Poranění prstu a jeho ošetření cyanoakrylátem
Moderátor: Moderátoři
Pokud to ještě někoho zajímá.
Po 48 hodinách je poranění zahojeno. Citlivost špičky prstu úplně normální.
Podle zbytku zaschlé tkáně na nástroji šlo změřit hloubku poranění. 7 mm. Jsem si jist, že konzervativní metodou ošetření takového poranění by se takto dobrého výsledku nedosáhlo.
Kam se poděly zbytky lepidla z hloubky tkáně nevím. Ptal jsem se svého "dvorního" chirurga co mi látá zranění z motorky a on si myslí, že tkáně srůstají z hloubky kde jsou více prokrveny, směrem k svrchní vrstvě a postupně vytlačují úlomky lepidla na povrch kde se otěrem rozptýlí.
Ale vzhledem k tomu, že tělo dokáže ulomit a rozpustit titanový šroub, tak i o této teorii si lze myslet cokoliv.
Po 48 hodinách je poranění zahojeno. Citlivost špičky prstu úplně normální.
Podle zbytku zaschlé tkáně na nástroji šlo změřit hloubku poranění. 7 mm. Jsem si jist, že konzervativní metodou ošetření takového poranění by se takto dobrého výsledku nedosáhlo.
Kam se poděly zbytky lepidla z hloubky tkáně nevím. Ptal jsem se svého "dvorního" chirurga co mi látá zranění z motorky a on si myslí, že tkáně srůstají z hloubky kde jsou více prokrveny, směrem k svrchní vrstvě a postupně vytlačují úlomky lepidla na povrch kde se otěrem rozptýlí.
Ale vzhledem k tomu, že tělo dokáže ulomit a rozpustit titanový šroub, tak i o této teorii si lze myslet cokoliv.
- Přílohy
-
prst_e.jpg- (28 KiB) Staženo 56 x
-
frantajetel11
- Příspěvky: 1922
- Registrován: 13 lis 2008, 00:00
- Bydliště: Kladno
vojta7: ulomený titan mám v ruce, resp. měl jsem. Také ho měl v páteři pacoš co byl stejně se mnou na reoperaci. O částečně rozpuštěném šroubu, mi povídal můj ortoped, když jsem se divil i ušima jak mohlo prasknout to co jsem měl v ruce.
Na obrázku je moje vlastní ruka. Spadla mi na ni asi stokilová baterie a rozdrtila ulnu i radius. Po rekonstrukci kostí byly instalovány titanové výztuhy, sešroubované ocelovými šrouby. Na obrázku je stav po roce používání. Je zřetelně vidět jak hlavičky šroubů lezou ven z kosti, zlomený titan a jak se kosti opět rozestupují. Tento stav byl bezezbytku zaviněn neodbornou instalací materiálů a jejich nevhodným výběrem. Jedním slovem: odflákli to.
Na obrázku je moje vlastní ruka. Spadla mi na ni asi stokilová baterie a rozdrtila ulnu i radius. Po rekonstrukci kostí byly instalovány titanové výztuhy, sešroubované ocelovými šrouby. Na obrázku je stav po roce používání. Je zřetelně vidět jak hlavičky šroubů lezou ven z kosti, zlomený titan a jak se kosti opět rozestupují. Tento stav byl bezezbytku zaviněn neodbornou instalací materiálů a jejich nevhodným výběrem. Jedním slovem: odflákli to.
- Přílohy
-
- zlomena dlaha.jpg
- (61.93 KiB) Staženo 84 x
-
frantajetel11
- Příspěvky: 1922
- Registrován: 13 lis 2008, 00:00
- Bydliště: Kladno
-
frantajetel11
- Příspěvky: 1922
- Registrován: 13 lis 2008, 00:00
- Bydliště: Kladno
Musím opakovat hlášku "Když vidím, jaký já jsem inženýr, mám strach jít k doktorovi." Ale ono se nám to kecá o fušeřině. Doktor je jen člověk a až na to , že pracuje s lidskou tkání, je na tom podobně jako každý jiný řemeslník. Nesmíte si ho idealizovat. To je vžitá představa, že doktor musí být něco víc. Někdo udělal doktorát, že se dobře uměl naučit nazpaměť všechny lidské oudy a nevadí mu krev. Ale neznamená to nutně, že je manuálně kdovíjak zručný. Řemeslník(i šikovný) občas taky strhne závit, vydrolí zdivo pro hmoždinku apod. Sice vidím, jak se Crifodo spravedlivě rozhořčí, ale co s tím nadělám. Když budu mít úraz já nebo moje rodina, tak musím doufat, že můj doktor bude šikula. Je to smutné a neschvaluju to, ale je to realita. Nebo je někde veřejný seznam doktorů- nešiků? Kromě toho i dobrý doktor občas něco pohnojí. Rozhořčením na fóru nad úpadky mravů, vzdělanosti, kvalifikace (to všechno je pravda) jev neodstraním.
A v tomto případě (nevím, jen hádám) mohlo jít o komplikovaný případ a všechno se prostě povést nemusí. Jak by to dopadlo před sto lety? Ten úraz by znamenal trvalé následky, křivou ruku , možná bolesti do konce života.
A taky , když jsme u toho, že dlaha praskla.
