Domácí zvaračka
Moderátor: Moderátoři
-
Marcelto
- Příspěvky: 347
- Registrován: 27 pro 2004, 00:00
- Bydliště: SVK-TN-SI-SI
- Kontaktovat uživatele:
Domácí zvaračka
Mam robenú zváračku ktorú som už tri krát prerábal a stále to nie je ono ! Mam rozptylový transformátor s prierezom jadra 6x6=36cm2 a primárnym vinutím na 230V a odbočkou aj na 380V a ďalšími desiatimi odbočkami po 20.závitoch na regulovanie zvárací ho prúdu ale neviem ako mam vymyslieť to že pri tom najnižšom prúde to je asi 50A mam napätie na prázdno 50V / 50Hz a pri tom najvyššom to je asi 180A je už nebezpečne vysoké napätie okolo 100V !!!!! A ako ďalší problém je prepínanie riadiaceho prúdu po veľkých skokoch a nemám usmerňovacie diódy ale tyristore a chcem premotať sekundár aby malo 100V a v strede odbočku, použiť dva tyristore na sekundárnom vinutí ale nemám žiadne schéma na riadiacu elektroniku na tieto dva tyristore. Chcel by som aby som mal na zváranie striedavé ale aj jednosmerné napätie. To skorej nejaké schéma riadiacej elektroniky ? Keby niekto niečo mal a bol mi ochotní poslať nejaké schématy a aj iné návrhy na výrobu zvarački alebo niečo poradiť, tak by mi moc pomohol. A ak môžem poprosiť tak odpovede na email: marcelto@naex.sk Dakujem vopred !!!
inak neviem co budes stov zvarackou zvadat ale myslim ze ti staci jednosmerny zvaraci prud.je to zbytocne kombinovat.ak chces zvarat eb121 tak zvaras s plusom ak das rutilove 117 tak plus ukostris a zvaras minusom.inak ak uz chces tak reguluj dva tyristory a dve diodi v mostiku. chod na upload a nieco tam najdes na cerpanie. inak zakladom dobreho horenia obluka je napatie a zaroven dobre vypocitana tlmivka zo spravnou vzduchovou medzerou.
slyšel jsem že jde udělat svářečka podomácku i tímhle způsobem:
vezmeme trojfázový asynchroní motor a zabrzdíme ho tak, aby se namohl točit . Vezmem dvě fáze od motoru a připojíme na ně 230 voltů ze zásuvky. Zbývající třetí fází a nulákem ze zásuvky sváříme
. Místo pojitek instalujeme hřebíky - čím silnější tím lepší.
Nevím co je na tom pravdy, sám jsem to raději nezkoušel, takže pokud o tom něco víte tak prosím napište.
Jo a taky se to prej dá udělat tak že se veme asynchroní motor, řemenicí se to spojí s dynamem z autobusu (myslím že dnes už se dynama do autobusů nedávaj takže asi z nějakýho hodně starýho autobusu), motor se připojí normálně do sítě a dynamem se sváří.
vezmeme trojfázový asynchroní motor a zabrzdíme ho tak, aby se namohl točit . Vezmem dvě fáze od motoru a připojíme na ně 230 voltů ze zásuvky. Zbývající třetí fází a nulákem ze zásuvky sváříme
. Místo pojitek instalujeme hřebíky - čím silnější tím lepší.
Nevím co je na tom pravdy, sám jsem to raději nezkoušel, takže pokud o tom něco víte tak prosím napište.
Jo a taky se to prej dá udělat tak že se veme asynchroní motor, řemenicí se to spojí s dynamem z autobusu (myslím že dnes už se dynama do autobusů nedávaj takže asi z nějakýho hodně starýho autobusu), motor se připojí normálně do sítě a dynamem se sváří.
Ježíš na kříži zaplatil za naše hříchy a tím nás osvobodil od věčné smrti. Platí i pro bastliře .
.
-
Autoelektro
- Příspěvky: 34
- Registrován: 10 zář 2004, 00:00
- Bydliště: Severni morava
- Kontaktovat uživatele:
Taka mala rada k navinuti te svarecky na jeden sloupek jadra navines primar x pocet zavitu a na druhy sloupek navines sekundar a stejny pocet zavitu kolik mas na odbockach primaru.
