Najde se tady někdo kdo má zkušennosti s kopírováním „stařičkých desek 78 ot.“ na DVD?
( šumy, úrovně s ohledem na předzesílení, korekce, zvukovou kartu, software)
Dělám sdělovací techniku návrh společných televizních antén, televizní kabelové rozvody včetně optiky. V tomto směru zase nabízím komukoliv svoje zkušenosti (konzultace) a možnosti včetně zpracování celých projektů.
Kopírování desek na CD
Moderátor: Moderátoři
Niekde to tu uz bolo rozoberane popozeraj fora.
No ja som to dakedy robil. Mam gramo automat z 1947 s prenoskou na velke klincove ihly
Su ovela kvalitnejsie nez kristalove. Viem ze dnes niekdore hifi gramofony napr nemecky DUAL pouziva rychlost 78 a dokonca dodava hrot n magnetodin prenosku urceny akurat na prehravanie 78ot platni.
Pred nahravnim do PC treba dosku perfekne vycistit. Dakdo odporuca prehravat ju za mokra, zlozenie gebuziny najdes tu v clanku o gramofone. Pozor nepouzivat LIEH ani nic agresivne lepta selak ale vinil nie.
Podla mna v predzosilnovacaci netrebe RIAA korektor. Selak sa nahraval na priamo. Aspon podla mna.
Ja som Pouzival moju zvukovku SB Live 5,1 Inu nemam tato je OK ma nizky sum kludne staci.
Na odpukanie a odsumenie som pouzival pluginy od uz neviem akej firmy boli ok. Editoval som to vo wave labe alebo magix music maker. A nasledne vypalil. Lenze vtedy som mal len P cleron 333Mhz a strasne sa to flakalo a mrzlo (chyba v pc) tak som to po 3 doskach zabalil.
No ja som to dakedy robil. Mam gramo automat z 1947 s prenoskou na velke klincove ihly
Su ovela kvalitnejsie nez kristalove. Viem ze dnes niekdore hifi gramofony napr nemecky DUAL pouziva rychlost 78 a dokonca dodava hrot n magnetodin prenosku urceny akurat na prehravanie 78ot platni.
Pred nahravnim do PC treba dosku perfekne vycistit. Dakdo odporuca prehravat ju za mokra, zlozenie gebuziny najdes tu v clanku o gramofone. Pozor nepouzivat LIEH ani nic agresivne lepta selak ale vinil nie.
Podla mna v predzosilnovacaci netrebe RIAA korektor. Selak sa nahraval na priamo. Aspon podla mna.
Ja som Pouzival moju zvukovku SB Live 5,1 Inu nemam tato je OK ma nizky sum kludne staci.
Na odpukanie a odsumenie som pouzival pluginy od uz neviem akej firmy boli ok. Editoval som to vo wave labe alebo magix music maker. A nasledne vypalil. Lenze vtedy som mal len P cleron 333Mhz a strasne sa to flakalo a mrzlo (chyba v pc) tak som to po 3 doskach zabalil.
Já to dělal na normální ojeté gramodesky, přehrával jsem to na NC 440 do kterého jsem zabudoval jednoduchý RIAA předzesilovač. Dal jsem to do vstupu zvukovky PC. Vstupní uroveň jsem upravil jednoduchým odporovým děličem.Poprvé jsem to dělal na AMD K6 530MHz na SoundBlastru 128. Nahrávání i upravy jsem dělal v programu CoolEdit nebo ColEditPRO . Rozdělení na jednotlivé skladby v programu LPRipper. Nejprve nahrát , pak odstranit šum (podle začátku nebo konce) a potom Lupance.Pokud nějaké lupance zbudou, lze je odstranit ručně.v Cool edit lze také upravit kmitočtové charakteristiky. Na té K6 to trvalo na jedné straně cca 1hodinu. Teď mám Athlon 64 2800+ 1GB RAM SATA disk a je to už za podstatně kratší dobu.
Na ty 78 nemusíš mít RIAA předzesilovač, stejně tak na krystalovou přenosku. Pro krystalovou přenosku ale musíš mít vstupní impedanci 1Mohm.
Na ty 78 nemusíš mít RIAA předzesilovač, stejně tak na krystalovou přenosku. Pro krystalovou přenosku ale musíš mít vstupní impedanci 1Mohm.
Re: Kopírování desek na CD
Desky 78 ot. už z principu nevynikaly velkým dynamickým rozsahem a odstupem s/š (hladkost materiálu drážky), takže asi nemá cenu se honit za špičkovou snímací technikou. Důležité je aby byla deska čistá a rovná, zvlnění a házení ve svislém směru způsobuje dost velké zkreslení. Zvlněnou desku je možné srovnat opatrným a pozvolným zahřátím v troubě na 40° na tabuli silného skla. Nahrávky jsem digitalizoval na nějakém stroji Tesla s krystalovou přenoskou, karta Yamaha DS-XG s odstupem nějakých 70 dB na linkovém vstupu. Důležité je nepřebudit zesilovací řetězec. Jako software můžu doporučit SoundForge od Sonic Foundry, s pluginy Click removal a Noise reduce. Digitalizovanou nahrávku nejdřív zbavit praskání, normalizovat, zbavit šumu (nejlépe postupně, v několika malých krocích) a pak případně individuálně frekvenčně korigovat. Velké zkušenosti v tomhle směru mají lidi z archívu Českého rozhlasu.
