Špekulácia nad oscilátorom pre MGF

[AdamVarga]

Po nejakej dobe sa mi na stole ukázal zas a znovu na stole kazeťák SM260 avšak s malinkou hviezdičkou že je to kamarátova a že to proste musí fungovať na 100% a tuning je vítaný..

po skončení opráv úprav a ladení som tak ostal pozerať na oscilátor, teda kombi hračku MDA7770. SM260 úplne ignoruje prakticky väčšinu toho integrovaného obvodu a využíva iba oscilátor + ALC detektor.

Jednoduchosť zapojenia toho integráču mi vyhovuje a podáva "akceptovateľnú" sinusoidu. Tiež som si všimol že v SM260 sa len zaradí ďalší rezistor do spätnej väzby a tým sa zvýši amplituda signálu pre záznam na CrO pásky. V podstate sa zmení hladina predmagnetizácie podľa nastavenia trimru ktorý je zaradený do väzby.

Tak som sa nad tým zamyslel že vlastne moja primárna B115 ktorú používam na vytváranie etalónov pre kalibráciu iných strojov (prosím nekomentovať ako je to neideálny stroj, moc tam toho "stock" už veru nezostalo) a ešte ako merací magnetofón na pásky a vytváranie kópií na "distribúciu" trpí na nepraktickosť v nastavení predmagnetizácie. Pásky sú dnes povedzme nekonzistentný tovar a teda používam čo sa mi dostane na ruku respektive čo kde zoženiem alebo na čo si kto prosí tak by som sa nebránil mať programovatelný oscilátor ktorý raz nastavím na rôzne pásky a otočným prepínačom už len prepínam tie prednastevené "programy" podľa toho aký rezistor zaradím do väzby. Bonusové body za nastavitelnosť predmagnetizácie bez potreby otvoriť prístroj - z vonka skrz potenciometer prístupný od niekiaľ kde nieje vidieť ale je použiteľný (stretol som sa už aj so zapustenými teda utopenými potenciometrami ktoré sa dajú nastaviť iba za pomoci skrutkovača a ich montáž je na panel)

Problematika citlivosti pásky teda koľko záznamového prúdu potrebuje je z môjho uhla pohľadu tak trocha zanedbateľná keďže hladinu môžem donastaviť aj počas nahrávania príposluchom z pásky.

Tak problém a riešenie znejú jasne, ale skôr som sa pozastavil že keď už niečo idem vytvárať od základu tak už by sa hodilo poobzerať po "najlepšom" možnom riešení. Tak sem hodím takú otázku či by niekto náhodou nevedel o nejakom "lepšom" riešení. Komplexita NIEJE kritérium .

Teória hovorí že sínusoida má byť čo naj čistejšia, bez tretej harmonickej zložky (jej prítomnosť magnetuje pásku mierne v DC oblasti) a ideálne minimálnou druhou harmonickou zložkou (ktorá vnáša šum do nahrávky). Mierim na frekvenciu mazania a predmagnetizácie v oblasti 200kHz (a v podstate netuším či by toho vlastne MDA7770 bola schopná ktorá je pre kazeťáky a tam sa ukazuje všetko od 60kHz po 100kHz čo som mal na stole)

[Hill]

Možná, když nepoužiješ ostatní funkce MDA7770, že by to výkonově dal i pro mazací hlavu cívkového stroje, ale kmitočtově, aby se uchladil, bych mu nad 100 kHz příliš nevěřil. Konečně - v jiném zapojení, než s transformátorkem a v kazeťáku, jsem ho nikde neviděl. Dokonce v KP211 z něj se využívá jen regulace motoru, oscilátor je samostatný s jedním kácéčkem, i když taky v tříbodovém zapojení s trafíčkem.

