Tak tam máš něco špatně - jestli motor jede v režimu 200 kroků na otáčku, tak by to mělo být co 10 kroků, to snímek. A takovou nepřesnost rotoru, aby v některé poloze ujel o 9° (půl snímku) proti požadované poloze, to se snad ani nedá vyrobit. Přece se ti musí chovat, jako pohon s maltézským křížem v "dospělém" projektoru - pootočit o políčko a stop...
Že film musí na válečku ležet až u paty zubu, je snad jasné, jinak bude obraz svisle neklidný. Že na N8 a S8 formát potřebuješ dva různě velké ozubené válečky, je snad jasné taky.
Já jsem vsadil na ten drapák, který vždy dotáhne film do definované polohy a vyjede z něj rovně dozadu, závěrka otevře poprvé, to s tím drapák ještě ale může pohnout. Nejlépe je sejmout obrázek při druhém odkrytí závěrky, protože to je film v klidu. Při třetím už drapák zajíždí a zase s tím může hnout. Dokonce jsem měl v ruce starý projektor Mirage, který ani drapák neměl - odpružená kladka popotahovala film a do perforace zajížděl kolík, který vždy na okamžik uhnul a zase se opřel o film, další otvor perforace se o něj zastavil. A tah navíjecí cívky zase filmem napružil popotahovací kladku. Asi to nebylo k filmu nejšetrnější, ale dostatečně přesné to bylo určitě.
Vychází mi pořád jako ideální kamera se synchronizací od závěrky projektoru, ale s mezipamětí, z níž se periodicky odečítá poslední uložený snímek, dokud není přepsaný dalším. Elektronický stabilizátor podle střebu obrazu by mohl být výhodou, přece jen ne každá kamera chodila naprosto přesně a bez vůle.
A snímat film kontaktně přímo přiložením na CCD obrazový čip (film prosvícený bodovým zdrojem světla kvůli ostrosti) by se mi líbilo nejvíc, ale nenašel jsem k prodávaným čipům dost srozumitelných údajů, abych si troufl na tu potřebnou bižuterii a program kolem.
Přepis filmu 8mm
Moderátor: Moderátoři
Psal jsem, že motor nevynechává. Na tom kole mám nalepený proužek a je vidět, že jde přesně. 1 políčko je přesně 10 kroků motoru. Je tam i docela slušné opásání přes to kolo. Mám nastavené nejnižší dělení kroku, takže motor má nastaveno 160 na požadovaných 18°.
Na zubech to taky nepřeskakuje. Ale ten podavač s drapákem bude asi lepší. Dostal jsem vrak kamery která byla na kazety 1x8mm/15m. Vybral jsem z něj část s podavačem a zkusím to nějak vymyslet. Drapák má náhon přes ozubené kolečko tak, že na jednu otáčku udělá ten správný pohyb. Ten by mohl zařídit zase krokový motor, ale menší 28BYJ-48.
Jen to bude boj, nějak to namalovat aby to šlo zaměnit v tom stávajícím zbytku sestavy.
Na zubech to taky nepřeskakuje. Ale ten podavač s drapákem bude asi lepší. Dostal jsem vrak kamery která byla na kazety 1x8mm/15m. Vybral jsem z něj část s podavačem a zkusím to nějak vymyslet. Drapák má náhon přes ozubené kolečko tak, že na jednu otáčku udělá ten správný pohyb. Ten by mohl zařídit zase krokový motor, ale menší 28BYJ-48.
Jen to bude boj, nějak to namalovat aby to šlo zaměnit v tom stávajícím zbytku sestavy.
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.
U "tkaničky do bot", tedy 8 mm filmu, by byl maltézák docela frajeřina, tažný ozubený váleček (unašeč filmu) na hřídeli maltézáku může být i deset políček za okeničkou, ale jeho vlastnosti nevyužiješ, jestli nebudou stejně s jednotnou přesností a roztečí udělané zuby na tom válečku.
To drapák bez vůle je lepší, stačí mu konstantní výška dolní úvrati, kde opustí film a nechá políčko v okeničce. Po zbytek cyklu drapáku už nevadí nějaká ta drobná vůle či nepřesnost.
Je tedy vhodný pro přefocování políčko po políčku i pro skenování s pohyblivým jednořádkovým senzorem.