Bacha na šelak
Standardní desky sice lze přehrávat za mokra, ale s rozvahou - za války se některé lisovaly sice do šelaku, ale na podložce z tvrdého papíru. Mimoto nejen líh, ale i některé makromolekulární látky a saponáty se mohou k šelaku chovat jako rozpouštědlo. Takže i aviváž vřele doporučuji vyzkoušet - třeba kapku koncentrátu na zrcátko koncové drážky a nechat to tam pár hodin, jestli po setření tam po ní nezůstane vyleptaná stopa.
K jednorázovému vyčištění desky se dřív doporučoval roztok octa v destilované vodě (1 díl 8%ního octa na 15 dílů destilky).
Kde lze šum poněkud potlačit jedině samotnou destilovanou vodou, je problém v otáčkách: odstředivá síla je tu taková, že vrstva vody na desce prakticky během prvních pár sekund vyschne a jen je zbytečně ohozené vše okolo. Takže tudy vede cesta jen přes tu aviváž, ale méně ředěnou.
Že Dual dává k přenoskám hrot pro standartní desky: spoustu let se kvůli tomu vyráběly přenosky se dvěma hroty, protože hrot pro snímání mikrodrážky ve vinylu by ve standatrní drážce vaklal. Trochu čísel pro představu:
- desky S78 měly poměrně rychle ustálenou šířku drážky 0,125 mm, poloměr dna 0,03 mm, poloměr zaoblení snímacího hrotu 0,051 až 0,076 mm.
- u desek M33 a M45 byla zpravidla šířka drážky 0,05 mm, poloměr zaoblení dna max. 8 um (mikrometrů), poloměr zaoblení hrotu 13 až 25 um.
- stereofonní desky mají proměnnou šířku drážky, to vyplývá z principu. Poloměr zaoblení hrotu je ale žádoucí v rozmezí 13-18 um. Samozřejmě u kuželového hrotu - eliptický (biradiální) má tento poloměr větší (obvykle 25um) v rovině kolmé ke směru pohybu drážky, v rovině tečny bývá jen 5-7um. Ale to jsem se dostal jinam.
A k těm charakteristikám: akusticky nahrávané desky mají kmitočtový rozsah zhruba 150 Hz až 5 kHz (často i jen do 3,5 kHz), korekce žádné. Teprve elektrický záznam dovolil použít definované korekce, ale zkraje si každý výrobce stanovil vlastní. Teď budu uvádět údaje z knížky "Korektory" (Kovařík, B. - Smetana, C. /SNTL 1965), jak se liší charakteristiky od současné RIAA (t1/t2/t3 v mikrosekundách 3180/318/75):
Charakteristika 250 (--/636us/--): evropská norma asi do roku 1945, desky Torino/Itálie, HMV (His Masters Voice) S78, Columbia S78 lisované v Anglii u EMI Ltd, dále Parlophon Brunswick, Esta.
Charakteristika 500 (--/318/--): USA do roku 1940-1950, Evropa do roku 1950 mimo Deutsche Grammophon-Gesellschaft, která měla vlastní.
Charakteristika Columbia S78 (--/530/100): Columbia v USA do roku 1945.
Charakteristiky DGG-1 (--/398/--) a DGG-2 (--/398/100): Deutsche Grammophon-Gesellschaft před rokem 1950, datum přechodu z jedné na druhou charakteristiku nezjištěn.
Carakteristika Italia (--/159/--): italské desky S78, ale i M33 v letech 1945 až 1950.
Charakteristika ffrr, čili Full Frequency Range Recording (--/318/* od 3kHz stoupá o 3dB/okt): London Grammophone Corporation, desky Decca S78 a London S78, snad až do zastavení výroby standartních desek.
Charakteristika IEC S78 (3180/450/50): od 1955 Supraphon S78, všechny německé S78 1952-1955.
Charakteristika Teldec (3180/318/50): od roku 1955 Telefunken-Decca pro S78 i M33 a M45
Charakteristika AES (--/398/64us): přehrávací charakteristika. tzv.univerzální, žádné desky se tak neřezaly, ale dovoluje většinu desek přehrávat s odchylkami do 2 dB v pásmu od 60Hz nahoru (u desek M33 až do 9 kHz).
Jakkoli to vypadá složitě a nepřehledně, dobře přizpůsobená krystalová (výchylková) přenoska koriguje charakteristiku většinou zcela bez potřeby další korekce, v běžně nahrávaném pásmu na standardních deskách lze použít charakteristiku RIAA nebo AES s vyhovující přesností. Ty rozdíly mezi charakteristikami jsou v jednotkách dB na koncích pásma.
