Já bych to tak tvrdě neformuloval.
Za prvé - není pravda, že "Nejvyšší soud odsoudil Hyundai...". Cituji rozsudek:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2012, č.j. 1 Co 330/2009-124, se zrušuje a věc se vrací tomto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolací soud nařizuje, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát Vrchního soudu v Praze. (takže ještě není hotovo *)
A pak ve zdůvodnění uvádí, že žalujícím (pozůstalým) byl způsoben zásah do jejich osobnostních práv (na nerušený rodinný život). Což je pravda - a Hyundai jako provozovatel vozidla nese objektivní odpovědnost. Myslím, že v tom podstatnou roli hrálo to, že se jednalo o prezentační akci Hyundai, a nikoli o zapůjčení vozidla k soukromému použití.
A taky se soudí o statisíce, a ne o miliony, které by jen lítaly, kdyby to Hyundai jakkoli zavinila.
*) V civilizovaných zemích se rozpor mezi tím, co nařizuje zákon, a tím, co všichni cítíme jako přirozenou spravedlnost, řeší např. tak, že by Hyundai byla odsouzena k symbolické úhradě 1 Kč a každá strana by si hradila své soudní výlohy.
Ale jak píšu - ještě není hotovo. Vrchní soud opakovaně odmítá rozsoudit to podle právního názoru Nejvyššího soudu, a ten mu to zase opakovaně zrušuje.
(a my daňoví poplatníci ten ping-pong platíme

)