Nulová dioda se používá u řízených usměrňovačů, což je případ popsaný Artabanem001, proto jsou tam ty tyristory. Možných variant zapojení je docela dost a konstruktér se pro tu kterou rozhoduje spíš podle ekonomických a technologických okolností, než podle požadované elektrické charakteristiky. U neřízených usměrňovačů jsou V-A charakteristika a dynamické vlastnosti už od počátku závislé na volbě zapojení a vlastnostech součástí, kdežto u řízených usměrňovačů jsou ty výsledné vlastnosti nastavovány řídícím obvodem toho usměrňovače. Proto pak může mít jeden přístroj přepinatelnou charakteristiku od napěťové až po proudovou, případně i s různými specialitami. Na rozptylovém trafu s neřízeným usměrňovačem a vyhlazovací tlumivkou se toho moc měnit nedá.
Nulová dioda je tedy záležitost řízených usměrňovačů, u našeho případu by nic nepřinesla, tedy z hlediska svařovacích vlastností.
Pokud jde o nějaké vylepšování, víc užitečné by bylo doplnění o prvek napěťové ochrany, který by chránil diody před přepětím, které vzniká při rychlém rozpojení proudového obvodu na tlumivce. Dříve se používaly "selenové zenerky", dá se použít varistor atd. Ale pokud jsou v usměrňovači diody s bohatou rezervou závěrného napětí, což většinou v domících podmínkách bývá, tak to není celkem nutné. U profi výroby to tak není, je levnější použít diody s menším napětím + ochranu než diody na několikanásobně vyšší napětí.
Ty řízené usměrňovače jsou z hlediska návrhu složitější, kdyby byl zájem, můžu dodat odkaz na nějakou literaturu, v minulosti toho vyšlo u nás celkem dost. Taky v leckterých skriptech se to najde. Stavěl jsem kdysi větší nabíječku s řízením proudu i napětím, ale tam už se nevystačilo s nějakými odhady, tam už to chce rozumný početní návrh - u proudů pro svařování to je ještě citelnější.
U Staskovy svářečky jsou vlastnosti určeny vlastnostmi trafa (hlavně rozptylovými) a tou tlumivkou, žádná kouzla se s tím už dělat nedají, pokud by nechtěl přejít na řízený usměrňovač s tyristory.
Tlumivka
Moderátor: Moderátoři