Takze primar asi 220 zavitu 5 odbocek po 10zavitech na sekundar navines taky tech 5x 10zavitu stejneho dratu jak mas primar a potom vhodnym prepinacem zapojujes jednotliva vinuti .kolikata odbocka na primaru tolik na sekundaru .tezko se to popisuje spis vysvetlim telefon nebo Skype.
A k tem elektrodam i basickyma elektrodama lze svarovat stridavym napetim ,ale sekundar napeti musi byt min 85V-100V st.Pak to jde .
Usmernit napeti z transformatoru a toto regulovat znamena zapojit do obvodu zhruba stejne velkou tlumivku jak mas transformator,pro vyhlazeni proudu,jinak bude oblouk zhasinat a nic s tim nezavaris.
Takze primar asi 220 zavitu 5 odbocek po 10zavitech na sekundar navines taky tech 5x 10zavitu stejneho dratu jak mas primar a potom vhodnym prepinacem zapojujes jednotliva vinuti .kolikata odbocka na primaru tolik na sekundaru .tezko se to popisuje spis vysvetlim telefon nebo Skype.
A k tem elektrodam i basickyma elektrodama lze svarovat stridavym napetim ,ale sekundar napeti musi byt min 85V-100V st.Pak to jde .
Usmernit napeti z transformatoru a toto regulovat znamena zapojit do obvodu zhruba stejne velkou tlumivku jak mas transformator,pro vyhlazeni proudu,jinak bude oblouk zhasinat a nic s tim nezavaris.
Jelikož mě tohle téma nějak uniklo,tak bych se opožděně ještě vrátil k té svářečce z motoru.Opravdu se kdysi svářečky z motorů vyráběly,sám jsem jich v dávnější minulosti několik potkal.Skutečnost ovšem nebyla tak drastická,jak popisuje Drake.Pro výrobu se totiž používaly zásadně kroužkové třífázové motory,tedy motory s vinutou kotvou.Co jsem osobně viděl,tak se jednalo vesměs o předválečné výrobky Škodovky,původně pohánějící různé zemědělské stroje.Na statorové vinutí se přivádělo napájení,rotorovým se svářelo.Celé to fungovalo jako rozptylové trafo.Problémy s regulací byly stejné jako u klasické trafosvářečky,zařízení bylo těžké a rozměrné ( nejmenší použitý motor jsem viděl 4kW),ale bylo to téměř zadarmo a vydrželo to dost.
-
MirekD
Zásadní problém je v tom trafu. Pokud se chová tak, že při malém proudu má malé napětí naprázdno a při velkém proudu má velké napětí naprázdno, tak to trafo rozhodně nemá dostatečný rozptyl!
Skutečné rozptylové trafo se chová tak, že čím víc závitů na sekundáru, tím je vyšší napětí naprázdno, ale TÍM NIŽŠÍ JE ZKRATOVÝ PROUD!!!
Takže když chceme vyšší svařovací proud, musíme nastavit odbočku na sek. vinutí na NIŽŠÍ počet závitů! Pokud se to trafo takto nechová, nemá dostatečný rozptyl (má moc malé napětí nakrátko) a nechová se tedy jako zdroj proudu a není divu, že se s ním nedobře svařuje.
U továrních traf se vine sek. vinutí na oba sloupky trafa, většina závitů je na "vzdáleném" sloupku, část je ale i na sloupku s primárem a odbočky se přepínají na obou cívkách tak, aby napětí naprázdno bylo při všech velikostech proudu přibližně stejné. Při nejmenším proudu pracují pouze závity na vzdáleném sloupku, při největším proudu se počet závitů na vzdáleném sloupku sníží a o stejné číslo se zvýší počet závitů na sloupku kde je primár. Napětí naprázdno tím zůstane stejné (je stálý počet závitů),
ale část vinutí má silnou vazbu s primárem, takže se tím sníží rozptyl. Je to ale náročné na přepínač.
