Zdravím, chtěl jsem se zeptat, zda je možno natvrdo paralelně spojit výstupy a tím zároveň i chladící plechy dvou stabilizátorů LM 317 (217)? Třeba i každý se svým samostatným děličem, ale napětí, které z obou poleze bude samozřejmě stejné... jde mi o to, že potřebuji aby zdroj dal cca 2A... vím, že to jde proudově posílit i tranzistorem... ale zrovna mám dva volné, nevyužité tyto stabilizátory, tak bych je chtěl použít...
Díky
Paralelní řazení LM317
Moderátor: Moderátoři
Jak chceš zajistit, aby každý dělič hlídal napětí jen ze "svého" výstupu?
Přece, když budou výstupy paralelně, přivedeš děliči na oba vstupy ADJ vzorek napětí toho, který dává víc, protože ten, který má na výstupu menší napětí, zavře výstupní tranzistor a nepoteče skrz něj žádný proud.
Co to udělá v okamžiku, kdy se u toho, který vede, uplatní omezení výstupního proudu a jeho výstupní napětí poklesne, čímž umožní otevření toho, co byl dosud nefunkční, si netroufám odhadnout. Nejspíš se z toho stane multivibrátor, jestli mi dobře vyšly polarity ve vnitřní struktuře LM317.
Jistá šance by byla napájet zařízení z každého stabilizátoru přes diodu, aby se jejich řídicí vstupy navzájem neovlivňovaly, a na stabilizátorech nastavit o nějakých 0,5V víc. Pak by při poklesu napětí za diodou otevřela dioda od stabilizátoru s menším napětím a ten by převzal část odebíraného proudu.
Jenže to je zase nemůžeš dát na společný chladič.
Tak nevymýšlej blbiny a přemosti ho PNP tranzistorem, který převezme všechny proudy řekněme nad 300mA.
Přece, když budou výstupy paralelně, přivedeš děliči na oba vstupy ADJ vzorek napětí toho, který dává víc, protože ten, který má na výstupu menší napětí, zavře výstupní tranzistor a nepoteče skrz něj žádný proud.
Co to udělá v okamžiku, kdy se u toho, který vede, uplatní omezení výstupního proudu a jeho výstupní napětí poklesne, čímž umožní otevření toho, co byl dosud nefunkční, si netroufám odhadnout. Nejspíš se z toho stane multivibrátor, jestli mi dobře vyšly polarity ve vnitřní struktuře LM317.
Jistá šance by byla napájet zařízení z každého stabilizátoru přes diodu, aby se jejich řídicí vstupy navzájem neovlivňovaly, a na stabilizátorech nastavit o nějakých 0,5V víc. Pak by při poklesu napětí za diodou otevřela dioda od stabilizátoru s menším napětím a ten by převzal část odebíraného proudu.
Jenže to je zase nemůžeš dát na společný chladič.
Tak nevymýšlej blbiny a přemosti ho PNP tranzistorem, který převezme všechny proudy řekněme nad 300mA.
V katalogovém listu ne, ale našel jsem to tady:
http://circuitschematicelectronics.blog ... th-ic.html
tam jsou dvě LMka paralelně s jedním děličem... v katalogovém listu je zapojení více LM "ovládaných" také jedním děličem, ale není tam, jestli se smí natvrdo spojit výstupy. Tak jsem se radši chtěl zeptat, jestli s tím někdo má zkušenosti a jestli je takové zapojení "košér"
S tím, že to mám celkem daleko do elektry, to máte pravdu víc projedu, než co bude stát ten tranzistor... navíc, mám trochu problém s mechanickou konstrukcí (chladiče)... tím, že by se prdly dvě LMka na jeden chladič bych zabil několik much jednou ranou... no nic... tak každopádně díky a vyřeším to nějak jinak...
