No tak si stáhni katalogový list, třeba z
http://www.datasheetarchive.com , a tam jsou i výpočetní vztahy a popis, co, jak a proč tam funguje.
Obecně ale znáš napájecí napětí, čili amplituda na kterémkoli výstupu nesmí překročit polovinu napájecího napětí sníženou o asi 1V, tento úbytek zůstane vždy na dvou tranzistorech. Znáš amplitudu signálu na vstupu, podělíš je mezi sebou a vyjde ti požadované zesílení.
Vazební odpor (to je ten proti zemi) musíš zvolit s ohledem na elektrolyt, který má v sérii do invertujícího vstupu, aby neomezoval přenos nízkých kmitočtů R*C=omega=2*pí*fd , kde fd je kmitočet, na kterém se zesílení zmenší o 3dB.
Pořád počítám s jedním systémem, tato část zapojení bude u obou identická, takže zatím není důležitý.
Zvolím vazební kondík do vývodů 2 (a 4) podle výrobce 220uF. Dolní mezní kmitočet dejme tomu 32Hz (to aby to neomezovalo příliš ještě těch 50Hz), to je omega=2*32*pí=201. To víme, že musí být menší, nanejvýše rovné součinu R*C. C máme zvolenou, tak vyjde R=1/(omega*C)=1/0,044=22 ohmů.
Zesílení můžeš počítat jako u operačního zesilovače, pokud požaduješ výsledné menší, než 200. Vliv zisku naprázdno se neuplatní, Takže zpětnovazební odpor z výstupu bude (Au-1)krát větší, než ten, co s ním tvoří dělič..... ale koukám do katalogového listu a je to tam všechno...
>>Sendyx: to ano, ale nebylo to nijak ideální řešení. Nějak to hrálo, ale třeba v Condoru (tam se daly MBA použít i v můstku) už si nic takového nedovolili. On ten vazební odpor 4k ve vnitřní struktuře z výstupu na invertující vstup je sám o sobě dost omezujícím faktorem.
. Díííky.
