Ionizátor vzduchu
Moderátor: Moderátoři
Ionizátor vzduchu
Jak se vlastně pozná jestli to funguje?
Té jehly se bojím dotknout, tam je prý vysoké napětí.
1) Při přiblížení ruky k hrotu je zřetelně cítit proud záporných iontů. Projevuje se to pocitem chladu, jakoby šel z hrotu studený vzduch.
2) Doutnavka by za provozu měla blikat asi jednou za 2 vteřiny. Při přiblížení ruky k hrotu začne blikat rychleji.
Jinak pokud je cítit ozón je to většinou známkou znečištěného hrotu. Je potřeba jej vyjmout a zbrousit do špičky.
Velmi hezký článek i s konstrukcí vyšel v KTE 1997/2. Kdysi jej bylo možné stáhnout ze stránek GM, ale od té doby co je 🤐 zřejmě zmizely i časopisy.
Ve tmě není vidět nic, slyšet taky není nic,
má to kontrolku - doutnavku, která svítí trvale a to pořád stejně, ať se přiblížím k jehle nebo ne. A na ruce taky necítím nic.
Není to amatérská výroba, je to koupené v obchodě, je to typ
BIV-04, už bude pár desítek let starý.
Ležel dlouho někde ve skříni, teď sem ho chtěl vyzkoušet.
Takže podle všeho asi nefunguje žejo?
Co kdybych se dotkl jehly něčím kovovým, nebo kdybych se dotkl jehlou něčeho uzeměného, co to udělá?
A kutilmile - nelituju tě
- Artaban001
- Příspěvky: 10090
- Registrován: 01 dub 2004, 00:00
- Bydliště: Pendrov
Uvnitř je diodo-kondenzátorová kaskáda (podobně, jako násobič VN v TV). Výstup z kaskády jde přes odpor desítky megaohmů (složen z víc kusů) na ten hrot. přes odpor asi 10M je připojena pomocná destička na přívod ze sítě. Pokud Ti to nefunguje, tak máš probitej nějakej kondenzátor v kaskádě, nebo diodu. Dále můžeš mít prachem zasviněnej prostor mezi hrotem a tou destičkou. pokud je to v provozu, měl by jsi slyšet u hrotu slabý šum, lehce z toho "fouká" chladný vzduch, který je cítit lehce po ozonu. Ta doutnavka myslím byla zapojena jen jako kontrolka a neblikala. Aspoň ne u toho kusu, co jsem měl já. Pro neuspokojivý účinek jsem to zrušil. Podobně dopadla "cukřenka s dobrou náladou"
A kutilmile - nelituju tě
- Artaban001
- Příspěvky: 10090
- Registrován: 01 dub 2004, 00:00
- Bydliště: Pendrov
Každý tovární ionizátor v současnosti používá k výrobě VN monoblokový zdroj. Tento monoblok obsahuje buď měnič z trafem , nebo tyristor z trafem, nebo externí měnič z trafem.
Jedině u diodokondenzátorový kaskády je docíleno toho, že "je uzavřen okruh". Na žádným tzv ionizátoru jsem neviděl nikde přizemňovací svorku, Žádný, kromě těch starých českých nebyl galvanicky spojen ze sítí.
Představte si, že máte autonomní zdroj 10KV živený baterií. Tento zdroj na záporném konci vybavíte hrotem a aktivujete napájení. Výstup zdroje se nabije na 10KV, hrot bude mít "-". Do vzduchu se dostane pár iontů a celý zbytek zdroje bude mít kladný potenciál. Milé ionty se vrátí nejkratší cestou na opačný pól, a hrot již přestane zářit.
Styl -IonicCare:
Měl jsem něco podobnýho. Napnutý tenký ocelový drát, na něm záporný pól. Před tím drátem jsou dvě rovnoběžné destičky, které mají fungovat jako urychlovač a zrovna i jako usazovací "filtr". Někdy místo drátu jsou hroty. Po zapnutí to začne jakoby čerpat vzduch, lehce vonící po ozónu, postupně ten ozón ale obtěžuje. Po nějaké době se čerpací učinek zmenšuje a vůně ozónu již přešla ve smrad, nepomohlo ani vyčištění té kazety s drátem a destičkama. Tudíž to šlo pryč. Navíc prach se usazoval hlavně na vnější straně čističe. Bylo dokonce vidět, jak nějaký smítko prolétlo vnitřkem a udělalo čelem vzad a přistálo na jedné z bočních stěn v místě, kdy je pod krytem jedna z těch destiček.
Doplňkové ionizátory fénů i čističek:
Uvnitř plastová "kostička" nesoucí cedulku "Negative ion generátor".
Záporný pól jehla, kladný pól buď destička poblíž, nebo druhá jehla (!), která je taky poblíž té první. Výsledkem je koronový výboj a vývin ozónu.
"cukřenkou dobré nálady" se mi podařilo na vzdálenost asi 20 cm nabít na nějaké napětí plechovku od piva. při dotyku přeskočila jiskra. SUfitová doutnavka blikla koncem u plechovky, takže plechovka dostala záporný náboj..
Výsledek: Ionizátor - vesměs vyhozený prachy. Kupte si fontánku..