Zkoušel jsem hledat, jestli se to tu už neřešilo, ale asi ne.
Chápu, že se jedná o napětí pouze jmenovité, s určitou dost velkou tolerancí, ale přesto se radši zeptám.
Máme doma tohle:
http://www.radiomuseum.org/r/philips_b7x94a.html a vzadu je přepínač napětí pouze 220V a pak rovnou 245V. Takže možností moc není.
Může tento skvělý starý přístroj nějak trpět změnou jmenovité hodnoty napájecího napětí? Přeci jen to není ještě muzejní exponát, ale plnohodnotný člen rodiny, a občas je i používán.
Změř digitálem jaký máte napětí v zásuvce! Záleží jak daleko jsi od trafa. Normou je udaná tolerance napětí v síti.
ČSN 33 0121:2001 čl. 3
Normalizované jmenovité napětí je 230/400 s tolerancí +10%, -6% . Na konci přechodného období má být dosaženo odchylky 230/400V +- 10%.
oprava 1: září 2003
Přechodné období má být co nejkratší a nemá překročit rok 2008 včetně..
Není nic jednoduššího, než si pořídit autotrafo či izolační trafo, a mít svých 220V pro problematický spotřebič. A pro některé staré spotřebiče by bylo vhodné mít rovnou bezpečnostní trafo s patřičným jištěním atd.
V této souvislosti mě napadá - proč nastala změna z 220 na 230 - desítky let to fungovalo, proč třeba ne na 250 nebo jinak?
Co se tím sleduje?
Byla většina zemí (dnes EU) na 230 nebo se menšina přizpůsobuje většině?
Dřív se říkalo, že zvýšení napětí u žárovky o 5% zkrátí její životnost na polovinu. Takže u zařízení, kde je něco přímo žhavený z trafa (třeba i obrazovka osciloskopu) to může znamenat problém. Jinak je to jedno.
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
petus píše:co vím já, tak většina států byla na 230 a protože jsme se začleňovali do sítě evropy, museli jsme se přizpůsobit
Většina byla na 220, menšina na 240, a v r. 1993 se zahájilo sjednocování na 230.
Do r. 1993 byla u nás horní hranice dovolené tolerance 242 V (220 ± 10%),
od r. 1994 do 2003 to bylo 244 V
od r. 2004 je to 253 V (230 ± 10%).
Jednoduše přepněte volič na 245V. Rádio by mělo hrát beze změny. Pokud přece jen při poslechu zjistitíte, že to není ono, vyměňte lampy, Některá se již loučí. Pak, protože katody mírrně podžhavíte a konstruktéři rádia elektronky jistě "nenašponovali" na jmenovité (mezní) parametry, podžhavené elektronky vydrží v provozu déle. Podžhavení katod by však nemělo přesáhnout přibližně 5-6 % jmenovitého napětí, t.j místo 6,3V stačí žhavit napětím 5,9 až 6,0V.
Někdo tvrdí že podžhavování lampám škodí.. Chce to možná vyzkoušet, když už to tak řešíte, kdy je na žhavení jaké napětí, zálěží na to jak bylo vyrobeno trafo v jaké toleranci.
Ono se jedná o míru toho podžhavení. Psal jsem 5-6%, dokonce jsem viděl i doporučení "do 10%".
Elektronky jsou totiž konstruovány na nějaké jmenovité parametry, zejména anodovou ztrátu a katodový proud. V radiopřijímačích se však parametry elektronek nevyužívají naplno, nejsou tedy "šponovány" jak jsem zmínil, ale pracují s velkou rezervou katodového proudu. Pokud katodu v rádiu mírně podžhavíte, klesne sice její emise, ale protože požadovaný anodový proud je menší než jmenovitý, nic se neděje. Katoda a její žhavící vlakno se tak šetří a elektronka se odmění prodloužením své životnosti.
Samozřejmě, toto nelze dělat u výkonových zesilovačů, kde jsou elky často hnány na maximum, podžhavení a napětí na anodě, by způsobovalo vytrhávání elektronů z povrchu katody a tím její rychlou degradaci.
Kdysi se stav elektronek u některých zařízení kontroloval tím, že se jim za provozu skokově snížilo žhavící napětí. Pokud zařízení pracovalo dále bez rozladění, elky byly považovány za dobré...
Jak bylo vyrobeno trafo, instalované v rádiu a v jaké toleranci, neřešte! Máte v dílně přece vhodný avomet, tak ho při experimentech použijte a podle výsledků měření se pak zařiďte.