Pro domácí použití se snadněji vyrobí trafo se stálým počtem závitů obou vinutí a proud se reguluje posouváním magnetického bočníku.
U zmíněného trafa by to chtělo zvýšit rozptyl a pokud to konstrukce nedovoluje, tak udělat regulaci proudu přidáním sériové tlumivky.
Docela mě udivuje, že nikdo z odborníků, kteří říkají, že mají zkušenosti se stavbou svářeček, na tento základní rozpor nezareagoval. Jde přece o ZÁKLADNÍ VLASTNOST ROZPTYLOVÉHO TRANSFORMÁTORU.
Trafo s takto malým roztylem se nehodí pro svařování obalenou elektrodou, dá se max. použít pro svařování v ochranné atmosféře s aut. posunem drátu s konst. rychlostí.
Skutečné rozptylové trafo se chová tak, že čím víc závitů na sekundáru, tím je vyšší napětí naprázdno, ale TÍM NIŽŠÍ JE ZKRATOVÝ PROUD!!!
Takže když chceme vyšší svařovací proud, musíme nastavit odbočku na sek. vinutí na NIŽŠÍ počet závitů! Pokud se to trafo takto nechová, nemá dostatečný rozptyl (má moc malé napětí nakrátko) a nechová se tedy jako zdroj proudu a není divu, že se s ním nedobře svařuje.
U továrních traf se vine sek. vinutí na oba sloupky trafa, většina závitů je na "vzdáleném" sloupku, část je ale i na sloupku s primárem a odbočky se přepínají na obou cívkách tak, aby napětí naprázdno bylo při všech velikostech proudu přibližně stejné. Při nejmenším proudu pracují pouze závity na vzdáleném sloupku, při největším proudu se počet závitů na vzdáleném sloupku sníží a o stejné číslo se zvýší počet závitů na sloupku kde je primár. Napětí naprázdno tím zůstane stejné (je stálý počet závitů),
ale část vinutí má silnou vazbu s primárem, takže se tím sníží rozptyl. Je to ale náročné na přepínač.
Pro domácí použití se snadněji vyrobí trafo se stálým počtem závitů obou vinutí a proud se reguluje posouváním magnetického bočníku.
U zmíněného trafa by to chtělo zvýšit rozptyl a pokud to konstrukce nedovoluje, tak udělat regulaci proudu přidáním sériové tlumivky.
Docela mě udivuje, že nikdo z odborníků, kteří říkají, že mají zkušenosti se stavbou svářeček, na tento základní rozpor nezareagoval. Jde přece o ZÁKLADNÍ VLASTNOST ROZPTYLOVÉHO TRANSFORMÁTORU.
Trafo s takto malým roztylem se nehodí pro svařování obalenou elektrodou, dá se max. použít pro svařování v ochranné atmosféře s aut. posunem drátu s konst. rychlostí.
-
MirekD
No je klidně možné, že mi podstata problému uniká. Já jsem to pochopil tak, že tazatel několikrát předělával trafo, které mu neposkytovalo dobré vlastnosti pro svařování. A já vidím hlavní problém v tom, že to trafo nemá dostatečný rozptyl, protože podle popisu se jako rozptylové nechová. Kdyby tazatel trafo vhodně upravil, získal by svářečku, se kterou by jistě byl spokojený i při svařování střídavým proudem - tedy pokud nehodlá používat speciální elektrody, které jsou pouze pro ss proud.
Jestliže je trafo navinuto na jádře UI, každé vinutí na samostatném sloupku a přesto nemá dostatečný rozptyl, znamená to, že použitý tvar jádra je pro daný účel nevhodný, jeho magnetický odpor je moc malý. Bylo by potřebné mezi ty dvě cívky vložit třetí sloupek jako mag. bočník nebo pokud to jde, tak trafo poskládat tak, aby celková délka toho jádra byla větší.
Lze samozřejmě udělat i k tomuto trafu elektronickou regulaci, ale pro střídavé svařování to není sranda a pokud by tam dal usměňovač - třeba řízený - je nutné ho stejně doplnit správně navrženou tlumivkou. Obešel by se bez ní leda při použití třífázového řízeného usměrňovače.