Jinak dobré výsledky potlačení šumu poskytuje Nero WaveEditor při použití adaptivní spektrální charakteristiky šumu. Hluky lze opatrně (a na víc průchodů) potlačit pomocí hlukového profilu z prázdné drážky v programu EAC. Ale to nikomu nevnucuji, je jistě řada komfortnějších programů, které toho umí i víc, ale hodí se zvyknout si na jeden dva a naučit se je co nejdokonaleji využít.
K jednorázovému vyčištění desky se dřív doporučoval roztok octa v destilované vodě (1 díl 8%ního octa na 15 dílů destilky).
Kde lze šum poněkud potlačit jedině samotnou destilovanou vodou, je problém v otáčkách: odstředivá síla je tu taková, že vrstva vody na desce prakticky během prvních pár sekund vyschne a jen je zbytečně ohozené vše okolo. Takže tudy vede cesta jen přes tu aviváž, ale méně ředěnou.
Že Dual dává k přenoskám hrot pro standartní desky: spoustu let se kvůli tomu vyráběly přenosky se dvěma hroty, protože hrot pro snímání mikrodrážky ve vinylu by ve standatrní drážce vaklal. Trochu čísel pro představu:
- desky S78 měly poměrně rychle ustálenou šířku drážky 0,125 mm, poloměr dna 0,03 mm, poloměr zaoblení snímacího hrotu 0,051 až 0,076 mm.
- u desek M33 a M45 byla zpravidla šířka drážky 0,05 mm, poloměr zaoblení dna max. 8 um (mikrometrů), poloměr zaoblení hrotu 13 až 25 um.
- stereofonní desky mají proměnnou šířku drážky, to vyplývá z principu. Poloměr zaoblení hrotu je ale žádoucí v rozmezí 13-18 um. Samozřejmě u kuželového hrotu - eliptický (biradiální) má tento poloměr větší (obvykle 25um) v rovině kolmé ke směru pohybu drážky, v rovině tečny bývá jen 5-7um. Ale to jsem se dostal jinam.
A k těm charakteristikám: akusticky nahrávané desky mají kmitočtový rozsah zhruba 150 Hz až 5 kHz (často i jen do 3,5 kHz), korekce žádné. Teprve elektrický záznam dovolil použít definované korekce, ale zkraje si každý výrobce stanovil vlastní. Teď budu uvádět údaje z knížky "Korektory" (Kovařík, B. - Smetana, C. /SNTL 1965), jak se liší charakteristiky od současné RIAA (t1/t2/t3 v mikrosekundách 3180/318/75):
Charakteristika 250 (--/636us/--): evropská norma asi do roku 1945, desky Torino/Itálie, HMV (His Masters Voice) S78, Columbia S78 lisované v Anglii u EMI Ltd, dále Parlophon Brunswick, Esta.
Charakteristika 500 (--/318/--): USA do roku 1940-1950, Evropa do roku 1950 mimo Deutsche Grammophon-Gesellschaft, která měla vlastní.
Charakteristika Columbia S78 (--/530/100): Columbia v USA do roku 1945.
Charakteristiky DGG-1 (--/398/--) a DGG-2 (--/398/100): Deutsche Grammophon-Gesellschaft před rokem 1950, datum přechodu z jedné na druhou charakteristiku nezjištěn.
Carakteristika Italia (--/159/--): italské desky S78, ale i M33 v letech 1945 až 1950.
Charakteristika ffrr, čili Full Frequency Range Recording (--/318/* od 3kHz stoupá o 3dB/okt): London Grammophone Corporation, desky Decca S78 a London S78, snad až do zastavení výroby standartních desek.
Charakteristika IEC S78 (3180/450/50): od 1955 Supraphon S78, všechny německé S78 1952-1955.
Charakteristika Teldec (3180/318/50): od roku 1955 Telefunken-Decca pro S78 i M33 a M45
Charakteristika AES (--/398/64us): přehrávací charakteristika. tzv.univerzální, žádné desky se tak neřezaly, ale dovoluje většinu desek přehrávat s odchylkami do 2 dB v pásmu od 60Hz nahoru (u desek M33 až do 9 kHz).
Jakkoli to vypadá složitě a nepřehledně, dobře přizpůsobená krystalová (výchylková) přenoska koriguje charakteristiku většinou zcela bez potřeby další korekce, v běžně nahrávaném pásmu na standardních deskách lze použít charakteristiku RIAA nebo AES s vyhovující přesností. Ty rozdíly mezi charakteristikami jsou v jednotkách dB na koncích pásma.
Jinak dobré výsledky potlačení šumu poskytuje Nero WaveEditor při použití adaptivní spektrální charakteristiky šumu. Hluky lze opatrně (a na víc průchodů) potlačit pomocí hlukového profilu z prázdné drážky v programu EAC. Ale to nikomu nevnucuji, je jistě řada komfortnějších programů, které toho umí i víc, ale hodí se zvyknout si na jeden dva a naučit se je co nejdokonaleji využít.