Narovnání prohlého dřeva

[Lukas-Peca]

Zdravím, potřeboval bych poradit se srovnáním desky cca 20x30 cm z masivního dřeva, tloušťky 1 cm. Konkrétně se jedná o víko skříňky starobylé trojlampovky. Celá skříňka je ze stejného materiálu, stěny byly ohlé taky, ale v suchu se to jakš takš narovnalo samo. Jen víko zůstalo ve stejném stavu. Míra ohybu se mění s vlhkostí. Nemá s tím někdo zkušenosti? Díky.
Ještě foto: http://lukas-peca.wz.cz/obrazky/trojlampovka.jpg

[stepa]

Zkusenosti nejake mam...bude ti to pracovat porad. Rozrezat na prouzky a udelat sparovku, pripadne to potom jeste odyhovat(tyka se vyroby nove desky). S timhle asi nic neudelas. Rovnani nepomuze...se zmenou vlhkosti ti to bude pracovat znovu Nebo me tak napada to zespodu vyztuzit nejakymi drevenymi hranolky, pripadne zeleznymi profily, aby se to neprohybalo. Treba ti nekdo rekne vic.

[MirrA1]

Skusil bych se obrátit na někoho kdo dělá se dřevem.

Podle mě, kdyby to v peci vysušili, tak se to narovná. A když se to pak něčím napustí aby to do sebe netahalo vlhkost, tak to zůstane rovné.

[Killroy]

Dřevo se dá tvarovat (tedy i rovnat) v horké páře a běžně se tak vyrábí ohýbaný nábytek, viz třeba www.digibooks.cz/helper/details/310_001.htm Tzn. tu desku je řádně napařit, což umožní posun vláken a ještě za horka postupně stahovat na rovině. Po pomalém vychladnutí by tak měla zůstat. Možná bude nutno ten postup opakovat až se docílí úplného srovnání a truhláři tento trik dobře znají. Určitě ti i poradí jak nejlépe to zakonzervovat.

Killroy

[Lukas-Peca]

Super, děkuju. Truhláře znám, tak to snad nějak půjde.

[stepa]

Na to rovnani desek pomoci napareni bych si daval pozor...je neco jineho ohybat hranolky, nebo rovnat desky

[vombat]

Obdobný problém jsem také řešil, jednak u podýhovaného dřeva tak u masívu. Pokuď to nebylo uděláno , tak jak je výše popsáno tj. lepeno z více latěk, které musí být navíc definovaně poskládány a nařezány ze stromu, který rostl uprostřed lesa a měl pravidelnou korunu, min. 3 roky řezivo řádně schlo venku dobře proloženo popř. sušeno v sušce, nenaděláš nic. I po vyrovnání a napuštění se to časem zkroutí. Navíc záleží i na hustotě dřeva a bylo - li rádio na půdě, za ta léta dřevo pozbylo veškeré pryskyřice a je náchylné na vlhkost. Pokuď deformace nenarušuje funkci, nechal bych to být, patří to k tomu. Taky mám Titana VV s mírně vypouklými boky.

[EKKAR]

Ohyb dřeva je možný ne díky teplotě, ale díky navlhnutí. Takže když se dřevo kvůli ohybu napařuje, změkčuje se lignin (bílkovinná složka dřeva) a umožní průhyb vláknité struktury (vlákna jsou celulóza = polysacharid). Teplo jen spolupůsobí - urychluje průnik vlhkosti do struktury dřeva. Kroucení lakovaného víka bylo způsobeno opakovaným navlhnutím dřeva na půdě a jeho následným vysycháním - se smůlou to nemá co do činění. Pokud by se Ti povedlo po odbroušení laku (kvůli rovnoměrnému vsaku vlhkosti) víko rovnoměrně napařit, pak tlakem v oboustranné šabloně vyrovnat (aby se nemohla rozjet vláknitá struktura dřeva a tím pádem dřevo rozštípnout) a za stálého sevření v té šabloně pomalu nechat vyschnout, měl bys dospět ke kýženému stavu. Jednodušší ale bude nahoblovat a sklížit novou spárovku a celý dekl vyrobit nový...

