Opět zakládám koutek jazykový a vyjadřovací
Moderátor: Moderátoři
Pak 3 "pobaltský republiky", zkráceně "Pribáltika" = od severu Estonská SSR, Lotyšská SSR a Litevská SSR.
Dál 3 východoevropský republiky: Běloruská SSR, Ukrajinská SSR a Moldavská SSR.
Další trojice byly "zakavkazský republiky": Gruzínská SSR, Arménská SSR a Azerbajdžánská SSR.
A poslední "skupina" byly "Středoasijský republiky", těch bylo 5: Kazašská SSR, Kirgizská SSR, Turkmenská SSR, Tádžická SSR a Uzbecká SSR.
Suma sumárum 15 údajně dobrovolně se sjednotivších států.
To "SSR" v jejich názvech znamenalo "SSovětSSká SSocialiSStická Republika" a kromě těchto 15 údajně samostatnejch států federace existovaly ještě desítky dalších "autonomních oblastí" a "autonomních republik", zřizovanejch většinou kvůli různýmu národnostnímu složení v jednotlivejch republikách - něco jako kdyby dneska u nás existovala "Země Moravská" jakožto člen federace - a v jejím rámci byly "autonomní oblasti " - Ostravsko, Haná, Slovácko a Podyjí spolu se "statutárním městem" Šalingradem.
Jenomže stejně všichni hlavouni celýho savSSajúzu i když byli velice často národnostně z jinejch etnik než "praví" ruSSáci, tak díky tomu, že byli za mlada vybraní ke studiu vysoký odbornosti a specializace a získali tak vzdělání a hlavně "světonázor" v několika centrech ruSSákama ovládaný vzdělanosti, uplatňovali už tenkrát moSSkevskou imperiální politiku i vůči svým vlastním národům. Těch center bylo několik - samozřejmě moSSkva a (tehdejší) Leningrad, dneska Sankt Petěrburg, k tomu například i jinak ukrajinskej Doněck a s ním prakticky celej Donbas jako průmyslová oblast, dál stejně ukrajinský Oděsa a Sevastopol na Krymu. K tomu Sverdlovsk na Urale a dál na východ na Sibiři Novisibirsk a Irkutsk. No a na samotným Dálným voSStoku VladivoSStok a Petropavlovsk Kamčatskij.
Je zajímavý, že další vysoce průmyslový a významný správní centra se mezi tyhle základny ruSSácký moci příliš počítat nedaly - z dnešníma znalostma určitě proto, že v nich už tenkrát neměli "praví ruSSáci" etnickou převahu - sem patřil i Kyjev a kupodivu i běloruskej Minsk, samozřejmě všecky "hlavní města" pobaltskejch států (Riga, Vilnius a Tallin) a v podstatě všecko, co se dalo nazvat "městem" v asijský části sajúzu ...
A kutilmile - nelituju tě
K interpunkci jen klasický příklad - jaký je rozdíl mezi:
Propustit, ne popravit.
Propustit ne, popravit.
přeji jáklovi, jeho dceři a všem podobným, aby jejich rozsudek nepsal jim podobný písař.
Celé mi to připomíná to, že když mi něco nejde, tak nejsem špatný já, ale vina je někde tam venku. Nedivím se. Je to daleko jednodušší způsob, než se hecnout a na sobě zapracovat.
Mimochodem, jak jsem psal dříve, kdyby jákl četl, interpunkce by mu přešla do krve automaticky. Stejně jako pravopis.
Orwellovský policajný štát a gigantická fabrika lacnej pracovnej sily.DukeNuke píše:@rampage - a proto se taky Čína dostala tam, kde dnes je.
Bez googlenia povedz hlavné mesto Togo a to ak si náhodou pamätáš že je Lome, zdôvodni prínos takejto vedomosti. Miesto toho, aby tam radšej učili ako sa podáva daňové priznanie alebo zakladá eseročka.DukeNuke píše:nevím, co je tak špatného na tom, vědět, jaké hlavní město má který stát.
V novučičkej učebnici slovenského jazyka z r. 2007 (ktorú sme si museli sami zaplatiť) sa dokonca nachádzala kapitola, ako sa podáva na pošte telegram. Nová učebnica z 2007, keď sa decká hrali na mobiloch Java hry a nastupovali prvé smartfóny.
//edit
yakl: slovenčina nielenže bez interpunkcie, ale ešte aj bez diakritiky, je tzv. úsporný systém
Tak toto podepíšu. Sice jsme na průmce v prváku ještě dělepis 20. století měli, ale aspoň se z něj nepropadalo, konečně - už koncem ročníku se některé kapitoly přeskakovaly. To jsme ještě netušili, že bude hůř a na dlouho.samec píše:Strednú som mal elektro priemyslovku, kde na mňa dejepis a zemepis nedočiahol.... Celú základku som cez dejepis a zemepis preliezal s odretými ušami. Z nejakého dôvodu som sa ho nevedel naučiť. Dnes už viem prečo... ...ten čo písal za socíku dejepis pre žiakov základnej školy, musel užívať veľmi silné drogy. To snáď ani triezvy človek nedokáže takým spôsobom zoslohovať vety zo slov...