S těmi harmonickými to máš trochu pomíchané - stejnosměrnou složku a s ní i šum způsobuje fázově posunutá druhá harmonická, liché harmonické symetrii nerozhodí. To je ověřený fakt.
Na ty liché harmonické existuje teoretický rozbor uveřejněný nějak v roce 1971 v nějakém německy psaném časopisu, ke kterému jsem se náhodou dostal o pár let později, kdy už vlastně snad nikoho mimo nás, cvoky, cívkové magneťáky nezajímaly. Překládal jsem to tehdy kámošovi, tak jsem si něco zapamatoval. Řešil se tam vliv jakosti indukčnosti v mazacím oscilátoru a vhodnost materálů na jádro. Možná jsem ho měl zprivatizovat, jenže tehdy jsem věděl, kde ho najít, tak jsem ho nezprivatizoval, ale vrátil. Chyba - pozůstalí po kámošovi by jen vytřídili o pár deka papíru méně.
Čísla přípustného zkreslení předmagnetizačního proudu třetí harmonickou už přesně nepamatuji, jen že byla hrůzostrašná - k₃ v desítkách procent a fázový posuv třetí harmonické snad 45°, co ale bylo podstatné, že v laboratoři takový stav vytvořili, přesto tuto teorii se nepodařilo měřením ani poslechovými zkouškami prokázat.
V souboji čistoty průběhu zvítězil na mazací hlavy, potažmo na jádro rezonanční indukčnosti ferit, i když pro vyšší rychlosti posuvu tehdy asi neuměli udělat jádro dost odolné vůči tepelnému namáhání, a varovali před vyštípáváním pólových nástavců. Ostatní materiály na tom byly jak energeticky, tak čistotou průběhu, hůř a doporučovali je používat s dvojčinným symetrickým oscilátorem, což prodražuje konstrukci, naproti tomu jádro dobře odvádí teplo vzniklé třením pásku, a hodí se proto především do studiových strojů. Něco na tom je - v oblasti "konzumních" magnetofonů potřebovali výrobci prodávat, konečně už je tlačili Japonci s levnější produkcí, součástky ještě poměrně drahé, čili tato problematika se přesunula do koutku s těmi drahými stroji, které si nekoupí každý.
A tuším, že v době, kdy jsem to četl, už existovaly víceštěrbinové mazací hlavy, amorfní a sendustové záznamové i univerzální hlavy, jen u nás jsme byli stále ještě odkázáni na ANP939 (v lepším případě na ANP940) a ANP935, v lepším případě na ANP937/938...

Ale měl bych tu námět na laborování. Jde o oscilátor kolem 75 kHz do stereofonního stroje už poněkud letitý, na vyšších kmitočtech se mu už nechtělo. Zapojení modulu O z B115 totiž při 17 V napájení odmítalo fungovat a víc trafo z řady B4 nedá. Ale na hliníkovém šasi B4 už byl přišroubovaný jeden OC30, stabilizátor se musel kvůli chlazení podložit, nejvyšší účinnost to mělo s L81 kolem 1 mH. Ten kmitočet se musel držet pro mono i stereo pokud možno stejný, aby zádrže na výstupech záznamového proudu měly co nejvyšší impedanci a předmagnetizační proud neutíkal přes linearizační odpory do výstupů záznamových zesilovačů. Zajímavé je, že s tranzistorem místo stablíku jsem to neodnaučil pulsovat, ať jsem si měnil C85 a C86, jak chtěl - to radši nenajel vůbec, nebo mu to trvalo i minutu a pak po ohřátí vysadil. Ale předmagnetizační proud měl průběh velmi čistý.

[Denkez]

Kdysi jsem si do SM261 udělal dynamickou předmagnetizaci podle Belzy z AR A 1989-12. Pokud si vzpomínám, fungovala dobře, uchometricky se pak dala nastavit kvalita nahrávky prakticky nerozeznamelně od CD originálu i na FE páskách.
Viz též zde: https://www.belza.cz/players/recamphx.htm

[Hill]

Jenže tady pořád visí otázka, jestli, a v jakém zapojení, utáhne MDA7770 mazání v dospělém cívkovém magnetofonu. A tady bych byl opatrnější.

[xsc]

Výkonově bych se nebál, ale spíš to nevyjde napěťově, takže by nějaké pomocné trafíčko bylo stejně potřeba.

[AdamVarga]

natočiť transformátor aby sa dosiahlo požadované napätie je očakávaná problematika a som plne pripravený sa s ňou popasovať. RM jadrá alebo toroidy z feritu (nie práškové železné jadro) sa dajú zohnať a nejaké dokonca aj mám priamo v mojom sklade..

Niesom posadnutý MDA7770 že ju nevýhnutne potrebujem, ale vyzerala schopne. A v tom kazeťáku ktorom som sa hral (predmagnetizácia posunutá na 80kHz a mazacia hlava vymenená za čínske bežné feritové s dvoma štrbinami) funguje celkom pekne.