Víc než stavbu elektronické regulace doporučuju úpravu toho trafa, aby se skutečně chovalo jako rozptylové.
Nejde jenom o to, jak elektronický regulátor umí udržet proud, ale i o to, jaké jsou dynamické vlastnosti celého systému - ty mají velký vliv na rozstřik atd. Důležité to je samozřejmě i u toho střídavého svařování a právě dobře udělané rozptylové trafo má ty vlastnosti docela slušné, jsou jaksi "zadarmo".
Jestliže je trafo navinuto na jádře UI, každé vinutí na samostatném sloupku a přesto nemá dostatečný rozptyl, znamená to, že použitý tvar jádra je pro daný účel nevhodný, jeho magnetický odpor je moc malý. Bylo by potřebné mezi ty dvě cívky vložit třetí sloupek jako mag. bočník nebo pokud to jde, tak trafo poskládat tak, aby celková délka toho jádra byla větší.
Lze samozřejmě udělat i k tomuto trafu elektronickou regulaci, ale pro střídavé svařování to není sranda a pokud by tam dal usměňovač - třeba řízený - je nutné ho stejně doplnit správně navrženou tlumivkou. Obešel by se bez ní leda při použití třífázového řízeného usměrňovače.
Víc než stavbu elektronické regulace doporučuju úpravu toho trafa, aby se skutečně chovalo jako rozptylové.
Nejde jenom o to, jak elektronický regulátor umí udržet proud, ale i o to, jaké jsou dynamické vlastnosti celého systému - ty mají velký vliv na rozstřik atd. Důležité to je samozřejmě i u toho střídavého svařování a právě dobře udělané rozptylové trafo má ty vlastnosti docela slušné, jsou jaksi "zadarmo".
Problematika svařování je velmi rozsáhlá, zkusím to velmi stručně.
Napětí na elektrickém oblouku je zhruba nepřímo úměrné proudu, což je právě opačná závislost, než je Ohmův zákon pro kovové vodiče, (tady asi vznikl omyl MirkaD, že pokud potřebujeme vyšší svařovací proud, je potřeba nastavit odbočku na sekundáru na nižší počet závitů. Je tomu samozřejmě naopak). Proto se říká, že oblouk má záporný odpor, nebo též, že má klesající charakteristiku. Důsledkem toho je, že oblouk při stálém vnějším napětí není stabilní. Aby se tomu zamezilo, musí být výsledná charakteristika stoupající. To se dá udělat např. předřazením vodného ohmického odporu, nebo speciální konstrukcí transformátoru (rozptylové trafo).
Oblouk může vzniknout třeba mezi dvěma uhlíky. Na vznik oblouku potřebujeme napětí alespoň 40V stejnosměrných, nebo 28,3 V střídavých (vrcholové napětí 40 V). S délkou oblouku potřebné napětí stoupá. Naměřeno:
1 mm - 40 V, 3 A
2,8 mm - 46 V, 9A
6 mm - 52 V, 40 A
Oblouk vznikne i mezi uhlíkem a kovovou elektrodou, nebo mezi dvěma kovovými elektrodami. Potřebné napětí je pak vyšší a záleží na druhu elektrody.
Abysme zajistili co nejmenší kolísání svařovacího proudu, potřebujeme svářečku s co nejstrmější charakteristikou. Na to jsou vhodné svařovací transformátory, méně už točivá soustrojí motor - dynamo (Triodyn), které mají dost plochou charakteristiku.
Dosáhnout strmé charakteristiky u svařovacího transformátoru je možné mnoha způsoby:
1. Transformátory s tlumivkou - přepínání závitů tlumivky, změna vzduchové mezery tlumivky, transduktor.
2. Transformátory rozptylové - přepínání počtu závitů, posuvné cívky, magnetický bočník (může být i se stejnosměrnou magnetizací)) aj.
Každý způsob má své výhody a nevýhody.
Pokud dosáhneme strmé charakteristiky, bude zapalování oblouku dobré, elektroda nebude lepit, oblouk se zapálí i při větším oddálení elektrody, udrží se i při větší vzdálenosti, dá se lépe svářet svisle a nad hlavou. Proudové rázy při odkapávání (momentální zkrat) jsou malé, kov se nerozstřikuje.