Ta dolní úvrať odpovídá pohybu filmu shora dolů, tedy "hlavou napřed".
Skenování jednořádkovým senzorem za plynulého pohybu filmu vypadá, jako dobrý nápad, ale k identifikaci startu skenování nelze využít z obsahu obrazu rozhraní mezi políčky, protože ani v kameře není dráha dokonale prachuprostá. A sajrajt nafocený, protože se zrovna usadil na hranu okeničky, způsobuje pak svislý neklid obrazu (u formátu Normal 8 je to vůbec extrém). Start snímání řízený perforací je přesný, s optickým snímáním u inverzního materiálu není problém, protože kolem perforace je černo (nebo téměř černo) a perforace je kontrastní.
Trochu nešťastné je při skenování, jak vyjít s nativním rozlišením snímače, protože z formátu N8 sejme lišta ze skeneru 850 pixelů (nativní rozlišení 4800 dpi), tedy musí za políčko přečíst 624 řádků, aby zůstal zachovaný poměr stran.
Z formátu Super 8 přečte stejný senzor řádek o 1094 pixelech a těch řádků musí být 758.
Ale takové rozlišení ty filmy nemají, takže stačí skenovat s rozlišením 3200 dpi, a i to je skoro moc.
Promítnutím políčka N8 na čip VGA kamery (640x480) z toho vypadne asi tak maximum, co se dá z té tkaničky do bot dostat. Tam už pak je jen otázka řešení synchronizace, ohniskových vzdáleností a ostření (nejmenší vadu měly objektivy 50 mm a 75 mm ze zvětšováku Opemus,protože jsou optimalizované pro zobrazení rovinné předlohy na rovinný papír).
Kamerou z plátna ani matnice na takovou kvalitu nedosáhneš.
Tak. A máš pár námětů na stavbu kopírky.
A opakuji: když chci jet vlakem, koupím si jízdenku, nemusím proto kupovat celý vlak. K tomu jsem dospěl během několika let, kdy jsem se ke konstrukci kopírky vracel, a našel firmu, která mi naskenovala všechno, co jsem jim poslal.
To drapák bez vůle je lepší, stačí mu konstantní výška dolní úvrati, kde opustí film a nechá políčko v okeničce. Po zbytek cyklu drapáku už nevadí nějaká ta drobná vůle či nepřesnost.
Je tedy vhodný pro přefocování políčko po políčku i pro skenování s pohyblivým jednořádkovým senzorem.
Ta dolní úvrať odpovídá pohybu filmu shora dolů, tedy "hlavou napřed".
Skenování jednořádkovým senzorem za plynulého pohybu filmu vypadá, jako dobrý nápad, ale k identifikaci startu skenování nelze využít z obsahu obrazu rozhraní mezi políčky, protože ani v kameře není dráha dokonale prachuprostá. A sajrajt nafocený, protože se zrovna usadil na hranu okeničky, způsobuje pak svislý neklid obrazu (u formátu Normal 8 je to vůbec extrém). Start snímání řízený perforací je přesný, s optickým snímáním u inverzního materiálu není problém, protože kolem perforace je černo (nebo téměř černo) a perforace je kontrastní.
Trochu nešťastné je při skenování, jak vyjít s nativním rozlišením snímače, protože z formátu N8 sejme lišta ze skeneru 850 pixelů (nativní rozlišení 4800 dpi), tedy musí za políčko přečíst 624 řádků, aby zůstal zachovaný poměr stran.
Z formátu Super 8 přečte stejný senzor řádek o 1094 pixelech a těch řádků musí být 758.
Ale takové rozlišení ty filmy nemají, takže stačí skenovat s rozlišením 3200 dpi, a i to je skoro moc.
Promítnutím políčka N8 na čip VGA kamery (640x480) z toho vypadne asi tak maximum, co se dá z té tkaničky do bot dostat. Tam už pak je jen otázka řešení synchronizace, ohniskových vzdáleností a ostření (nejmenší vadu měly objektivy 50 mm a 75 mm ze zvětšováku Opemus,protože jsou optimalizované pro zobrazení rovinné předlohy na rovinný papír).
Kamerou z plátna ani matnice na takovou kvalitu nedosáhneš.
Tak. A máš pár námětů na stavbu kopírky.
