Ja nepíšu nic o domácích teploměrech.. Kontaktní teploměr je kapilára ze zatavenýma drátkama. Pokud dosáhne teplota urovně, na kterou je ten teploměr "naladěn" - jednou pro vždy při výrobě - drátky se propojí a sepne to třeba relé.. Mám těch potvor plnou PET flašku od 2L kofoly. Ty novější nejdou skoro vůbec sklepávat, když se sloupec přetrhne.
A psali to kdesi, když se smíchá gallium z hliníkovýma peletama, přechází hliník do formy amalgámu a ten si z vody bere kyslík, takže zbyde vodík..
více zde:
http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=2656&id_c=86717
Jinak jsem kdysi dělal jakýsi pitominy z kyselinou citrónovou a solí, nalil jsem to do pouzdra od přerušovače blinkrů PAL (je hliníkové). Chvilku jsem tim nechal projít elektrický proud z baterie - pár vteřin a po vypnutí se ten roztok začal chovat jako čerstvě načepovaný sifón. Akorát ty bublinky z tý kapaliny šly do tý doby, než se v tom obalu nevyžrala díra a roztok mi vytekl.. A nějak mě nenapadlo zkusit ten plyn jímat..
Jinak jsem neměl potřebu nějak řešit náhradní zdroje místo centrální dodávky. Já jen kdysi z dlouhé chvíle řešil neomezeně skladovatelný zdroj elektrické energie. Ať pro nouzové účely, nebo pro nějaký "vzkazovník" pro budoucí generaci.. Byť by byl neomezeně skladovatelný, měl by samozřejmě jen určitou kapacitu a po vyčerpání by se vyhodil. Nakonec to vyhrál varianta nálevnýho článku - Zinek - vzduch, nebo hliník-vzduch..