Předpoklad pro sinus je co nejvyšší Q obvodu, což při buzení ze zdroje konstantního proudu nějak nefunguje, protože vnitřní impedance zdroje se přičítá k sériovému odporu, je s ním v sérii, Q tedy klesne do velmi malých hodnot. Rozdíl okamžitých hodnot napětí průběhů na LC obvodu a budicího signálu se musí projevit na odebíraném proudu a tedy na úbytku na vnitřním odporu zdroje.
Nezapomínej, že rozpojený sériový rezonanční obvod nerezonuje.
I když změnou vnitřního odporu zdroje můžeš měnit Q, počítej při buzení obdélníkovými impulsy s tím, že s klesajícím Q se průběh proudu vinutím bude podobat sinusovce čím dál, tím méně.
To už bych se raději zabýval paralelním rezonančním obvodem a buzením do odbočky (vinutí nebo kapacitního děliče), něco, jako mazací oscilátory používané v magnetofonech - Q obvodu zůstalo vysoké, takže průběh sinusovky velmi čistý (i v jednočinném zapojení málo sudých harmonických).
Snizeni napeti na L pri konst. proudu v seriovem rez. obvodu
Moderátor: Moderátoři
Řešit rezonanční obvod s trafem, když není jasné, co je na jeho sekundáru, dost dobře nejde. Třeba ohřev co jsem dělala strojařům má výkonovou část zapojenou také jako sériový rezonanční obvod s trafem, ale magnetizační indukčnost toho trafa prakticky nemá na rezonanční frekvenci vliv. V sekundáru trafa je totiž zapojený ohřívaný vzorek a jeho indukčnost je i po přetransformování mnohem menší než magnetizační indukčnost trafa. Takže rezonanční kmitočet je určený kapacitou kondenzátoru v sérii s primárem trafa a parametry vzorku. Když je vzorek tenký a dlouhý, má velkou indukčnost a tak je frekvence nízká. Když je hodně dlouhý, je potřeba zmenšit kapacitu kondenzátoru, protože měnič umí dolaďovat rezonanci jen v pásmu 50-70kHz. Naopak když je vzorek tlustý a krátký, je rezonanční frekvence vysoká a kapacita musí být větší. Takže je potřeba řešit rezonanční obvod jako celek i se zátěží trafa.
Da se rict, ze je to aplikace na dost podobnem principu. Taky jsem delal nejake pokusy s ind. ohrevem. Chapu, ze indukcnost primaru je jina se zatezi a bez ni, ale kazdopadne nejaka vysledna indukcnost je a spolu s kondikem to ma rezonancni frekvenci. Myslim, ze momentalne neni dulezite co je na sekundaru, protoze to je v mem pripade vzdy v nejake rezonancni frekvenci, takze bych neuhybal od hlavniho smeru diskuze a to je zmena napeti na L, pri stejnem proudu a hodnote budiciho napeti (samozrejme sirka pulzu se podle potreby meni). Na cem zavisi Q celeho obvodu, nebo treba jen L? Pokud se nepletu, tak podle teorie je napeti na L a C Qx vetsi nez budici ne?
To chapu. A jak bys to resila, kdybys chtela jit do vetsiho vykonu, tzn, ze by se ti zvysovalo napeti na primaru....nemuzes jit do nekonecna (ja taky ne), v tvem pripade do nejake mezni hodnoty izolace, napr do 1500V. Taky bys pak resila, jak dosahnout napr pri stejnem mezim napeti na primaru dvojnasobny proud (i vykon).
Ani s výkonem nemůžu jít do nekonečna a konstrukčně je v mém případě ten výkon omezen někde tam, kde je omezené i to napětí, takže netřeba ho snižovat. Jinak než snížením frekvence by se výkon asi zvednout nedal (bez zvětšení napětí). Nebo snížením převodu trafa za cenu nárůstu proudu střídačem, ale pak ta cena.
Andrea píše:Snížením frekvence klesne induktivní složka impedance zátěže (toho ohřívaného vzorku), tudíž na něm bude při stejném proudu menší napětí a tedy i menší napětí na primáru trafa.
A proc pouzivas seriovy rezonancni obvod? Neni vhodnejsi pro indukcni ohrev spis paralelni, aby byla nejvetsi ucinnost? Nemam s tim takove zkusenosti, ale pripada mi to logictejsi...
Já jsem nestavěla indukční ohřev ale vysokofrekvenční odporový ohřev. Původní koncepce byla paralelní rezonanční obvod, ten se ale nedá budit zdrojem napětí a navíc mizerná jakost znesnadňovala detekci rezonance. A když u paralelního rez. obvodu ujedeš mimo rezonanci, tak proud letí nahoru, kdežto u sériového je ujetí z rezonance bezpečné, proud klesá. Prostě se v tom konkrétním případě víc osvědčil sériový rezonanční obvod, i když má také své mouchy.