rnbw píše:V anglictine to je vyriesene jednoducho - tam sa vzdy vyka ("you are").
Tam je -"ty si" a "vy ste" rovnaké. Tykanie od vykania sa odlišuje v používaní krstného mena v spojení s "you are".
No a "nick" je niečo ako krstné meno.
tykání-vykání
Moderátor: Moderátoři
Tam je -"ty si" a "vy ste" rovnaké. Tykanie od vykania sa odlišuje v používaní krstného mena v spojení s "you are".
No a "nick" je niečo ako krstné meno.
Elektronické súčiastky fungujú za pomoci dymu. Ak dym unikne, prestanú fungovať.
V angličtině kdysi pravé tykání existovalo (thou), ale do dnešních dob se zachovalo jen tykání Bohu. Takže you je vykání a v angličtině se vyká. Je chyba našich učebnic, že you překládají jako ty.
Že nick je něco jako křestní jméno slyším poprvé. Nick, mimo úzká společenství přátel (kde vyjadřuje vlastnosti osoby nebo často historické souvislosti spojené s tím přátelstvím), slouží pro zachování anonymity, k čemu jinak nahrazovat křestní jméno nickem?
Co se týče tykání/vykání, tak bych tu otázku nijak nehrotil, závisí to na vkusu. Podle mého názoru je ovšem dnes komunikace mezi lidmi prostřednictvím Internetu natolik běžná, že nevidím rozdílu od například telefonu. A proto názory typu "... na Inetu je zvykem si tykat ..." bych dnes považoval za anachronismus. Internet už dávno není doménou úzké skupiny zasvěcenců z akademické oblasti. A tak, říkám, je to věcí vkusu. Ovšem za krajně buranské považuji to, co je někdy vidět, a sice když někdo tvrodšíjně tyká jinému přesto, že od něj byl požádán o vykání s tím, "že se tady tyká a basta".
Že nick je něco jako křestní jméno slyším poprvé. Nick, mimo úzká společenství přátel (kde vyjadřuje vlastnosti osoby nebo často historické souvislosti spojené s tím přátelstvím), slouží pro zachování anonymity, k čemu jinak nahrazovat křestní jméno nickem?
Co se týče tykání/vykání, tak bych tu otázku nijak nehrotil, závisí to na vkusu. Podle mého názoru je ovšem dnes komunikace mezi lidmi prostřednictvím Internetu natolik běžná, že nevidím rozdílu od například telefonu. A proto názory typu "... na Inetu je zvykem si tykat ..." bych dnes považoval za anachronismus. Internet už dávno není doménou úzké skupiny zasvěcenců z akademické oblasti. A tak, říkám, je to věcí vkusu. Ovšem za krajně buranské považuji to, co je někdy vidět, a sice když někdo tvrodšíjně tyká jinému přesto, že od něj byl požádán o vykání s tím, "že se tady tyká a basta".
mtajovsky píše:V angličtině kdysi pravé tykání existovalo
Jo, už nebude moc lidí, který by si po ránu prozpěvovali Followe Thy Fairy Sunne
Místo slova nick se v češtině ještě před chudobou slovní zásoby používal někdy i výraz přezdívka.
Vykání je aristokratické, když si vykal kníže s manželkou i po 23 hodině v dvojposteli, a ráno vykali svým dětem, muselo to být hezké
V okruhu lidí jedné zájmové skupiny bych tykání považoval za celkem přirozené bez ohledu na věk nebo společenské zařazení, i když jak říkám, vykání profesí spřízněných lidí je takové starosvětsky roztomilé
"Podal byste mi akušroubovák a dvě hmoždinky, pane kolego?" "Jistě, pane kolego, ale musíte slézt o dva stupínky, házet to na štafle za Vámi radši nebudu" 
Když mi jako 25 juniorovi občas nějaký 40letý mistr světa s převahou tykal a mně se to nelíbilo, stačilo mu přátelsky tykat taky, a hned se vrátil ke Guthovi a Jarkovskému.
vzpomněl jsem si jak jsem jako mladík nastoupil do práce a měli jsme tam takový združovací večírek a požívali jsme pod obojí a já nenuceně přešel k tykání mému vedoucímu, takový důstojný pán po padesátce a on i když sotva mluvil povídá " komu tykáš smrade, mě netykají ani starší" okamžitě jsem vystřízlivěl a i když jsme po letech práce spolu požívali tak jsem mu vykal i když jsem mu zrovna říkal že je vůl 
.
.bu2520 píše:vzpomněl jsem si jak jsem jako mladík nastoupil do práce a měli jsme tam takový združovací večírek a požívali jsme pod obojí a já nenuceně přešel k tykání mému vedoucímu, takový důstojný pán po padesátce a on i když sotva mluvil povídá " komu tykáš smrade, mě netykají ani starší" okamžitě jsem vystřízlivěl a i když jsme po letech práce spolu požívali tak jsem mu vykal i když jsem mu zrovna říkal že je vůl
Tak u nás je to právě naopak. Firemní zvyky předepisují tykat, až to někdy leze krkem. Přijdu k někomu, koho jsem nikdy předtím neviděl a správně mám začít: "Ahoj, hele, potřeboval bych se s tebou domluvit na ... ". I po více než 3 letech s tím mám problém, abych řek' pravdu. Maminka mě totiž učila, že neznámým lidem mám vykat.