http://circuitschematicelectronics.blog ... th-ic.html
tam jsou dvě LMka paralelně s jedním děličem... v katalogovém listu je zapojení více LM "ovládaných" také jedním děličem, ale není tam, jestli se smí natvrdo spojit výstupy. Tak jsem se radši chtěl zeptat, jestli s tím někdo má zkušenosti a jestli je takové zapojení "košér"
S tím, že to mám celkem daleko do elektry, to máte pravdu
víc projedu, než co bude stát ten tranzistor... navíc, mám trochu problém s mechanickou konstrukcí (chladiče)... tím, že by se prdly dvě LMka na jeden chladič bych zabil několik much jednou ranou... no nic... tak každopádně díky a vyřeším to nějak jinak...Ale přece ten tranzistor PNP můžeš dát na stejný chladič s LM317: její výstup je spojený s chladičem stejně jako kolektor výkonového tranzistoru.
Funguje to tak, že proud tekoucí skrz R1 na něm nechává nějaký úbytek napětí. Dokud nepřestoupí asi 300mA (viz zde odpor 2,2 ohmu/0,6W), T1 zůstává zavřený a veškerý proud do zátěže teče z IO.
Přestoupí-li úbytek napětí na R1 zhruba 0,6-0,7V, začne T1 otevírat a veškerý proud, který je nad uvedenou hodnotu postupně převezme. V tomto zapojení lze stabilizovat napájecí napětí zhruba do proudu 15A (záleží na použitém tranzistoru, chladiči a rozdílu napětí mezi vstupem a výstupem).
Dělič R2/R3 přitom stále zajišťuje kontrolu nad výstupním napětím.
Protože výstup výkonového tranzistoru je na kolektoru a ten je spojený s pouzdrem, lze oba aktivní prvky přišroubovat na jeden chladič.
Určitou nevýhodou je, že to teplo, které takto nemusí vyzářit integrák, musí být odvedené z tranzistoru, čili chladič se bude hřát stejně.
Funguje to tak, že proud tekoucí skrz R1 na něm nechává nějaký úbytek napětí. Dokud nepřestoupí asi 300mA (viz zde odpor 2,2 ohmu/0,6W), T1 zůstává zavřený a veškerý proud do zátěže teče z IO.
Přestoupí-li úbytek napětí na R1 zhruba 0,6-0,7V, začne T1 otevírat a veškerý proud, který je nad uvedenou hodnotu postupně převezme. V tomto zapojení lze stabilizovat napájecí napětí zhruba do proudu 15A (záleží na použitém tranzistoru, chladiči a rozdílu napětí mezi vstupem a výstupem).
Dělič R2/R3 přitom stále zajišťuje kontrolu nad výstupním napětím.
Protože výstup výkonového tranzistoru je na kolektoru a ten je spojený s pouzdrem, lze oba aktivní prvky přišroubovat na jeden chladič.
Určitou nevýhodou je, že to teplo, které takto nemusí vyzářit integrák, musí být odvedené z tranzistoru, čili chladič se bude hřát stejně.
- Přílohy
-
posileny_stablik.gif- (5.43 KiB) Staženo 410 x
Použij tohle a ty dvě 317 si schovej na příště.
http://lhotsky-elektro.kabel1.cz/index. ... t&Itemid=1
http://lhotsky-elektro.kabel1.cz/index. ... t&Itemid=1
Lepší je se zeptat a být hlupákem 5 minut, než se neptat a být hlupákem celý život.
aký si tam dal trandík.Dávám obvykle KD617, při Ice=10A má většina kusů ß>15. Nevýhodou je pouzdro TO-3, ale lze ho přímo přišroubovat na stejný chladič s LM317.
Taková BD240A je jen do 3A, zato je v plochém pouzdru a, použije-li se odpor R1=0,82 ohmu, tak 3A zvládne tranzistor, přičemž navíc k tomu téměř 1A přidá LM317. Takže zdroj zvládne až 4A.
Taková BD240A je jen do 3A, zato je v plochém pouzdru a, použije-li se odpor R1=0,82 ohmu, tak 3A zvládne tranzistor, přičemž navíc k tomu téměř 1A přidá LM317. Takže zdroj zvládne až 4A.