Můj známý dostal taky nějaké šrouby do klíční kosti (úraz z cyklistiky) a samozřejmě neměl tělo zatěžovat. Jakmile mu trochu otrnulo, nenapadlo ho nic lepšího, než vyndávat z auta motor nebo převodovku a tahat těžké krámy. Samozřejmě se mu to nějak uvolnilo. Takže ta paže možná nebyla tak v klidu jak být měla a byla zatěžovaná o trochu víc než bylo vhodné(?). Tím nechci pacianta Vogon naštvat, páč nevím, jak k tomu došlo. Ale věci nepraskají jen tak samy o sobě a zároveň pacient prostě nevydrží bez nečinnosti v klidu.
A v tomto případě (nevím, jen hádám) mohlo jít o komplikovaný případ a všechno se prostě povést nemusí. Jak by to dopadlo před sto lety? Ten úraz by znamenal trvalé následky, křivou ruku , možná bolesti do konce života.
A taky , když jsme u toho, že dlaha praskla.
Můj známý dostal taky nějaké šrouby do klíční kosti (úraz z cyklistiky) a samozřejmě neměl tělo zatěžovat. Jakmile mu trochu otrnulo, nenapadlo ho nic lepšího, než vyndávat z auta motor nebo převodovku a tahat těžké krámy. Samozřejmě se mu to nějak uvolnilo. Takže ta paže možná nebyla tak v klidu jak být měla a byla zatěžovaná o trochu víc než bylo vhodné(?). Tím nechci pacianta Vogon naštvat, páč nevím, jak k tomu došlo. Ale věci nepraskají jen tak samy o sobě a zároveň pacient prostě nevydrží bez nečinnosti v klidu.
V tomto případě z nějakého důvodu zvolili špatný materiál, chybnou metodiku a zakázané postupy. Když to viděl doktor který to následně dával dohromady komentoval to poznámkou že oni asi studovali nějakou jinou školu. Poměrně srozumitelně mi vysvětlil co tam zprasili a proč to bylo špatně. Většinu odborných výrazů jsem zapomněl ale smysl je mi jasný.
Co možná bude někoho zajímat, je to, že svalové napětí a mikropohyby kostí a tkání dokáží skutečně urvat i centimetrový titanový šroub. Jde o to, že když se při rekonstrukci nerespektuje přirozený růst a napětí tkání, vlivem těch mikropohybů praskne všechno. Když se bude tisíckrát za hodinu o desetinu milimetru ohýbat jakýkoliv materiál, nakonec povolí. Pro kostní dlahy se používají materiály, které strukturou povrchu dráždí tkáň k růstu a nutí ji vytvářet hmotu právě v místech těch mikropohybů. Dávat na loketní kosti hladké dlahy je buď diletantismus a nebo dočasné řešení. Domnívám se že v mém případě se jedná o diletantsví, protože nic nespěchalo, byl jsem stabilizovaný, pod analgetiky bez traumatu a mimo jiné mne za celou dobu intenzivní rehabilitace nikdo neupozornil, že by to eventuelně mohlo být dočasné řešení a bude nutná reoperace. Než to prasklo tak se primář plácal po zádech jaký že je to šikovný pašák, pak byla jeho jediná starost jak zamést stopy.
Ono je to nad rámec zaměření tohoto webu, takže to nechci rozebírat nějak dopodrobna ale existuje určitý rámec pravidel jakým způsobem se rekonstruuje kostní tkáň, jakým způsobem se řeší náhrada a jaké se mají použít materiály. Tyto pravidla jsou něco jako vyhláška 50. Lze je samozřejmě nerespektovat ale jak praví klasik: Kdo si tam dá hřebíky, vyhoří a začne od píky.
Je charakteristickou vlastností právě lékařů, že více než jiné profese podléhají profesionální aroganci, fachidiocii a chybí jim notná dávka profesní pokory.
Co možná bude někoho zajímat, je to, že svalové napětí a mikropohyby kostí a tkání dokáží skutečně urvat i centimetrový titanový šroub. Jde o to, že když se při rekonstrukci nerespektuje přirozený růst a napětí tkání, vlivem těch mikropohybů praskne všechno. Když se bude tisíckrát za hodinu o desetinu milimetru ohýbat jakýkoliv materiál, nakonec povolí. Pro kostní dlahy se používají materiály, které strukturou povrchu dráždí tkáň k růstu a nutí ji vytvářet hmotu právě v místech těch mikropohybů. Dávat na loketní kosti hladké dlahy je buď diletantismus a nebo dočasné řešení. Domnívám se že v mém případě se jedná o diletantsví, protože nic nespěchalo, byl jsem stabilizovaný, pod analgetiky bez traumatu a mimo jiné mne za celou dobu intenzivní rehabilitace nikdo neupozornil, že by to eventuelně mohlo být dočasné řešení a bude nutná reoperace. Než to prasklo tak se primář plácal po zádech jaký že je to šikovný pašák, pak byla jeho jediná starost jak zamést stopy.
Ono je to nad rámec zaměření tohoto webu, takže to nechci rozebírat nějak dopodrobna ale existuje určitý rámec pravidel jakým způsobem se rekonstruuje kostní tkáň, jakým způsobem se řeší náhrada a jaké se mají použít materiály. Tyto pravidla jsou něco jako vyhláška 50. Lze je samozřejmě nerespektovat ale jak praví klasik: Kdo si tam dá hřebíky, vyhoří a začne od píky.
Je charakteristickou vlastností právě lékařů, že více než jiné profese podléhají profesionální aroganci, fachidiocii a chybí jim notná dávka profesní pokory.