Vidím, že ve snaze víc to objasnit se mi podařilo spíš zamlžení. Dvěma "cívkami" jsem nemyslel transformátor (dvě vinutí), ale efekt přidané vzduchové mezery do jádra, na kterém je navinuto N závitů :
Andrea píše:Al jádra bez mezery je 1900nH/z^2 ...
Al mezery je
Kód: Vybrat vše
Almezery = mi0 * S / D = (4E-7 * pi * 7,5E-3 * 7,5E-3) / 1E-3 = 70,7 nH/z^2
Protože Al je mg. vodivost, tak dohromady jádro + mezera mají Al:
Kód: Vybrat vše
Alcelkove = 1 / (1 / Aljadra + 1 / Almezery) ...
Z toho, co uvádí Andrea se dá domýšlet, že indukčnost cívky na jádře bez mezery je
Lj = Al*N²
hypotetická indukčnost té samé cívky jen na vzduchové mezeře (jinak je okolo mezery magnetický zkrat) je
Lm= Alm*N²
a výsledná indukčnost je tedy
L = 1/(1/Lj + 1/Lm)
což je totéž jako poslední rovnice od Andrey vynásobená N².
Na vliv vzduchové mezery se dá tedy pohlížet tak, že k původní indukčnosti cívky na jádře bez vzduchové mezery je paralelně připojená indukčnost té samé cívky, jejímž jádrem je jen ta vzduchová mezera. Je to jen představa pro ilustraci toho, jak se projeví změna magnetického obvodu na elektrickou vlastnost té cívky.
Já jsem jen nabídl jinou představu, podle které vzduchová mezera v jádře je "vyplněná" tím samým jádrem, ale s délkou µ-krát větší než byl rozměr té mezery. Je to jen jiná ilustrace stejného jevu, a obě vedou ke stejným výsledkům.
Mně jen přišlo paradoxní, že na elektrické straně se paralelně sčítají efekty něčeho, co je na magnetické straně jeví řazeno v sérii (magnetické odpory jádra a mezery).