A opakuji: když chci jet vlakem, koupím si jízdenku, nemusím proto kupovat celý vlak. K tomu jsem dospěl během několika let, kdy jsem se ke konstrukci kopírky vracel, a našel firmu, která mi naskenovala všechno, co jsem jim poslal.
Kúpil som akýsi Mobile Film and Slide Scanner
https://www.aliexpress.com/item/1005006228435150.html
Síce to s mobilom nefunguje, ale matnica aj podsvietenie je v tom na pohľad bez chýb.
https://www.aliexpress.com/item/1005006228435150.html
Síce to s mobilom nefunguje, ale matnica aj podsvietenie je v tom na pohľad bez chýb.
Je otázka, zda ten obraz neposkakoval už u nového filmu, v důsledku vůlí pohonu drapáku, nebo jsou nepřesné slepky.
Jsou tu dvě možnosti - podle perforace zastavit a políčko v okeničce jemně usadit hlídáním linie okraje obrazu - teprve, až bude na svém místě, exponovat. To má nevýhodu, že u tmavého obrazu nemusí fototranzistor správně okraj rozeznat, takže to chce tři až čtyři přesně v řadě, rozhodne ten, který něco rozezná. A, když žádný, musí to informaci z čidel ignorovat a jet jen na mechaniku.
Druhá možnost je použít stabilizátor softwarový, například MovAvi videoeditor ho má. Nevýhodou je, že to dělá pohyblivým ořezem a o okraje přijdeš.
Jsou tu dvě možnosti - podle perforace zastavit a políčko v okeničce jemně usadit hlídáním linie okraje obrazu - teprve, až bude na svém místě, exponovat. To má nevýhodu, že u tmavého obrazu nemusí fototranzistor správně okraj rozeznat, takže to chce tři až čtyři přesně v řadě, rozhodne ten, který něco rozezná. A, když žádný, musí to informaci z čidel ignorovat a jet jen na mechaniku.
Druhá možnost je použít stabilizátor softwarový, například MovAvi videoeditor ho má. Nevýhodou je, že to dělá pohyblivým ořezem a o okraje přijdeš.
Podle mých zkušeností je poskakování způsobené seschlým filmem. Zkoušel jsem si skener postavit jak jsem tu psal. Měl jsem na výběr dvě možnosti posuvu. První byl krokový motor, který tahal film přes ozubené kolo film. Druhý posuv byl pomocí drapákového mechanizmu ze staré kamery. Oba posuvy více či méně poskakovaly. O level líp vycházely barevné filmy, ty se nesesychaly. Černobílé byly dost bída, ale pomohla jim léčebná kůra v lednici. Cívku jsem zabalil do papírové utěrky a dal jí na 24 hodin do přihrádky na zeleninu.Tam film nasál vlhkost a ve skeneru projížel o hodně líp. Ale některým filmům ani to nepomohlo. Políčka jsem fotil mobilem, kerý byl ovládaný softem pro posun pomocí BT z selfi tyče. Fotilo to po zastavení posunu, ale rychlost nebyla nijak závratná. Přibližně 30 políček za minutu.
Nakonec jsem celý skener odpískal a koupil Kodak Reels. A musím přiznat, že je rychlejší, dělá 2 políčka za sekundu. A i to skákání prakticky vymizelo. I když některé filmy si nechtěly dát říct ani v něm. Ten Kodak má také tu výhodu, že jedním přecvaknutí páčky se změní formát. Umí oba jak 8mm, tak super8mm.
Filmy jsou přetažené a Kodak odpočívá v krabici a čeká, kdyby si někdo z kamarádů chtěl ukrátit dlouhou chvíli. Když ne, půjde do světa.
Nakonec jsem celý skener odpískal a koupil Kodak Reels. A musím přiznat, že je rychlejší, dělá 2 políčka za sekundu. A i to skákání prakticky vymizelo. I když některé filmy si nechtěly dát říct ani v něm. Ten Kodak má také tu výhodu, že jedním přecvaknutí páčky se změní formát. Umí oba jak 8mm, tak super8mm.
Filmy jsou přetažené a Kodak odpočívá v krabici a čeká, kdyby si někdo z kamarádů chtěl ukrátit dlouhou chvíli. Když ne, půjde do světa.
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.