Tehdy jsme také zrovna měli na výběr, jestli chceme maturovat z ruštiny, či matiky, a další rok jsme měli na to, vybrat si pátý, nepovinný obor, nebo další jazyk, tomu jsme říkali záchranný, protože mohl přispět k puštění k matuře, kdyby to v některém povinném předmětu nevyšlo. Jenomže začala normalizace, přituhlo, měnili se profesoři, skončily exprimenty: ruština se opět stala povinnou a volitelná matika i případný pozitivní vliv nepovinného předmětu z nabídky vyšuměly.
Zjistil jsem, že zeměpis je také vlastně daleko zajímavější, než to, co jsme se museli na naší straně železného firhaňku naučit, jakkoli většina platí dodnes (jako skaut jsem se naučil s přehledem orientovat v mapách a podle nich; například dodnes ještě pořád jezdím bez navigace, stačí mi chvíli čumět na mapu a hlavně, když si zapamatuji čísla silnic, jsou země, kde to stačí k nezabloudění).
A dějepis? S tím jsem na základce taky těžce bojoval a učitelku nesnášel.
Teď uvedu jména, oba níže jmenovaní pánové už na nás totiž kdesi na věčnosti čekají a, jak je znám, věčnost nevěčnost, určitě kolem nich žádná nuda není:
mnohem později PhDr Miroslav Holub, m.j. kronikář, který hledal a nacházel příběhy a souvislosti, nadšený pro to tak, že dokázal strhnout, mě k dějepravě v podstatě přivedl zpět. A taky doktor Laďa Wagner, historik, který vrtal na jižní Moravě studny, protože ho od normalizace blíž k dějepisu nepustili, uměl náramně dobře o historických událostech vyprávět. Škoda, že jeho vyprávění o vývoji ve spirále, o tom, jak se vzorce opakují, jen mocnými jinak pojmenované v přesvědčení, že to aspoň za jejich vlády nikdo veřejně nepojmenuje jménem pravým, nemám zaznamenané. Pobavili jsme se, i když místy se zatvrdlým úsměvem: asi k našemu životu ty hořké komedie patří.
Konečně jsem přitom ale definitivně pochopil rozdíl mezi oběma historiky a tou naší učitelkou: ona asi nebyla špatná, jen tomu dějepisu špatně sloužila. A podepsala se na nejméně dvou generacích žáků.
"Zila kdesi jedna pani, ktora kazdu noc pocula vselijake piskoty a suchoty. Piskoty jej az tak velmi nevadili. Upiekla z nich piskotovu tortu. Ale na suchoty umrela."
Buď se chce, nebo se nechce. Když jsem si "čuchl" k PMD85, strávil jsem několik nocí návrhem vlastní ASCII s českými znaky a konstrukcí interfejsu k elektrickému psacímu stroji robotron. A tisklo se česky.samec píše:V dobách nedávno minulých...
ad učitelka dějepisu - problém učitelů je trvalý. Dříve se kladl důraz především na kádrový profil, dnes je těžké sehnat někoho, kdy by za ty peníze učil. A to je skoro 40 let po plyšáku.
Tohle je strašná kravina. Nechápu, proč to lidi pořád opakují. Samo o sobě, jako věta, je to v pořádku. Ovšem její užití je naprosto katastrofální.DukeNuke píše:Narozdíl od všeobecného názoru nevidím na biflování nic špatného. Minimálně se tím cvičí mozek.
Opravuješ někdy elektroniku?
Dobře. Tak od teď - všechny součástky vypájej a pak je napájej zpět. Budeš si tak udržovat kondici v pájení. To je přece dobré, ne? Navíc tak eliminuješ všechny případné studeňáky.
Pak si nastuduj datasheet všech součástek, které jsou v zařízení použité. Přece nebudeš opravovat zařízení, o kterém něco nevíš. Včetně SW, pokud ho zařízení obsahuje. Však biflování je přece fajn, ne?
Pak, procvičen fyzicky i duševně, zařízení oprav a vrať zákazníkovi.
Zdá se ti na mém příspěvku něco uhozené? Přesně v tomto duchu používáš tvrzeni, které je v citaci.
Pak si vezmeš měřák, a protože máš nabiflováno, jaká mají být napětí např. u tranzistoru, tak si proměříš tranzistory. Atd.
Kdybys nabiflováno neměl, pak ti nezbývá, než uplatnit tvůj postup. To je mimochodem dnes typické - jen se při opravě nemusí vypájet všechny součástky, ale mění se rovnou celá deska.
Nebyls to náhodou ty, kdo mě v jiném tématu přesvědčoval, že elektrody v olověném aku křehnou, místo toho, aby si zjistil, že kladná elektroda je díky materiálu křehká již z výroby? Ty jsi typický příklad toho, že kdybys měl nabiflováno, nepsal bys hlouposti.
A navíc ti zcela uniklo, že jsem psal výše, že úplně stačí číst a pravidla pravopisu přejdou do krve automaticky. Nemusíš je tedy nabiflovat.