Oprava radia Mikrofona MK207

Zpráva

josef-1 · #1 Příspěvek od **josef-1** » 15 úno 2013, 15:07

Po delší odmlce se opět ozývám. Tak Helios již funguje tak jak má, všechny vlnové rozsahy jsou v pořádku. Jeho přednes je vzhledem k jeho stáří velmi dobrý, chce to však solidní anténu, její doladění na SV je velmi citlivé.
Jak jsem již dříve uvedl, tak jsem se také zabýval opravou radia Mikrofona MK207 z roku 1936. Toto jsem dostal jako opravdový vrak, který byl snad vhodný do popelnice. Bohužel jsem ho před opravou nenafotil. Nyní jsem již toto dílo dokončil a k nahlédnutí přikládám několik fotografií. Pro úplnost dodávám, že knoflíky nejsou sice původní, bohužel originály nejsou moc dostupné, no snad mi to fajnšmekři prominou. Všem přeji příjemný den.

Franta · #2 Příspěvek od **Franta** » 15 úno 2013, 17:39

Moc pěkná práce :!:

Na repliky knoflíků pro Mikrofonu Panfon doporučuji dát dotaz na naše klubové stránky do Knihy vzkazů:
http://miniaplikace.blueboard.cz/kniha/ ... o71vhvskar
Tato verze má ozdobné mřížky z tmavého bakelitu, knoflíky by tedy měyl být také tmavé. Možná se někdo najde, kdo repliky nebo dokonce původní knoflíky má v šupleti... Ty knoflíky z Popularu s eloxovaným středem se na tu Mikrofonu opravdu moc nehodí...

#3 Příspěvek od **ok1hga** » 15 úno 2013, 20:52

velmi pěkná práce, gratuluji !
. . . ale přeci jen, ta patina na starých přístrojích má něco do sebe.
MK207

dalik · #4 Příspěvek od **dalik** » 15 úno 2013, 21:30

Taky ji mám, ovšem v naprosto původním stavu včetně krabice, vycpávek atd. Akorát zapnout jsem ji ještě nenašel odvahu... http://audiotechnika.blog.cz/1106/mikro ... 207-panfon

josef-1 · #5 Příspěvek od **josef-1** » 15 úno 2013, 21:34

to ok1hga:
Určitě souhlasím, ale v mém případě byl stav bedny tak tristní, že jsem musel přistoupit k nějaké renovaci. Dalo mi dost velkou práci sehnat malíře-natěrače , který je schopen a hlavně ochoten provést nějakou opravu. Zvolil jsem technologii tzv. fládrování (původní úprava bedny), které v dnešní době již není vůbec běžná práce a řemeslníků, kteří jsou schopni její realizace asi není nadbytek. Těžko lze asi docílit vzhled, který by odpovídal stáří cca 80-ti let, ale dělal jsem co se dá. Možná, že se to někomu moc nebude líbit, snaha však byla se k tomu alespoň vzdáleně přiblížit. No, možná je lepší dělat alespoň něco, než vůbec nic.
Přeji příjmný večer a dík za upřímnou reakci.

#6 Příspěvek od **ok1hga** » 15 úno 2013, 21:49

omlouvám se za můj "štípanec", nemyslel jsem to zle !

fakt dobrá práce !