O nutnosti potlačenia harmonických zložiek som sa niečo málo dozvedel priamo od MRL https://cdn.shopify.com/s/files/1/0720/ ... 1763068428

Dnes by možno dalo zmysel aj syntetizovať perfektnú sínusovku a skrz VGA (Variable Gain Amplifier, alebo VCA alebo jednoducho zosiľňovač ktorého zosilnenie sa dá riadiť napätím) nastaviť jej hladinu a prehnať to cez "buffer" (bežne dostupný buffer povedzme od TI) a následne výstup buffera poslať cez transformátorek do hláv. Akurát rád by som sa vyhol riešenie ktoré by si žiadalo nejaký digitálny synťák pre vytvorenie toho sínusu... ostatné mi až tak ani nevadí.

[xsc]

To zas nemusíš tak složitě. Uděláš sinusový oscilátor na nízkém výkonu, pak to proženeš elektronickým potenciometrem, tím můžeš regulovat předmagnetizaci a zesílíš nějakým "koncákem". Vlastně to celé dělá ten MDA

[Hill]

MDA7770 má oscilátorový obvod navržený pro práci někde v polovině maximálních hodnot, takže ještě tak do kazeťáku. Na mazací hlavu v cívkáči, natož stereofonním, nemá. A obávám se, že to tentokrát ani trafo nezachrání.
Především počítej s tím, že jeden systém mazací hlavy ANP939, nebo ANP940, potřebuje pro odmazání o 65 dB proud kolem 50 mA efektivní hodnoty. To znamená, že na hlavě k tomu potřebuješ napětí nějakých 145 V špička-špička (při 75 kHz asi 51 Vef). Když to dáš do trojbodu s kapacitami v poměru, jak jsou v tom výše uvedeném schématu, vyjde, že na C87 zůstane úbytek napětí přibližně 51 V. Vzhledem k fázovému posuvu (těsně pod 45°) v uzlu buzení kapacitního děliče vyjde, že tam potřebuješ injekci asi 13 V špička/špička.
Obvod tedy potřebuje napájecí napětí 16 - 17 V. To je sice o něco víc, než je v SM261, ale pořád je to méně, než dovolují pracovní podmínky MDA7770. S proudem je to horší - MDA7770 má zaručovaný vrcholový proud na výstupu 150 mA, ale ta injekce potřebuje pro jeden systém hlavy proud 74 mA, když nepočítám, že se musí dodat víc, aby bylo na předmagnetizaci, kde nestačí počítat jen čistý předmagnetizační proud, ale i ztráty vznikající na seřizovacím trimru, takže jsme na téměř 80 mA špička-špička. A to nepočítám situaci, kdy linearizačním odporem utíká do výstupu záznamového zesilovače proud srovnatelný s předmagnetizačním, protože konstruktér vynechal zádrž předmagnetizačního kmitočtu, nebo není správně naladěná.
Ale ono je to jedno:
v případě, že se připojí druhý systém mazací hlavy a doladí se přidáním C88, změní se dělicí poměr kapacitního řetězce, takže budicí napětí je potřeba asi 22 V špička - špička a, protože je potřeba dvojnásobek energie, proud vzroste na nejméně 95 mA. S proudem tedy ještě nejsme na hraně, s napětím už daleko za ní, protože obvod zaručuje funkci do 18 V napájecího napětí.
Závěr je, že i v případě zvětšení kapacity C86, aby nebylo potřeba tak velké budicí napětí, zase vzroste potřeba budicího proudu, takže se tentokrát MDA7770 dostane na meze proudu i napětí - a nikdy nevíš, jestli to uchladíš, protože zátěž není ani zdaleka čistě jalová.

Zkoušel jsem kdysi ten mazací oscilátor podle Belzy: s kazeťákovou hlavou šlapal jedna radost, ale s hlavou do cívkáče jsem z něj při napájení 13 V dostal maximálně 30 Vef na jednom systému ANP939, a ještě za tu cenu, že na toto napětí najížděl asi půl minuty, někdy se nerozkmital vůbec. Spolehlivě s rychlým nakmitáním startoval s takovými hodnotami součástek, že jsem na jednom systému ANP939 nedostal přes 25 Vef. O paralelním spojení obou systémů ani nemluvit.
Naproti tomu ten jednotranzistorový (v podstatě okopčený z B90 a doplněný o stabilizaci amplitudy) maže dobře. Oni to v Tesle už pár let uměli...