Tlmiaci odpor
Moderátor: Moderátoři
Tlmiaci odpor
Mam otazku , naco sluzi ten tlmiaci odpor , ktory byva obycajne zapojeny medzi mriezku G 1 a vazbovy kondenzator ?
Re: a který?
Hill píše:A který myslíš? Ten, co se někdy dává do série s tím vazebním kondenzátorem, nebo ten, co se dává vždy mezi g1 a zem?
(Předpokládám, že hovoříme o mřížce zesilovací elektronky)...
Myslím ten prvý typ.
dolní propust
Mřížka má určitou kapacitu proti katodě a také (podle zapojení pentody, v případě triody vždy) proti anodě, tedy tzv. Millerovu kapacitu. Sériový odpor před touto kapacitou s ní tvoří dolní propust - zamezuje tak průniku vf rušení na vstup zesilovače a účinně potlačuje zakmitávání.
Sice má předřazený zdroj signálu vždy určitý vnitřní odpor, ale tímto odporem, který musí být co nejblíže k mřížce, je zajištěné, že součet hodnot těchto odporů nebude menší, než je pro daný účel třeba.
V některých zapojeních vf zesilovačů to zjednodušuje jejich neutralizaci a zlepšuje šumové přizpůsobení. Naopak, pokud by byla mřížka součástí kapacity laděného obvodu, zmenšuje vliv změny uvedených kapacit na rezonanční obvod třeba po výměně elektronky.
Důvodů, proč se tento odpor používá, je ještě pár, ale to chce znát konkrétní případ... no, třeba mě někdo doplní nebo opraví, však poslední věc s lampami jsem konstruoval někdy před 35 lety.
Sice má předřazený zdroj signálu vždy určitý vnitřní odpor, ale tímto odporem, který musí být co nejblíže k mřížce, je zajištěné, že součet hodnot těchto odporů nebude menší, než je pro daný účel třeba.
V některých zapojeních vf zesilovačů to zjednodušuje jejich neutralizaci a zlepšuje šumové přizpůsobení. Naopak, pokud by byla mřížka součástí kapacity laděného obvodu, zmenšuje vliv změny uvedených kapacit na rezonanční obvod třeba po výměně elektronky.
Důvodů, proč se tento odpor používá, je ještě pár, ale to chce znát konkrétní případ... no, třeba mě někdo doplní nebo opraví, však poslední věc s lampami jsem konstruoval někdy před 35 lety.
Odpor v G1
Taky jsem četl o tomto sériovém odporu na jednom německém serveru-jenže tam šlo o přístroj s bateriovými elektronkami. Ten odpor byl v sérii s vazebním kondenzátorem mezi anodou NF předzesilovací pentody (DAF96, =1AF33 Tesla) a G1 koncové pentody DL96. Zde se popisoval tento problém:
Po zapnutí přístroje je vazební kondenzátor vybitý. Začne se nabíjet v okruhu +anodové baterie, anodový odpor DAF96, nabíjející se kondenzátor, G1 DL96, katoda DL96, -anodové baterie. Obvod G1/katoda se chová v tu chvíli jako dioda. Nabíjecí proud vazebního kondenzátoru přes G1 způsobí mžikové otevření koncové lampy, jako by vypadlo předpětí G1. Procházející proud je pak dán jen napětím anodové baterie, vnitřním odporem otevřené elektronky a činným odporem vinutí výstupáku. Proud elektronkou na zlomek sekundy dosáhne několikanásobku maximálního proudu. Katoda elektronky (kterou tvoří čtyři tenoučké drátky s emisní vrstvou) takovými rázy trpí a elektronka brzy odejde. Celá tato teorie je však postavena na tom, že v době nabíjení vazebního kondenzátoru je již koncová lampa žhavena. Nažhavovací doba bateriových elektronek je však zlomek sekundy-takže to bude ono.
Tím sériovým odporem se má zamezit mžikovému otevření koncové pentody v okamžiku zapnutí-nabíjecím proudem vazebního kondenzátoru. Odpor zřejmě musí být volen s ohledem jednak na kapacitu vazebního kondenzátoru, jednak na hodnotu předpěťového odporu z G1.
Jenže celá teorie se týká bateriových elektronek s velmi krátkou nažhavovací dobou. U NF aplikací, např. s EL34, EL84, tam se vazební kondenzátor nabije přes předpěťové odpory dávno předtím, než se lampa nažhaví. Zde bude tedy důvod jiný-ale jaký?
