mc-vlada píše:...připadá mi to, že některé ceny jsou vybrané spíš ty vyšší. U elektroniky a vlastně i u aut je to těžké, technologie výroby se změnila zásadně. První velkoplošné televize a pak plazmy stály taky přes 100 000,-....
Když se otevíral zásilkový obchod v Dolních Beřkovicích (tuším 1998-9), byla tam plazma za 399 tisíc se slevou na jakýsi poukaz. Pro ostatní byla cena 449 tisíc... Někdy v té době mi v práci přidali z 12 na 17 tisíc brutto.
Tehdy jsem věnoval potřebnějšímu traboše, kterého jsem v roce 1991 koupil za sedm a půl tisíce, a přesedlal na auto, které jsem v Bavorech koupil za 400DM a za asi 35 tisíc dovezl, znovicíroval a zlegalizoval, v roce 2006 jsem si dovezl druhé stejné, ale už nebourané, za 85 tisíc a mám ho dodnes, trvám na tom, aby televize vydržela podstatně déle, než přes záruku, mám už 9 let CRT televizi (tehdy za 8 tisíc), v dílně mi hraje CRT TV z roku 1988 případně průmyslový CRT TV monitor z roku 1993, které měly skončit na sběrňáku, ačkoliv jsou plně funkční, noťas Dell, na kterém teď píšu, je 11 let starý (nový stál téměř 100 tisíc, způsob jeho záchrany před šrotací jsem tu popsal jinde), hýčkám si gramofon a desky, několik cívkových magnetofonů vesměs plně funkčních a hromadu pásků, video jsem měnil za celá léta dvakrát, kazet spousta, fotím sice už kompaktem vyhraným za křížovku v časopisu za 19 korun, ale na fajnovější práci používám stále klasický foťák Praktica L2 s výměnnými objektivy (1980) nebo Flexaret VII automat (1970), jen do nich za chvíli nebude co nacpat - kolik procent se počítá do spotřebního koše?
To bylo pro ilustraci, vynechal jsem oblečení a boty, nádobí, nábytek, vybavení kuchyňskými spotřebiči a frekvenci jejich nahrazování novějšími, samozřejmě potraviny, taky kde by mě napadlo, že jednou budou Startky bez filtru dražší, než PhilipMorrisky, když dlouhá léta byl vzájemný poměr jejich ceny 1:6, že jsem si v životě vzal jedinou půjčku na členský příspěvek v bytovém družstvu a tu jsem do roka splatil...
Zkrátka nepatřím mezi ty, kdo by spotřební koš rovnoměrně a pravidelně dokázali naplnit. Mnoho položek prostě nepotřebuji.
A souhlasím s tím, že ceny jednotlivých složek spotřebního koše nejsou reálné. Ale, jak je vidět, některým ekonomům to tak vyhovuje, protože není nic snadnějšího, než si moci přizpůsobit vstupní údaje tak, aby vypadl žádaný výsledek.