-
HiGhLaNdEr
- Příspěvky: 912
- Registrován: 08 bře 2005, 00:00
- Bydliště: Českobudějovicko
- Kontaktovat uživatele:
Zdravím Vás všechny, kolegové bastlíři i profíci,
mám nějaké zkušenosti s paralelním spojováním až pěti LM317T od STM, tedy s poměrně minimálními vzájemnými tolerancemi. Realizoval jsem to ovšem pouze asi jen třikrát, dále uvedu důvod, proč to už nepoužívám. Takže :
Nejlepší řešení mi vyšlo tak, že byly paralelně spojeny vstupy IN, vstupy ADJ, použit byl jediný dělič k nastavení napětí s poněkud změněnými hodnotami /pevný odpor děliče 120R, proměnný odpor proti GND byl použit sice spolehlivý cermetový víceotáčkový trimr BOURNS tuším 5k, ALE trimr byl pro jistotu ještě překlenut pevným odporem určité hodnoty, aby při poruše trimru /ztráta kontaktu běžce s drahou, nebo přerušení dráhy/ "nevyletělo" výstupní napětí nahoru natolik, aby došlo k poškození napájeného zařízení, v mém případě asi 20V. Toto jest asi jediná nepříjemná vlastnost těchto jinak vynikajících, regulovatelných monolitických stabilizátorů s daleko menším šumem, než "pevné" třísvorkové stabilizátory řady 78xx či 79xx.
Ovšem JE NEZBYTNĚ NUTNÉ na VÝSTUP každého jednotlivého stabilizátoru zapojit cca 2W kvalitní DRÁTOVÉ odpory o hodnotě 0,1-0,15R /pevný odpor děliče 120R zapojit až za ně, tedy na společný uzel těchto vyrovnávacích odporů/, na kterých se "srovnají" přece jen drobné výrobní tolerance jednotlivých IO, jak při regulaci napětí, tak při odběrech vyšších proudů. Na výslednou funkci to nemá nejmenšího vlivu, výkonová ztráta na odporech je i při větších tolerancích IO vcelku minimální /největší "rozprach" měly výrobky Fairchild, naopak nejmenší měly bývalé enderácké kopie B3170V, B3171V a STM/, pouze je třeba dávat pozor na jednu věc - při nastavení určitého malého napětí na výstupu, vysokém napětí na vstupu IO a odběru maximálního dovoleného proudu /při třech kusech tedy 4,5A/ může při nedostatečném chlazení IO dojít k aktivaci vnitřního výkonového jištění IO a následnému omezení výstupního proudu.
Nejlépe je tomu předejít společným, dostatečně dimenzovaným chladičem odizolovaném od kostry, aby bylo možno LM317 montovat bez izolačních podložek.
Maximální vnitřní výkonová ztráta se sice v žádném datasheetu neuvádí, je zde pouze uvedeno "internally limited", ale mám vysledováno, že LM317T v pouzdru TO-220 má i při vynikajícím chlazení tuto maximální interní výkonovou ztrátu ještě před omezením asi 35-40W. Na toto je rovněž třeba dávat pozor, hlavně při horším chlazení, vyšších teplotách a nepříjemně silných induktivních zátěžích.
Regulátor je sice interně téměř po všech stránkách /snad kromě havarijních stavů, jako vnucené napětí do výstupu apod., kterým se dá předejít vhodným zapojením ochranných diod/ velmi dobře chráněn, při vhodném zapojení a dodržení datasheetových údajů téměř nezničitelný, ale má také svá omezení.