Z hlediska bezpečnosti může být napětí ss svářečky naprázdno max. 100 V, střídavé max. 80 V. Čím vyšší napětí naprázdno, tím je lepší zapalování elektrody.
Pro laiky je však dovoleno podle předpisů maximální napětí 50 V střídavých. Tomu odpovídá napětí masově prodávaných levných svářeček.
Ale o tom jsme tady už psali.
Jako úvod do teorie svářeček by to mohlo stačit.
Napětí na elektrickém oblouku je zhruba nepřímo úměrné proudu, což je právě opačná závislost, než je Ohmův zákon pro kovové vodiče, (tady asi vznikl omyl MirkaD, že pokud potřebujeme vyšší svařovací proud, je potřeba nastavit odbočku na sekundáru na nižší počet závitů. Je tomu samozřejmě naopak). Proto se říká, že oblouk má záporný odpor, nebo též, že má klesající charakteristiku. Důsledkem toho je, že oblouk při stálém vnějším napětí není stabilní. Aby se tomu zamezilo, musí být výsledná charakteristika stoupající. To se dá udělat např. předřazením vodného ohmického odporu, nebo speciální konstrukcí transformátoru (rozptylové trafo).
Oblouk může vzniknout třeba mezi dvěma uhlíky. Na vznik oblouku potřebujeme napětí alespoň 40V stejnosměrných, nebo 28,3 V střídavých (vrcholové napětí 40 V). S délkou oblouku potřebné napětí stoupá. Naměřeno:
1 mm - 40 V, 3 A
2,8 mm - 46 V, 9A
6 mm - 52 V, 40 A
Oblouk vznikne i mezi uhlíkem a kovovou elektrodou, nebo mezi dvěma kovovými elektrodami. Potřebné napětí je pak vyšší a záleží na druhu elektrody.
Abysme zajistili co nejmenší kolísání svařovacího proudu, potřebujeme svářečku s co nejstrmější charakteristikou. Na to jsou vhodné svařovací transformátory, méně už točivá soustrojí motor - dynamo (Triodyn), které mají dost plochou charakteristiku.
Dosáhnout strmé charakteristiky u svařovacího transformátoru je možné mnoha způsoby:
1. Transformátory s tlumivkou - přepínání závitů tlumivky, změna vzduchové mezery tlumivky, transduktor.
2. Transformátory rozptylové - přepínání počtu závitů, posuvné cívky, magnetický bočník (může být i se stejnosměrnou magnetizací)) aj.
Každý způsob má své výhody a nevýhody.
Pokud dosáhneme strmé charakteristiky, bude zapalování oblouku dobré, elektroda nebude lepit, oblouk se zapálí i při větším oddálení elektrody, udrží se i při větší vzdálenosti, dá se lépe svářet svisle a nad hlavou. Proudové rázy při odkapávání (momentální zkrat) jsou malé, kov se nerozstřikuje.
Z hlediska bezpečnosti může být napětí ss svářečky naprázdno max. 100 V, střídavé max. 80 V. Čím vyšší napětí naprázdno, tím je lepší zapalování elektrody.
Pro laiky je však dovoleno podle předpisů maximální napětí 50 V střídavých. Tomu odpovídá napětí masově prodávaných levných svářeček.
Ale o tom jsme tady už psali.
Jako úvod do teorie svářeček by to mohlo stačit.
-
MirekD
Promiň, Radixi, ale nepochopení je na Tvé straně. Není nutné mluvit o vlastnostech el. obouku, to s problematikou rozptylového trafa nikterak nesouvisí! Rozptylové trafo má prostě jisté vlastnosti a je lhostejné jestli se jím svařuje nebo napájí žárovka.
Když vezmu transformátor s malým rozptylem, zkratuju jeho sekundární vinutí, resp. zatížím velkým proudem, tento proud změřím , tak pokud zvýším počet závitů sek. vinutí, tak se jednak zvýší napětí na sekundáru a také se zvýší onen zkratový proud. Takto se chovají "běžné" transformátory, které mívají napětí nakrátko něklik procent.