Po zapnutí přístroje je vazební kondenzátor vybitý. Začne se nabíjet v okruhu +anodové baterie, anodový odpor DAF96, nabíjející se kondenzátor, G1 DL96, katoda DL96, -anodové baterie. Obvod G1/katoda se chová v tu chvíli jako dioda. Nabíjecí proud vazebního kondenzátoru přes G1 způsobí mžikové otevření koncové lampy, jako by vypadlo předpětí G1. Procházející proud je pak dán jen napětím anodové baterie, vnitřním odporem otevřené elektronky a činným odporem vinutí výstupáku. Proud elektronkou na zlomek sekundy dosáhne několikanásobku maximálního proudu. Katoda elektronky (kterou tvoří čtyři tenoučké drátky s emisní vrstvou) takovými rázy trpí a elektronka brzy odejde. Celá tato teorie je však postavena na tom, že v době nabíjení vazebního kondenzátoru je již koncová lampa žhavena. Nažhavovací doba bateriových elektronek je však zlomek sekundy-takže to bude ono.
Tím sériovým odporem se má zamezit mžikovému otevření koncové pentody v okamžiku zapnutí-nabíjecím proudem vazebního kondenzátoru. Odpor zřejmě musí být volen s ohledem jednak na kapacitu vazebního kondenzátoru, jednak na hodnotu předpěťového odporu z G1.
Jenže celá teorie se týká bateriových elektronek s velmi krátkou nažhavovací dobou. U NF aplikací, např. s EL34, EL84, tam se vazební kondenzátor nabije přes předpěťové odpory dávno předtím, než se lampa nažhaví. Zde bude tedy důvod jiný-ale jaký?
nejen u bateriových
Nejde jen o bateriové elektronky, ale i o elektronky (především s napínanou mřížkou, třeba E88CC), zejména v zapojeních s kapacitní vazbou z odbočky cívky laděného obvodu tvořícího anodovou zátěž předcházejícího stupně. Tam vlastně neexistuje anodový odpor, který by svou velikostí ten nabíjecí proud omezil. Jenže se tam používají vazební kapacity řádu desítek pF, takže tento průšvih nehrozí.
V nf aplikacích je nabíjecí proud omezený anodovým odporem a velikost odporu do g1 je o jeden až dva řády nižší, takže se na omezení tohoto proudu nijak výrazně nepodílí.
Ale pořád se tu zabýváme teorií a přitom nevíme, o jaké zapojení s jakými elektronkami se jedná.
Fakt je, že asi v roce 1970 si kámoš postavil stereozesilovač (1xECC85, 2xEL84, výstupní trafa z TVP Tesla 4001), který dával "chlupatý" signál, a to, co zrovna zesiloval, jak jsme náhodou objevili, šlo v okruhu necelého 1 km poslouchat na dlouhých vlnách kolem 250 kHz. Zařazení odporů 10k do série s g1 obou EL84 to odstranilo.
V nf aplikacích je nabíjecí proud omezený anodovým odporem a velikost odporu do g1 je o jeden až dva řády nižší, takže se na omezení tohoto proudu nijak výrazně nepodílí.
Ale pořád se tu zabýváme teorií a přitom nevíme, o jaké zapojení s jakými elektronkami se jedná.
Fakt je, že asi v roce 1970 si kámoš postavil stereozesilovač (1xECC85, 2xEL84, výstupní trafa z TVP Tesla 4001), který dával "chlupatý" signál, a to, co zrovna zesiloval, jak jsme náhodou objevili, šlo v okruhu necelého 1 km poslouchat na dlouhých vlnách kolem 250 kHz. Zařazení odporů 10k do série s g1 obou EL84 to odstranilo.
No ja co som si vsimol tak v knihe Vlach L.: Lamparna aneb co to zkusit s elektronkami bol tento odpor zapojeny medzi vazbovy kondenzator a riadiacu mriezku(G1) u 2 zapojeni. 1 bol tzv. mikro-sledovač(SRPP) a 2 koncovy stupen s 2 * EL 34. A mohli by ste mi napisat nejaky vzorec na jeho vypocet prip. ako zistim najvhodnejsiu hodnotu tohto odporu ?