Ano, dříve se používaly pro řízení světel v kinech a divadlech. Na vinutí s regulací se připopjilo ss napětí a regulací se přesycovalo jádro. Když bylo nesycené, impedance pracovního vinutí byla velká, proud neprocházel, při nasyceném jádru se impedance skoro rovnala odporu vinutí, stř. proud procházel. A pánové!! nevytvářelo to rušení!!
Áno to bola nesporne výhoda. Iba tie nevýhody!! - potreba js zdroja pre riadenie, veľké rozmery, veľká váha, nelinearita regulácie boli/sú/ prevažujúce ...
Elektronické súčiastky fungujú za pomoci dymu. Ak dym unikne, prestanú fungovať.
Taky se používaly k řízení vodorovného rozměru (korekce lichoběžníku a podušky u obrazovek in-line) v barevných televizích až po tyristorový řádkový rozklad, často se dávaly dva (jeden paralelně k vn trafu na vývodu k vychylovačkám opravoval podušku východ-západ na krajích obrazu, vnitřní podušku rovnal druhý transduktor v sérii s vychylovacími cívkami).
U starších TVP s obrazovkami s uspořádáním trysek Delta už někteří výrobci zajišťovali konvergenci barev v rozích rovněž pomocí transduktorů.
Transduktory a přesytky se zcela běžně používaly i v regulaci motorů a podobně, a není to tak dávno. Bylo to velmi spolehlivé a odolné vůči poruchovým stavům.