Pro ty, kteří by toto jednoduché zapojení chtěli realizovat, jen pár poznámek. Vyrovnávací drátové odpory by měly být kvalitního provedení s minimální teplotní závislostí - asi nejlepší jsou Vishay G202 z ECOMu, případně Vitrohm řady 205 a 206. Běžně prodávané, velmi levné noname bílé drátové kostky 9,5x9,5mm moc nedoporučuji, vnitřní provedení mnohých z nich je značně chatrné/mnoho z nich jsem měl rozebráno/, snad asi s jedinou výjimkou - kostky 9,5x9,5mm označené jasně červeným, nerozmazaným potiskem ROYAL a uvedením hodnoty a zatížení. Ty jsou navinuty na slušném keramickém tělísku s mosaznými čepičkami, kvalitní odporový drát je k čepičkám kvalitně bodově přivařen, nikoli jen podstrčen pod čepičku, či pouze omotán kolem vývodů tělíska, jako u šmejdů. Zcela nejhorší provedení těchto noname odporů je kousek jakési odpadní hnědé slídy s dírkami na obou koncích, na které je navinuto někdy jen 1-3 závity poměrně slabého odporového drátu, železné pocínované vývody jsou s odporovým drátem asi 3x zkrouceny a na konci je pokus o bodové svaření, který jim příliš nevychází, celek pak zalit do keram. kostky měkkým tmelem neznámého složení. Toto provedení se zcela náhodně přerušuje či při proudových nárazech spíš přepaluje, protože tenký odporový drát na slídě je chlazen jen oním tmelem a snadno uhoří - oproti keramickému tělísku, silnému drátu a bodování, které má jistou tepelnou kapacitu a snáší i značné proudové nárazy, např. při použití v softstartech. Proto doporučuji raději použít sice 4x dražší, ale kvalitní a značkové drátové odpory solidních firem. Vyplatí se to.
Co se týče úvodu - už toto, byť velmi jednoduché zapojení nepoužívám, při potřebných proudech do 3A kladné polarity používám jednu dobře chlazenou LM350, při potřebě obou polarit používám LM317T/LM337T či spíše již zmíněné zdařilé kopie z bývalé NDR typu B3171V/B3371V /rozdílové napětí mají vyšší, než originály, až 60V/, případně B3170V/B3370V /přesné kopie, tedy rozdílové napětí max. 40V/, posílené PNP a NPN výkonovými komplementárními tranzistory dle potřeby - buď v TO3 - KD606/616, 2N3055/MJ2955, MJ15003/15004, ale i TIP3055/TIP2955, BD249C/250C, TIP35C/TIP36C v pouzdrech TO218. Co se týče chlazení, resp. přestupu tepla, jsou na tom jednoznačně lépe TO3 s 0,13mm silnou červenou izol. podložkou Sarcon. Výkonové tranzistory jsou proti zkratu na výstupu chráněny proudovým jištěním vložením malého bočníku a jedním přidaným malým tranzistorem, který v případě překročení dovoleného proudu tranzistor přivírá - používám buď KC639/640, KCY39/40, KFY18/46 atd., tedy tranzistory s Uceo kolem 40-60V a s dovoleným Ic kolem 0,5A. Bočníky ochran výkonových tranzistorů, zapojené v emitorech mají pro zkratový proud okolo 10A hodnotu asi 0,08R, vyrobené z 0,8mm pájitelného odporového drátu /zkrácené odporové spirálky 0,1-0,36R, koupené kdysi ještě před koncem Tesly Eltos ve velkém množství za 10hal./ks jako ND do zesilovačů bývalé Tesly Vráble/. Při zkratu by před nasazením omezení proudu na bočníku byla poměrně velká výkonová ztráta, která by jej dozajista odpájela a také výkonový tranzistor by zbytečně dostával po řiti, takže na výstupu celého zdroje je ještě F tavná pojistka příslušné hodnoty.