Franta · #7 Příspěvek od **Franta** » 15 úno 2013, 23:00

Dřevěné skříňky přijímačů v časech, kdy diskutovaný přijímač Mikrofona Panfon byl uveden na trh, valnou většinou neměly povrchovou úpravu technikou fládrování, tento typ rozhodně ne. Skříňka je vyrobena z dýhovaného masivu a dýha je povrchově upravena šelakovou politurou se středním leskem. Tak se to dělalo u všech radiovýrobců.
Renovace dnes? Asi takto: Starý poškozený šelak se sejme máčením lihem, zvlhčené vrstvy se seškrábou dobře vybroušenou "cidlinou" aby se nepoškodila dýha, holá dýha se po vysušení jemně přebrousí, předtím se zvlněná nebo poškozená místa dýhy opraví (např. pozůstatky květináčového šílenství) - a nanese se šelaková politura. Šelak se dnes běžně dostane koupit ve formě šupin, z nichž se politura připraví rozpuštěním v denaturovaném lihu.
To prosím nevnímejte jako kritiku, jen věcnou informaci o jedné z možností renovace starých přijímačových skříněk.... Přikládám fotku jiného přijímače firmy Mikrofona - MK208 "LADY" z mé sbírky. Nálezový stav byl poměrně žalostný, po renovaci vypadá skříňka poněkud lépe. Tedy - fotky samy nejsou nic moc... Povrchová úprava byla provedena způsobem, který jsem se zde pokusil ve stručnosti popsat.
Knoflíky na rádiu jsou samozřejmě původní. Ten hranatý knoflíček vpravo schází i na tom jinak velice zachovalém Panfonu, tyhle knoflíky často praskly po přílišném přitažení červíku a časem se úplně rozpadly, takže jsou mezi sběrateli dost velkou vzácností ...

Franta · #8 Příspěvek od **Franta** » 15 úno 2013, 23:07

No, tohle je stad trochu lepší fotka mojí "Lejdynky"...

Hejnicek · #9 Příspěvek od **Hejnicek** » 17 úno 2013, 20:12

Moc pekna bedynka!

Kde lze sehnat namaceci lih?

#10 Příspěvek od **ok1hga** » 17 úno 2013, 20:38

likérka "DRAK" . . .

josef-1 · #11 Příspěvek od **josef-1** » 17 úno 2013, 20:47

to Franta:
Je to opravdu skvělá práce, ale je tento postup možný, když je třeba provádět opravu povrchu např. tmelením? Odstranění původního nátěru a jeho obnova pomocí šelaku je jistě skvělá( viz. foto), co však dělat, když je nezbytné provádět i mechanické úpravy povrchu, např. tmelením? Je velmi složité provést úpravu povrchu tak, aby se ukryly všechny případné zásahy do původního materiálu. Velmi bych přivítal, kdyby se s námi nějaký nadšenec podělil o zkušenosti, které je možno využít v naší práci. Je oprava pomocí šelaku opravdu schopna ukrýt všechny nedostatky, které tmelení způsobí? Já jsem z důvodů celkové devastace bedny zvolil fládrování, jestli je nějaká jiná, lepší cesta, tak určitě bude více zájemců, kteří ji nadšeně přivítají.
Ještě jednou se skláním před precisní prací Franty, prostě perfektní.

