\_Honza_/ píše:OK přesvědčili jste mě, udělám test a změřím průběhy na osciloskopu než budu vymýšlet něco dalšího Jestli je tady nějaký fyzikální důvod proč jsou bipoláry výrazně pomalší vůči mosfetům stačí říct. Až tak moc znalostí nemám abych na to přisel sám.
A potom zjistíš, že procesor to neuhlídá a budeš potřebovat nějakej jednoúčelovej obvod, kterej to uřídí a ty mu pouze ve zpětné vazbě budeš měnit parametry....
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Dobrá chvíli jsem hledal nějaké další informace o kontrukci měničů a narazil jsem na měnič z Danykových stránek ( http://www.danyk.wz.cz/menice.html ), tady je popis:
F) bezrozptylový měnič Tento netypický měnič se používá v případech, kde se pracuje se společným záporným pólem, výstupní napětí může být vyšší i nižší než vstupní napětí a pracuje bez plovoucího buzení. Tyto požadavky nesplňuje žádný měnič s jednoduchou cívkou. Používá se proto transformátor se vzduchovou mezerou (v podstatě tlumivka se dvěma vinutími).
Zapojení bezrozptylového měniče vychází ze zapojení jednočinného blokujícího měniče (viz článek o impulzních zdrojích s oddělením, typ I.). Záporné póly jsou spojeny. Předpokládáme, že měnící poměr není extrémně velký (U2 = 0,2×...5× U1). Díky tomu je možné použít poměr závitů 1:1. Potom je střídavá složka na živých koncích obou vinutí (označeny tečkami) stejná. To umožní tyto konce spojit kondenzátorem C3 s velkou kapacitou. Použití kondenzátoru C3 má hned několik výhod. Odstraní se rozptyl trafa (není potřeba chránit tranzistor před špičkami, energie špiček se přenese na výstup), Výrazně se také omezí povrchový jev (skinefekt) - sníží se nároky na konstrukci vinutí (odpadne nutnost použití vf lanka, protože proud se mění pilovitě, nejsou zde žádné ostré hrany) a proud se rozdělí mezi vinutí, což vede k jejich efektivnějšímu využití. Připomínám, že poměr závitů musí být přesně 1:1.
Zdá se mi toto řešení mnohem lepší - odpadne 1 tranzistor, vyhnul bych se nutnosti generování o 10V vetsího napětí než vstup kvůli spínání mosfetu a schéma je i celkově jednodušší. Co si o tom myslíte vy, odborná veřejnosti ?
\_Honza_/ píše:Pro mě za mě ať se mu říka třeba CIPÍSEK mě zajímalo spíš jestli se hodí k danému účelu. Ne jeho správný název.
Podle názvu si můžeš o něm najít informace a sám rozhodnout, jestli se hodí nebo ne. SEPIC se moc často nepoužívá, takže nečekej zástupy bastlířů, dychtící se podělit o zkušenosti s ním. Beztak bude nezbytné, pochopit jak funguje, abys s ním mohl něco postavit a uměl ho správně řídit.
Další možností je dvojčinný měnič s trafem. Převod by měl stačit 1:3.
Právě že mě zarazilo tak málo informací o tomto druhu měniče (zvlášť v čestině). Přece jen to vypadá na nejjednodušší měnič co zvládá zvyšování i snižování napětí. Dvojčinný měnič mám jako poslední možnost, je tam totiž třeba navíc další výkonový tranzistor a krom trafa samotného je třeba výstupní tlumivka, která při požadavku několika ampér proudu nevyjde asi zrovna malá.
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Takže jsem pokročil a vyrobil snad už finální verzi nabíječky se SEPIC měničem viz foto. Jen se mi na výstupu objevují jakési překmity viz druhé foto. Dolní průběh je z bočníku 0,47 ohmu (2V/div) který je zapojený mezi zem a zátěž tvořenou 24V halogenkou, foceno při výstupním proudu 2 A a napětí asi 18V na žárovce. Horní průběh je z Gate MOSFEtu (5V/div). Frekvence PWM je 31 kHz. Účinnost mi vyšla při výše uvedeném odběru asi 80%. Nějaké nápady čím jsou způsobeny tyto překmity při spínání (špička asi 3V) a rozpínání tranzistoru (špička až 7V) ? Při rozpínání mám podezření na Millerovu kapacitu, ale během testování s jiným trafem tyto překmity nebyly výrazné, takže si nejsem tak úplně jistý.
Vypadá to na více (sepnutý stav) či méně (rozepnutý stav) tlumené rezonanční kmity (použij časovou lupu). Půjde asi o parazitní kapacity a indukčnosti součástek a spojů.
Někdy to dělá i blbá sonda k osciloskopu. Kdysi mě jeden expert tlačil do hlavy, že nemám používat TTL obvody LS, že z nich lezou obrovský špičky na hranách při spínání...
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
ZdenekHQ píše:Někdy to dělá i blbá sonda k osciloskopu. Kdysi mě jeden expert tlačil do hlavy, že nemám používat TTL obvody LS, že z nich lezou obrovský špičky na hranách při spínání...
Ono při tom spínání tam na hranách tečou docela solidní proudy, kolikrát i jinudy, než člověk očekává.
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
To je normální projev špatně ukostřené sondy, na měření ve spínaných zdrojích nemůžeš (můžeš, ale pak uvidíš to co vidíš) používat sondu, ze které kouká 10cm zemní kablík s kajmanem. Je potřeba tu sondu kostřit přímo na hrotu (sundat z ní háček).
Jestli je tady nějaký fyzikální důvod proč jsou bipoláry výrazně pomalší vůči mosfetům stačí říct. Až tak moc znalostí nemám abych na to přisel sám.
