodník a jak to umí prodat. Znám opraváře praček , který za svojí kariéru vydělal a nashromáždil majete v desítkách miliónů a dodnes i když mu pronájmy nemovitostí na které vydělal servisem bílé techniky a dovozem z Německa ze sběrných dvorů, měsíčně dávají tolik, že by mohl véz luxusní život. A přesto stále opravuje pračky a myčky. A takových lidí znám víc. A navít ten pocit trumfu, když člověk najde nějakou zapeklitou závadu. je k nezaplacení

[radioelectrum]

OT: tak mě napadá, když tak koukám po hodnoceních na netu, že se lidi buď naučili ztrácet čas psaním kladných recenzí, nebo někdo maže ty záporné...

a nebo si ty recenze píše sám (či platí za jejich psaní někomu) prodejce toho zboží aby si zvýšil tržbu. Hlavně nápadně veliká spokojenot s některým pochybným nářadím to potvrzuje.

[EKKAR]

Jsou na to celý interfernetový firmy, který tenhle byzbys zprostředkovávají:
https://www.youtube.com/watch?v=qFnsacyO5d0&t=33s
https://www.youtube.com/watch?v=e2odCuzvMDA&t=32s

[Hill]

Není podstatné co člověk dělá, dokonce ani to co umí, ale pouze a jen jak dobrý je obchodník a jak to umí prodat...

Tos trefil hlavičkou o hřebíček, taky takové podobné znám. Až na to, že se hledáním a opravou závad nezdržovali, a nejspíš to ani neuměli. Řekl bych, že ani daně si spočítat neuměli, hlavně, když přiteklo víc, než odteklo.
Jen dováželi šrot ze sběrných dvorů, pak ho po dvou třech kouskách rozvezli po kraji nám, kdo jsme měli radost z toho, že jsme závadu našli, opravili, nechali si zaplatit. A oni pak to opravené s patřičnou přirážkou poslali dál.
Podle hesla:
"Tisícovku mě to stálo, prodávající i servisák byli spokojení, jak vydělali.
Prodal jsem to za dva tisíce, zákazník měl radost, jak levně koupil.
A mně těch 10 % zisku úplně stačí."
Uměli najít díru na trhu, kde se ještě nějaký čas řešil nedostatek místo ceny. Jestli se zdržovali nějakou živností, či daňovým přiznáním, nevím a vlastně mi to tehdy bylo jedno. Já jsem se při tom opravování hodně přiučil a, co mi berňák a stát vůbec nechal, mi stačilo.
Určitě nás jich tu bude dost, co jsme na to přišli až později, protože jen zřídka stejný člověk přivezl tři různá videa či televize během měsíce, natož, aby rovnou přijeli s celou dodávkou. Střídali se a zjevně zbylo dost na všechny.

[mi-ro]

Jo je to tak. Umět prodat! Příklad: Starší paní objednala připojení a zprovoznění nový TV. U ní doma koukám do prodejky a tam z jednoho elektrohypermarketu k ceně TV připočítáno 1200,- za kalibraci a nastvení obrazu!! Prý to musí být. OK. Ale za připojení, naladění, srovnání programů a nekonečný opakování jak TV zapnout za 600,- To ste teda drahej pane!!

[bu2520]

Tento zmiňovaný člověk to dělal dost poctivě, zaměřil se jen na jednu značku a držel záruku, dokonce ještě teď když prodává repase dává záruku dva roky. Ale cena je vyšší ovšem i kosmetika je špičková. Nicméně finačně je shánlivý.

[houmr]

Celej ten "problém" je v tom, že cena práce stoupá a cena elektroniky klesá nebo stagnuje.
Když jsem v druhé polovině devadesátek začínal kopravovat televize komerčně, tak tehdy běžná televize stála 8 tisíc a běžný plat byl 8 tisíc.
Dnes běžná televize stojí 5 tisíc, běžný plat je 40 tisíc. Inflace se zkrátka za těch téměř 30 let týkala všeho, jen ne elektroniky...
Mimochodem, z CRT éry mi dodnes schází: potenciometr jasu, kontrastu a barevné sytosti (adekvátně bych to v dnešní době rozšířil na potenciometr podsvícení) a tlačítko STORE.
Čím novější televize, tím větší voser s nastavením těchto základních parametrů obrazu a seřazením programů.
Pro monitory to platí dvojnásob - pokud dělám něco s fotkama, ten poťák jasu co šel z úplné tmy do plného jasu a ten druhý co šel z šedivé plochy do maximálního kontrastu jen pohybem ruky a během jedné vteřiny, byl k nezaplacení...

[Hill]

Naprostá většina zákazníků to nepožaduje, tak proč by si potenciometrem výrobci komplikovali život? I když takové enkodéry místo poťáků by řešením taky byly, do hardware zásah minimální, ale pro to mizivé procento trhu by si na to výrobce přisadil cenu, až by nám bylo mrňavo.