Při použití tandemového lineárního potenciometru se slušným souběhem a použitím několika dorovnávacích trimrů k potenciometru je možno výstupní napětí takto vytvořeného, výkonného symetrického zdroje řídit jednoduše pomocí jednoho potenciometru s docela slušnou přesností symetrie výstupního napětí. Dorovnávací trimry jsou nutné, protože záporný regulátor 337 je vždy parametrově poněkud odlišný od svého kladného protějšku. Je dobré IO v takto vytvořeném zdroji opatřit předepsaným vnějším blokováním /stačí bohatě kvalitní keramické 100n/50V kondenzátory co nejblíže pinům IO, netřeba tantaly apod./ a ochrannými diodami. C a E přívody k výkonovým tranzistorům je třeba provést lankem nejméně 2,5mm2, bázové přívody mohou být i mnohem slabší - zde nikdy nebylo třeba žádného blokování, jde o relativně pomalé výkonové tranzistory s Ft od 2-4MHz, které nemají i při delších přívodech /cca do 20cm/ absolutně žádné sklony k nevhodnému chování
či kmitání.
Používám takto jednoduše vytvořené zdroje poměrně často a rád, jsou jednoduché, bezproblémové a komu nevadí, že regulace je až od 1,25V a není zde regulace proudového omezení, tak vyhoví asi každému. Samozřejmě existují dobrá, vyzkoušená zapojení s regulací od nuly a regulovatelným proud. omezením, ale to již vyžaduje nejméně dva pomocné OZ a hrstku dalších součástek na větev, je nutno se postarat o jejich nezávislé napájení apod., což rychlou stavbu jednoduchého a výkonného zdroje poněkud komplikuje a je už nutná DPS - kdežto při výše popsané jednoduché koncepci ani DPS není třeba - vše to málo potřebné lze umístit a propojit přímo mezi vývody výkonových prvků na chladiči, maximálně s kouskem cuprextitu vhodně škrábnutého trojhranným jehlovým pilníčkem.
Nicméně při stavbě jednoho kusu laboratorního zdroje do domácí dílny mohu tato zapojení s regulovatelným omezením I a příp. indikací nasazení jen doporučit, sám jeden takovýto zdroj 2x0-40V a 2x0,2-5A pro hrubé oživování výkonových zesilovačů a při servisu používám. Výborný pomocník, se kterým při vhodném nastavení proudové limitace nic nezničíte, naopak Vám pomůže i pod napětím a při omezení proudu měřením velmi rychle najít "zradu".
Omlouvám se za poměrně otravně dlouhý příspěvek, ale pokládal jsem za vhodné to trošku rozepsat.
mám nějaké zkušenosti s paralelním spojováním až pěti LM317T od STM, tedy s poměrně minimálními vzájemnými tolerancemi. Realizoval jsem to ovšem pouze asi jen třikrát, dále uvedu důvod, proč to už nepoužívám. Takže :
Nejlepší řešení mi vyšlo tak, že byly paralelně spojeny vstupy IN, vstupy ADJ, použit byl jediný dělič k nastavení napětí s poněkud změněnými hodnotami /pevný odpor děliče 120R, proměnný odpor proti GND byl použit sice spolehlivý cermetový víceotáčkový trimr BOURNS tuším 5k, ALE trimr byl pro jistotu ještě překlenut pevným odporem určité hodnoty, aby při poruše trimru /ztráta kontaktu běžce s drahou, nebo přerušení dráhy/ "nevyletělo" výstupní napětí nahoru natolik, aby došlo k poškození napájeného zařízení, v mém případě asi 20V. Toto jest asi jediná nepříjemná vlastnost těchto jinak vynikajících, regulovatelných monolitických stabilizátorů s daleko menším šumem, než "pevné" třísvorkové stabilizátory řady 78xx či 79xx.
Ovšem JE NEZBYTNĚ NUTNÉ na VÝSTUP každého jednotlivého stabilizátoru zapojit cca 2W kvalitní DRÁTOVÉ odpory o hodnotě 0,1-0,15R /pevný odpor děliče 120R zapojit až za ně, tedy na společný uzel těchto vyrovnávacích odporů/, na kterých se "srovnají" přece jen drobné výrobní tolerance jednotlivých IO, jak při regulaci napětí, tak při odběrech vyšších proudů. Na výslednou funkci to nemá nejmenšího vlivu, výkonová ztráta na odporech je i při větších tolerancích IO vcelku minimální /největší "rozprach" měly výrobky Fairchild, naopak nejmenší měly bývalé enderácké kopie B3170V, B3171V a STM/, pouze je třeba dávat pozor na jednu věc - při nastavení určitého malého napětí na výstupu, vysokém napětí na vstupu IO a odběru maximálního dovoleného proudu /při třech kusech tedy 4,5A/ může při nedostatečném chlazení IO dojít k aktivaci vnitřního výkonového jištění IO a následnému omezení výstupního proudu.
