Výroba kolorometrické sondy
Moderátor: Moderátoři
Výroba kolorometrické sondy
Chci se zeptat zkušenějších, jestli to někdo nezkoušel, případně jestli to má alespoň nějakou šanci na úspěch.
- Přílohy
-
sonda.jpg- (39.1 KiB) Staženo 179 x
Před fotoodpor clonu, aby šlo přizpůsobit různé úrovně jasu.
A nastavit stejný poměr RGB složek v různých místech šedé stupnice, i když u LCD bude spíše rozhodující teplota chromatičnosti podsvícení displeje, kterou tak jako tak ovlivnit nelze, a ovlivněním strmosti "otevření" LCD se vždy zkrátí gradační stupnice.
Mám za to, že toto nastavování u LCD vždy zhorší některý parametr (přinejmenším požet zobrazovaných barev) a skutečný smysl mělo toto zařízení u CRT monitorů pro designaturu.
Nebo se dostat k zařízení například Datacolor a podle něj to zkalibrovat.
- Přílohy
-
barco.GIF- (8.66 KiB) Staženo 124 x
Jestli se to někomu jeví jako nepohodlné, má asi pravdu.
Lenost je matkou pokroku, tak ať si tou tabulkou listuje procesor.
Ale, pokud kalibruji šedou stupnici a sytost barev jednou za půl roku až rok na systémech či software nepodporujících změnu profilu a neznajících novější modely monitorů (na Barco to například nebylo za 6 let ještě potřeba, Silicon Graphics s trinitrony jsem seřizoval za 9 let dvakrát a na to stačilo obyčejné porovnání dvou vedle sebe stojících monitorů i bez přístrojů), nevyplatí se něco takového stavět.
Jestli se jich kalibruje deset denně, pak to asi už za to stojí.
Luminofory v podsvětlení mají všeobecně dost děravé spektrum a navíc se s časem mění, lepší jsou údajně trubice se dvěma luminofory, resp. luminoforem ze dvou složek. Tam ta kalibrace možná má smysl.
Otázka je, kolik je pracovišť, kde to má opodstatnění. Když vidím jaká data jdou do prepressu a jaké výstupy lezou z mašin...
Člověk bude kalibrovat a hrát si s vyvážením šedé na % a pak tiskař na ofsetové mašině ladí podíl CMYKu točením kohoutkem
"chcete to víc do modra nebo to takhle je dobrý?"
Některému SW stačí souřadnice nějakých 24 plošek z atlasu, aby si dopočítal (a dointerpoloval) korekci ostatních barev v profilu, u barvířů se rovnají jednotlivé barvy podle vzornic, to pak se jich zadává i několik stovek.
Na rozdíl od CRT monitoru má LCD omezený počet jasových úrovní v každé barvě, to znamená, že jakýmkoli zásahem do křivek zobrazení jedné nebo dvou barev se logicky zmenší počet využitelných jasových úrovní. Proto se displeje navrhují tak, aby při plném otevření všech tří RGB bodů displej neměnil teplotu chromatičnosti podsvícení. Korekce zatím vždy přinášejí určitá omezení, proto designéři dávají stále přednost CRT.
Na nějakou domácí tvorbu a práci s fotografií však je taková péče přehnaná.