[stasek]

[quote="EKKAR"]Ohyb dřeva je možný ne díky teplotě, ale díky navlhnutí.
Chodil jsem svého času na kontroly do jednoho výrobního družstva, kde se vyráběly dřevěné rukojeti k deštníkům a celé vycházkové hole s takto zahnutou rukojetí, prakticky až o 180°. Výrobní postup byl následovný. Dokonale suché bukové hranolky se vložily do pece a po určité době vyjmuly a ohnuly v kovové šabloně a byly ponechány v tomto stavu do úplného vychladnutí. Následně se potom dále opracovávaly a lakovaly. Dřevo bylo měkké a ohnutí naprosto snadné.
Takže žádná vlhkost, ale teplota.

[EKKAR]

Staří koláři vařili bukové hranoly v kotlích s vodou, než z nich naohýbali kolo. Kdekoliv jsem viděl ohýbat dřevo, bylo to po NAPAŘENÍ HORKOU PÁROU nebo vodou. Pajosek2 může poreferovat, jaká technika se používá v TONu v Bystřici pod Hostýnem při výrobě ohýbaného nábytku. Pokud se bukový hranol na rukojeť "Chamberlaina" ohýbal po ošetření v peci, mohla to být pec s párou - naprosto suché dřevo jsem nikdy ohýbat neviděl. Navíc znám poměry na půdách - že tam v zimě roste a naopak v létě prudce klesá vlivem teploty vlhkost prostředí snad popírat nehodláš, Stasku?

[janousek]

Když dám dřevo do kotle, tak je krásné práškové, dobře se tvaruje.

[stasek]

Ekkare, vlhkost prostředí jistě popírat nebudu.Jenže neberu to, že pro ohýbání dřeva je potřeba vlhkost a ne teplota. To jsi tvrdil. Můžeš si zkusit uvařit klacek ve vodě, nechat ho i v tý vodě zchladnout a pak zkusit ohnout o 180°. Jestli bude fungovat ta tvoje teorie o tom, že teplo není potřeba, tak se ti to povede a můžeš pak poreferovat. To že staří koláři vařili bukový klacky na kola je docela možný, ovšem vařili je proto, poněvadž je potřebovali nahřát. Nejvhodnější způsob byl povařit je. Při výrobě deštníkových rukojetí nebyli holt zvědavi na to, aby rukojeti po ohnutí a chladnutí museli zase sušit, aby je vůbec mohli opracovat a natřít. Proto ten postup. Já tvrdím, že teplo stačí, jestli je k tomu navíc vlhko, nebo ne, není podstatný.

[Andrea]

Tady o tom píšou něco vědeckého

[workhard]

Tak to už zavání Federmannem.

[kbulda]

Ohyb dřeva je možný ne díky teplotě, ale díky navlhnutí.
Chodil jsem svého času na kontroly do jednoho výrobního družstva, kde se vyráběly dřevěné rukojeti k deštníkům a celé vycházkové hole s takto zahnutou rukojetí, prakticky až o 180°. Výrobní postup byl následovný. Dokonale suché bukové hranolky se vložily do pece a po určité době vyjmuly a ohnuly v kovové šabloně a byly ponechány v tomto stavu do úplného vychladnutí. Následně se potom dále opracovávaly a lakovaly. Dřevo bylo měkké a ohnutí naprosto snadné.
Takže žádná vlhkost, ale teplota.

Tyhle rukojeti jsou ale ohýbané na délku dřeva.
Lukas - Peca to má ale ohnuté napříč. To je dané různou hustotou dřeva
na stranách desky a jejím nerovnoměrným sesycháním.
Právě toto sesychání řeší spárovka.