Šum vaakuové diody
Moderátor: Moderátoři
Šum vaakuové diody
Iš^2 = 2.e.Ia.Δf
Protože její vnitřní odpor je v tomto režimu velmi vysoký, vložením malého odporu R, řekněme 75Ω se Ia nezmění. Pak je šumové napětí:
Uš^2 = 2.e.Ia.Δf.R^2
šumový výkon diody
Pšd = (Uš^2)/R = 2eIa.Δf.R
a je-li šumové napětí na odporu za normální teploty
Ušr^2 = 4kTo.RΔf
a výkon tedy
Pšr = 4kTo.Δf
potom je možno poměr těchto výkonů, čili ekvivalentní šumové číslo nastavovat přímo pomocí Ia, čili žhavením diody:
Pšd/Pšr = Ia . (e.R/2kTo)
To znamená měřit Ia a cejchovat to přímo v kTo. To by bylo skvělé, někdo nedávno řešil, jak měřit šum nemaje kalibrovaný zdroj. Ale nikde nevidím vliv konstrukce diody, materiálu katody atd. Skutečně je to tak přesně dané? Nenašel jsem odvození té rovnice. Nemá někdo odkaz? Proč Tesla vyráběla specilální šumovou diodu 1NA31 s čistě kovovým vláknem, když podle Schottkyho rovnice záleží jen na nasyceném proudu?
Re: Šum vaakuové diody
mtajovsky píše:Proč Tesla vyráběla specilální šumovou diodu 1NA31 s čistě kovovým vláknem, když podle Schottkyho rovnice záleží jen na nasyceném proudu?
Jestli je pravda, že šum elektronky je přímo úměrný teplotě katody, tak přímo žhavená je asi lepší řešení než do vysokých teplot vypékaná emisní vrstva kysličníkové katody, možná nejen z hlediska kvantity šumu ale i životnosti a rychlosti degradace vlivem vypařování emisní hmoty a usazování tam, kde nemá co dělat. Přece jen pro ostatní elektronky platí jiná kritéria než pro šumovou diodu, protože se obyčejně neprovozujou v nasyceném proudu...