Transformátor, který má napětí nakrátko mnoho desítek procent - tedy tzv. rozptylový - se ovšem chová zcela jinak! Když na sekundáru zvýším počet závitů, tak se napětí na jeho svorkách zvýší stejně jako v prvním případě, ovšem PROUD KLESNE!!!
Ještě jednou. Vezmu rozptylové trafo, zkratuju mu sekundár a klešťákem změřím protékající proud. Naměřím např. 100A. Nyní k sekundáru přivinu několik závitů, takže výstupní napětí naprázdno na něm se zvýší. Pak zase změřím proud při zkratu - a naměřím méně!!! Třeba 80A. Toto je prostě vlastnost rozptylového trafa a takovýmto měřením se dají i určit vlastnosti toho trafa.
Jak vidíš, nikde není ani slovo o nějakém oblouku, tato vlastnost trafa nezávisí na zátěži.
Za tím, co jsem napsal, si stojím!
Možná ses, Radixi, nechal zmýlit grafy na straně 83 v knize Kruml, Štefl, Transformátory pro obloukové svařování, jsou totiž CHYBNÉ! Snadno se o tom přesvědčíš prostudováním další literatury.
Doporučuji knihu Jezierski, Transformátory - teoretické základy. Academia 1973
Zde na straně 641 je správně uvedený graf, o kterém jsem mluvil.
(Mohu popř. zmíněnou stranu naskenovat.)
Konstruktér, který se zabývá návrhem svářeček, by v tomto měl mít zcela jasno a měl by mít i jasno v tom, jak velký rozptyl, tj. jak velké napětí nakrátko, má pro svoje trafo volit a měl by mít jasno i v tom, jak to trafo změřit.
Opakuji, za svými tvrzeními si stojím, jsem si zcela jistý, že to tak je, mnohokrát jsem takové trafo proměřoval v praxi.
Neustále mluvíme o samotném trafu - to připomínám. Záležitosti hoření oblouku jsou samostanou kapitolou, o tom zde ale není řeč.
Podstata problémů původního tazatele spočívá ve špatných vlastnostech trafa, zřejmě také ruku v ruce s nepochopením jeho principu. Proto tedy o tom píšu.
Když vezmu transformátor s malým rozptylem, zkratuju jeho sekundární vinutí, resp. zatížím velkým proudem, tento proud změřím , tak pokud zvýším počet závitů sek. vinutí, tak se jednak zvýší napětí na sekundáru a také se zvýší onen zkratový proud. Takto se chovají "běžné" transformátory, které mívají napětí nakrátko něklik procent.
Transformátor, který má napětí nakrátko mnoho desítek procent - tedy tzv. rozptylový - se ovšem chová zcela jinak! Když na sekundáru zvýším počet závitů, tak se napětí na jeho svorkách zvýší stejně jako v prvním případě, ovšem PROUD KLESNE!!!
Ještě jednou. Vezmu rozptylové trafo, zkratuju mu sekundár a klešťákem změřím protékající proud. Naměřím např. 100A. Nyní k sekundáru přivinu několik závitů, takže výstupní napětí naprázdno na něm se zvýší. Pak zase změřím proud při zkratu - a naměřím méně!!! Třeba 80A. Toto je prostě vlastnost rozptylového trafa a takovýmto měřením se dají i určit vlastnosti toho trafa.
Jak vidíš, nikde není ani slovo o nějakém oblouku, tato vlastnost trafa nezávisí na zátěži.
Za tím, co jsem napsal, si stojím!
Možná ses, Radixi, nechal zmýlit grafy na straně 83 v knize Kruml, Štefl, Transformátory pro obloukové svařování, jsou totiž CHYBNÉ! Snadno se o tom přesvědčíš prostudováním další literatury.
Doporučuji knihu Jezierski, Transformátory - teoretické základy. Academia 1973
Zde na straně 641 je správně uvedený graf, o kterém jsem mluvil.
(Mohu popř. zmíněnou stranu naskenovat.)
