Cena decku SONY TC-K561S

[BOBOBO]

Vzhledem ke všemu , rychlosti , šířce stopy , štěrbiny a všech možných gumiček byl vždy problém déledoběji udržet Hi-Fi . Copak kladky , mne nejvíce braly přivíjecí spojky . Můžeš mít vše ostatní na 100% , ale ta spojka ti přivede stádo koček a nic s tím nenaděláš . Alespoň já osobně mám na to kňourání ucho . Ono až časem jsem se dopracoval k tomu , abych si nechal přesně popsat , co člověk prohlašoval za závadu . Protože se mi stalo , že jsem opravoval , a dlouho , např. pro mne tři závady a potom jsem slyšel , ale to mi nevadilo ... Anebo podobné , jo o tom vím ... také jsem se dostal až k tomu , že jsem si zakoupil nový doubledeck se všema dolby a samoadjustem na předmagnetizaci s překlápějícími hlavami no a jestli naběhal 100 hodin . Měl jsem (mám) souběžně 113ku a tu jsem honil spíš , používal jsem ji totiž zrovna jako zesik .

[Hill]

Kompaktní kazeta předepším převálcovala světové trhy s čímkoli, co se týkalo magnetického záznamu pro domácí použití. Začalo to pomalu a nenápadně už v roce 1963 hodně mírně řečeno nenáročným magneťákem, ale, když se po světě prodalo v letech 1979-1999 celkem přes 180 milionů Walkmanů (většina během prvních deseti let), vlastně hřebíků do rakve trhu s cívkovými stroji, museli s tím výrobci něco dělat. Vylepšovali magnetické materiály i stroje pro ně a stále posunovali meze jejich možností. Fyzikální zákony se obejít nedaly, ale šlo je maximálně využít (někdy ovšem za neúměrně vysokou cenu), proto se někdy podařilo pustit do světa něco, co se příliš nerozšířilo (příklad: řada různých vzájemně omezeně kompatibilních, případně vůbec nekompatibilních, systémů pro zvýšení odstupu signál/šum... ty nejdokonalejší byly jen v licenčních poplatcích tak drahé, že to zákazníci nekupovali).
Jinak řečeno - o požadavcích na kvalitu rozhodovali především zákazníci tím, jakou cenu byli ochotní za který přístroj zaplatit, na jaký kompromis ještě byli ochotní přistoupit za své peníze, a ti znalejší také podle toho, jestli budou jejich nahrávky záměnné.
U těch drahých přístrojů samozřejmě rozhodovala spolehlivost, opravitelnost a dostupnost náhradních dílů pro servis...
Je ovšem také pravda, že magnetický záznam vycházel i u toho nejlevnějšího chrastítka z tržnice ze stejných principů, jaké byly už po generace využívané a vylepšované v cívkových magnetofonech, takže znalému nedělalo potíže najít příčinu závady a opravit to. Když říkám "znalému" tak tím myslím někoho, kdo znal ty základy, jak to funguje. Nezřídka nebyla potřeba ani dokumentace k přístroji a někdy ani měřicí technika.
Tuto výhodu digitální záznam nemá, zato vyloučil více nevýhod analogového záznamu.
Jen podle toho, co se v obchodech prodává, zbylo asi jen málo zákazníků, kteří by chtěli opravdu dopřát svým uším to nejlepší, jinak by se neprodávalo tolik pochybných přístrojků...
Když už jsem tu zmínil rok 1963, tak to se právě objevil cívkový magnetofon Tesla Sonet B3, dva tranzistory (zbytek lampový), čtvrtstopý, na cívky o Ø 15 cm, dvourychlostní, a s parametry, zejména kmitočtovým rozsahem "přes pásek", na které se při stejné rychlosti posuvu třeba takový Grundig ještě dalších 8-10 let ani nesnažil dosáhnout, ostatně norma DIN ani tolik nepožadovala a lidi kupovali, tak co.
U nás moc na výběr nebylo, hlavně byly dlouho těžko dostupné kvalitní pásky. Ale, když už byly, pak i ta Bé trojka poskytovala velmi dobré služby.

[hafca]

Sonet B3 jsem dostal k patnáctým narozeninám. Jen mi dlouho nevydržely vstupní tranzistory 105NU70. Pustil jsem do vstupu výstup ze zesilovače TRAFORA TR-167 a po brnknutí na kytaru bylo vymalováno. Ale jinak to byl poctivě udělaný magneťák s pořádným motorem s těžkým setrvačníkem. A až na tu TRAFORU vydržel neuvěřitelné věci.

[konosuke]

Dodatečně jsem zjistil že pokus aplikovat dvoji rychlost 4.75 a 9.52 cm/s u běžných audio kazet nebyla specialita jenom Marantz SD-4000, 6000, 8000 ale rovněž Dual, viz:
http://www.vintagecassette.com/dual/c_844