Nejlépe je tomu předejít společným, dostatečně dimenzovaným chladičem odizolovaném od kostry, aby bylo možno LM317 montovat bez izolačních podložek.
Maximální vnitřní výkonová ztráta se sice v žádném datasheetu neuvádí, je zde pouze uvedeno "internally limited", ale mám vysledováno, že LM317T v pouzdru TO-220 má i při vynikajícím chlazení tuto maximální interní výkonovou ztrátu ještě před omezením asi 35-40W. Na toto je rovněž třeba dávat pozor, hlavně při horším chlazení, vyšších teplotách a nepříjemně silných induktivních zátěžích.
Regulátor je sice interně téměř po všech stránkách /snad kromě havarijních stavů, jako vnucené napětí do výstupu apod., kterým se dá předejít vhodným zapojením ochranných diod/ velmi dobře chráněn, při vhodném zapojení a dodržení datasheetových údajů téměř nezničitelný, ale má také svá omezení.
Pro ty, kteří by toto jednoduché zapojení chtěli realizovat, jen pár poznámek. Vyrovnávací drátové odpory by měly být kvalitního provedení s minimální teplotní závislostí - asi nejlepší jsou Vishay G202 z ECOMu, případně Vitrohm řady 205 a 206. Běžně prodávané, velmi levné noname bílé drátové kostky 9,5x9,5mm moc nedoporučuji, vnitřní provedení mnohých z nich je značně chatrné/mnoho z nich jsem měl rozebráno/, snad asi s jedinou výjimkou - kostky 9,5x9,5mm označené jasně červeným, nerozmazaným potiskem ROYAL a uvedením hodnoty a zatížení. Ty jsou navinuty na slušném keramickém tělísku s mosaznými čepičkami, kvalitní odporový drát je k čepičkám kvalitně bodově přivařen, nikoli jen podstrčen pod čepičku, či pouze omotán kolem vývodů tělíska, jako u šmejdů. Zcela nejhorší provedení těchto noname odporů je kousek jakési odpadní hnědé slídy s dírkami na obou koncích, na které je navinuto někdy jen 1-3 závity poměrně slabého odporového drátu, železné pocínované vývody jsou s odporovým drátem asi 3x zkrouceny a na konci je pokus o bodové svaření, který jim příliš nevychází, celek pak zalit do keram. kostky měkkým tmelem neznámého složení. Toto provedení se zcela náhodně přerušuje či při proudových nárazech spíš přepaluje, protože tenký odporový drát na slídě je chlazen jen oním tmelem a snadno uhoří - oproti keramickému tělísku, silnému drátu a bodování, které má jistou tepelnou kapacitu a snáší i značné proudové nárazy, např. při použití v softstartech. Proto doporučuji raději použít sice 4x dražší, ale kvalitní a značkové drátové odpory solidních firem. Vyplatí se to.