Konstruktér, který se zabývá návrhem svářeček, by v tomto měl mít zcela jasno a měl by mít i jasno v tom, jak velký rozptyl, tj. jak velké napětí nakrátko, má pro svoje trafo volit a měl by mít jasno i v tom, jak to trafo změřit.
Opakuji, za svými tvrzeními si stojím, jsem si zcela jistý, že to tak je, mnohokrát jsem takové trafo proměřoval v praxi.
Neustále mluvíme o samotném trafu - to připomínám. Záležitosti hoření oblouku jsou samostanou kapitolou, o tom zde ale není řeč.
Podstata problémů původního tazatele spočívá ve špatných vlastnostech trafa, zřejmě také ruku v ruce s nepochopením jeho principu. Proto tedy o tom píšu.
-
MirekD
Radixi, tohle nemá smysl. Já tvrdím opak - když chci u skutečného rozptylového trafa zvýšit zkratový proud sekundáru, musím SNÍŽIT počet jeho závitů. Tak to prostě je, ačkoliv se to zdá být "proti zdravému rozumu". Není mým cílem rozpoutávat hádky nebo kohokoliv osočovat, cílem není ani moje vlastní exhibice. Kdo chce, uvěří mi, kdo nechce, neuvěří. Maximálně pro to můžu udělat to, že ti pošlu naskenované stránky ze zmíněné literatury, které to moje tvrzení podpoří.
Ale prostě pokud tomu uvěřit nechceš, nevěř. Třeba se najdou lidé, kteým tento příspěvek něco řekne a pomůže jim pochopit vlastnosti rozptylového trafa. I když pro skutečné pochopení je potřeba prostudovat trochu teorie, zde není na nějaké odvozování prostor.
J
á se také držím původního tématu a proto říkám, že nejlepší, co tazatel může udělat, je znovu upravit to trafo a to tak, aby se chovalo opravdu tak, jak se rozptylové trafo chovat má. Chce to ovšem něco nastudovat.
Až se to trafo tak bude chovat, udělá další úpravu takovou, aby se při změně sek. proudu napětí naprázdno téměř neměnilo. Doporučuju ho zvolit okolo 80V .Toho dosáhne rozdělením sek. vinutí na oba sloupky a přepínáním odboček. Pokud ale to trafo bude mít rozptylovou reaktanci malou, tak tohoto stavu nedosáhne žádným způsobem vinutí, dokud neupraví zmíněnou reaktanci např. změnou tvaru jádra nebo mag. bočníkem.
Ale prostě pokud tomu uvěřit nechceš, nevěř. Třeba se najdou lidé, kteým tento příspěvek něco řekne a pomůže jim pochopit vlastnosti rozptylového trafa. I když pro skutečné pochopení je potřeba prostudovat trochu teorie, zde není na nějaké odvozování prostor.
J
á se také držím původního tématu a proto říkám, že nejlepší, co tazatel může udělat, je znovu upravit to trafo a to tak, aby se chovalo opravdu tak, jak se rozptylové trafo chovat má. Chce to ovšem něco nastudovat.
Až se to trafo tak bude chovat, udělá další úpravu takovou, aby se při změně sek. proudu napětí naprázdno téměř neměnilo. Doporučuju ho zvolit okolo 80V .Toho dosáhne rozdělením sek. vinutí na oba sloupky a přepínáním odboček. Pokud ale to trafo bude mít rozptylovou reaktanci malou, tak tohoto stavu nedosáhne žádným způsobem vinutí, dokud neupraví zmíněnou reaktanci např. změnou tvaru jádra nebo mag. bočníkem.
Kdysi jsem chtěl také amatersky vyrobit svářečku. Myslel jsem, že bude stačit měnit počet závitů primáru/menší proud/. Potom se mi dostala do rukou kniha s teorií o svářečkách. Zde byl popsán princip regulace pomocí rozptylového trafa. Nakonec jsem zakoupil Brumovskou.
http://upload.ebastlirna.cz
zapojení přepínače svářečka tmb-125-1
http://upload.ebastlirna.cz
zapojení přepínače svářečka tmb-125-1