Franta · #12 Příspěvek od **Franta** » 18 úno 2013, 01:01

Nerad bych v této společnosti byl považován za tajnůstkáře nebo nafuněného machýrka co odmítá prozradit své tajnosti, ale diskuse na téma šelaková politura a renovace rádiových skříněk, jejichž nálezový stav je rozličně různorodý - od úplně rozpadlých trosek zvíci několika smutých prkýnek až po "jen" zašpiněné, pomlácené či doškrábané prostě přesahuje rámec této internetové diskuse.
Kdysi mne to naučil jeden z našich kolegů a každopádně nejsem zmítán pocitem, že v oboru renovace dřevěných radiobedýnek dosahuji toho nejlepšího, co předvedou restaurátoři-specialisté, kterým to je každodenním chlebem a kteří mají politurování perfektně nacvičené a polnu namočenou do šelaku snad nepustí z ruky ani když jsou čůrat...
Zájemci o tuto nevděčnou práci nechť si zadají do vyhledávače heslo "šelak" nebo "šelakové politury". Tam je dostupných mhoho textů i obrazové dokumentace jak se to má dělat, včetně odkazů na možnost nákupu šelaku ve formě granulí nebo šupin, z čeho se šelak získává a jak se z šupin udělá politura.
Já dělám polituru tak, že do uzavíratelné zavařovací sklenice nasypu řekněme na 3 prsty šelakových šupin a zaleju to denaturovaným lihem tak, aby hladina lihu přesáhla asi o 1/3 výšky vrstvy šupin nad úroveň té vrstvy šupin. Čirý líh se prakticky hned začne zbarvovat - to jak se šupiny v něm rozpouštějí. Zamíchat, nechat ležet a tak ze dvakrát denně s tím zatřepat, až se během tří-čtyř dnů - podle teploty možná i více dnů - šupiny úplně rozpustí a vznikne hnědavá tekutina olejovité konsistence - politura. NESMÍ TO ZMRZNOUT!!!!!!!! Existují ůzné odstíny šelaku, včetně černého...
Politura se na dřevo nanáší prostřednictvím tzv. "polny" což je klůcek z měkké hadry tak cca zvíci tenisového míčku namáčeného do politury. Je to věc cviku a nedá se to tady přesně popsat - texty na které jsem výše odkázal se jistě vyjadřují přesněji.
Ale bacha!!! Jakmile jednou natáhneš polnou vrstvu politury, už se na to místo nesmíš vracet, než ta natažená vrstva uschne a vyzraje (min. půl dne, možná déle), jinak tu nanešenou vrstvu strhneš, zkrabatíš - a můžeš to celé zbrousit a nanášet znova. Chce to trpělivost - no, to se lehko řekne.... ale je to fakt. Než se pustíme do "ostré" práce, je dobře zkoušet to několikrát na nějakém kusu nepotřebné, ale do hladka vybroušené dýhy, tak, jakoby se to dělalo na ostro.
Nanáší se několik vrstev, podle toho jak moc lesklý povrch vyžaduji. Hotová politura se po krátkém uzrání (druhý den) musí ještě vyleštit - měkkou hadýrkou (flanel) Tím teprve získá finální lesk. Leštění nesmí být příliš intenzivní aby se sotva vyzrálá politura teplem, vzniklým třením při leštění, nestrhla.
Věřte mně, že i tu skříňku mojí milované Lejdyny jsem si svojí zbrklostí zkazil a musel jsem jednu stranu brousit, protože jsem blbec spěchal. Dvojbarevnost skříňky je provedena mahagonovým lihovým mořidlem před šelakem. Mořidlo muselo pár dní schnout, aby nekrvácelo do "čistého" šelaku.
Závěrem maličko odbočím - i rádiové skříňky, jejichž rohy a hrany jsou zastříknuty do černa (Telefunken Domingo, Durango, Mikrofona 375 atd.), se dají úspěšně renovovat. Ale to je zase jiná kapitola. Přikládám pár fotografií jako příklad renovace skříňky s černými rohy a hranami: Mikrofona 375.

Franta · #13 Příspěvek od **Franta** » 18 úno 2013, 01:04

No, ještě fotka téhož hotového rádia - Mikrofona 375

Lukas-Peca · #14 Příspěvek od **Lukas-Peca** » 18 úno 2013, 11:11

Jste si jistí, že se původně na ty skříňky dával šelak? To by podle mě nikdo nezplatil. Možná na nějakých prvních rádiích, jako je Empo Ocean, by mohl být šelak, ale u těchto typů vyráběných ve velkých sériích by to měl být snad nitrolak.

Jinak k původnímu dotazu, je to pěkná práce, ale s originálem to nemá moc společného. Skříň tak původně opravdu nevypadala, šroubky s křížovou hlavou se taky nepoužívaly a osobně nejsem příznivcem natírání šásek stříbřenkou.

Hejnicek · #15 Příspěvek od **Hejnicek** » 18 úno 2013, 11:21

Franta píše:Závěrem maličko odbočím - i rádiové skříňky, jejichž rohy a hrany jsou zastříknuty do černa (Telefunken Domingo, Durango, Mikrofona 375 atd.), se dají úspěšně renovovat. Ale to je zase jiná kapitola. Přikládám pár fotografií jako příklad renovace skříňky s černými rohy a hranami: Mikrofona 375.

Prave Telefunken Topas jsem dostal ve spatnem stavu. Stal jsem pred problemem, co s tou cernou hranou. Nakonec radeji jen nalakovano. Co jsem se ptal lidi co pracuji se drevem, nikdo nevedel urcite jakna to.