Co se týče úvodu - už toto, byť velmi jednoduché zapojení nepoužívám, při potřebných proudech do 3A kladné polarity používám jednu dobře chlazenou LM350, při potřebě obou polarit používám LM317T/LM337T či spíše již zmíněné zdařilé kopie z bývalé NDR typu B3171V/B3371V /rozdílové napětí mají vyšší, než originály, až 60V/, případně B3170V/B3370V /přesné kopie, tedy rozdílové napětí max. 40V/, posílené PNP a NPN výkonovými komplementárními tranzistory dle potřeby - buď v TO3 - KD606/616, 2N3055/MJ2955, MJ15003/15004, ale i TIP3055/TIP2955, BD249C/250C, TIP35C/TIP36C v pouzdrech TO218. Co se týče chlazení, resp. přestupu tepla, jsou na tom jednoznačně lépe TO3 s 0,13mm silnou červenou izol. podložkou Sarcon. Výkonové tranzistory jsou proti zkratu na výstupu chráněny proudovým jištěním vložením malého bočníku a jedním přidaným malým tranzistorem, který v případě překročení dovoleného proudu tranzistor přivírá - používám buď KC639/640, KCY39/40, KFY18/46 atd., tedy tranzistory s Uceo kolem 40-60V a s dovoleným Ic kolem 0,5A. Bočníky ochran výkonových tranzistorů, zapojené v emitorech mají pro zkratový proud okolo 10A hodnotu asi 0,08R, vyrobené z 0,8mm pájitelného odporového drátu /zkrácené odporové spirálky 0,1-0,36R, koupené kdysi ještě před koncem Tesly Eltos ve velkém množství za 10hal./ks jako ND do zesilovačů bývalé Tesly Vráble/. Při zkratu by před nasazením omezení proudu na bočníku byla poměrně velká výkonová ztráta, která by jej dozajista odpájela a také výkonový tranzistor by zbytečně dostával po řiti, takže na výstupu celého zdroje je ještě F tavná pojistka příslušné hodnoty.
Při použití tandemového lineárního potenciometru se slušným souběhem a použitím několika dorovnávacích trimrů k potenciometru je možno výstupní napětí takto vytvořeného, výkonného symetrického zdroje řídit jednoduše pomocí jednoho potenciometru s docela slušnou přesností symetrie výstupního napětí. Dorovnávací trimry jsou nutné, protože záporný regulátor 337 je vždy parametrově poněkud odlišný od svého kladného protějšku. Je dobré IO v takto vytvořeném zdroji opatřit předepsaným vnějším blokováním /stačí bohatě kvalitní keramické 100n/50V kondenzátory co nejblíže pinům IO, netřeba tantaly apod./ a ochrannými diodami. C a E přívody k výkonovým tranzistorům je třeba provést lankem nejméně 2,5mm2, bázové přívody mohou být i mnohem slabší - zde nikdy nebylo třeba žádného blokování, jde o relativně pomalé výkonové tranzistory s Ft od 2-4MHz, které nemají i při delších přívodech /cca do 20cm/ absolutně žádné sklony k nevhodnému chování
či kmitání.
Používám takto jednoduše vytvořené zdroje poměrně často a rád, jsou jednoduché, bezproblémové a komu nevadí, že regulace je až od 1,25V a není zde regulace proudového omezení, tak vyhoví asi každému. Samozřejmě existují dobrá, vyzkoušená zapojení s regulací od nuly a regulovatelným proud. omezením, ale to již vyžaduje nejméně dva pomocné OZ a hrstku dalších součástek na větev, je nutno se postarat o jejich nezávislé napájení apod., což rychlou stavbu jednoduchého a výkonného zdroje poněkud komplikuje a je už nutná DPS - kdežto při výše popsané jednoduché koncepci ani DPS není třeba - vše to málo potřebné lze umístit a propojit přímo mezi vývody výkonových prvků na chladiči, maximálně s kouskem cuprextitu vhodně škrábnutého trojhranným jehlovým pilníčkem.
Nicméně při stavbě jednoho kusu laboratorního zdroje do domácí dílny mohu tato zapojení s regulovatelným omezením I a příp. indikací nasazení jen doporučit, sám jeden takovýto zdroj 2x0-40V a 2x0,2-5A pro hrubé oživování výkonových zesilovačů a při servisu používám. Výborný pomocník, se kterým při vhodném nastavení proudové limitace nic nezničíte, naopak Vám pomůže i pod napětím a při omezení proudu měřením velmi rychle najít "zradu".
Omlouvám se za poměrně otravně dlouhý příspěvek, ale pokládal jsem za vhodné to trošku rozepsat.
