..začátečnický dotaz
Dobrý den,
předně chci říct, že neplánuji nic takového, jen bych se chtěl zeptat na ten princip. Viz.
http://technet.idnes.cz/chytre-kontaktni-cocky-google-dec-/hardware.aspx?c=A140715_141049_hardware_vse
Takže můj laický dotaz:
předpokládejme, že máme anténu, která prochází/je připojena na jádro cívky. Budu-li chtít získávat el. proud (třeba nepatrný), bude mi pak stačit připojit na tuto cívku kondenzátor?
A ještě jeden dotaz, když budu hýbat feritovým jádrem uvnitř cívky sem a tam, bude se mi indukovat střídavý el. proud. Když ale příjimám signál z el.mag. vln, bude mít střídavý nebo ss průběh? (nějaká funkce celá posunutá nad osu x který nikdy nejde do záporných hodnot).
Děkuji
Získávání el. energie z rádiových vln v okolí
Moderátor: Moderátoři
Získávání nepatrného (a nakonec místy i patrného proudu) z vysokofrekvenčníh signálů kolem nás přece je pracovní náplní každého přijmače, ať už rozhlasového nebo televizního.
Takže ano, při připojení antény na cívku, která je některým koncem aspoň trochu spojená se zemí, nebo připojení anténního dipólu na konce cívky, způsobí, že se na cívce objeví naindukované napětí a poteče skrz ni proud.
Anténa připojená na jádro cívky není nikam připojená a nebude se dít vlastně nic, zvlášť, když jádro bude feritové, neb ferit je takřka dokonalý izolant.
Připojením kondenzátoru do obvodu (do série s cívkou nebo paralelně k ní) z toho udělá rezonanční obvod, který, naladěn na správný kmitočet, způsobí, že signály o tom kmitočtu (a kmitočtech velmi blízkých) vyvolají v obvodu maximální možný proud a tedy i maximální možné napětí na cívce i kondenzátoru.
Posuvem feritového jádra v cívce se mění její indukčnost. Ale, není-li ferit zmagnetovaný nebo alespoň neleží v blízkosti stejnosměrného magnetického pole, žádné napětí v cívce jeho pohyb nevyvolá.
Jen soustředí siločáry střídavých magnetických polí v blízkosti do cívky, čehož se využívá dodnes u rozhlasových přijímačů - feritová tyčka zbavuje nutnosti tahat za sebou anténu a uzemnění. Potíž je však v tom, že feritové jádro buď umí hodně zvednout índukčnost cívky, ale jen do kmitočtů jednotek až málo desítek MHz, nebo zvládají frekvence i přes 100 MHz, ale jejich permeabilita je tak nízká, že už zase nejsou schopné nahradit anténu, proto se používají třeba jen na to dolaďování.
Feritových materiálů máme na výběr a je jen otázkou, jaký ferit zvolit pro konkrétní účel.
Takže ano, při připojení antény na cívku, která je některým koncem aspoň trochu spojená se zemí, nebo připojení anténního dipólu na konce cívky, způsobí, že se na cívce objeví naindukované napětí a poteče skrz ni proud.
Anténa připojená na jádro cívky není nikam připojená a nebude se dít vlastně nic, zvlášť, když jádro bude feritové, neb ferit je takřka dokonalý izolant.
Připojením kondenzátoru do obvodu (do série s cívkou nebo paralelně k ní) z toho udělá rezonanční obvod, který, naladěn na správný kmitočet, způsobí, že signály o tom kmitočtu (a kmitočtech velmi blízkých) vyvolají v obvodu maximální možný proud a tedy i maximální možné napětí na cívce i kondenzátoru.
Posuvem feritového jádra v cívce se mění její indukčnost. Ale, není-li ferit zmagnetovaný nebo alespoň neleží v blízkosti stejnosměrného magnetického pole, žádné napětí v cívce jeho pohyb nevyvolá.
Jen soustředí siločáry střídavých magnetických polí v blízkosti do cívky, čehož se využívá dodnes u rozhlasových přijímačů - feritová tyčka zbavuje nutnosti tahat za sebou anténu a uzemnění. Potíž je však v tom, že feritové jádro buď umí hodně zvednout índukčnost cívky, ale jen do kmitočtů jednotek až málo desítek MHz, nebo zvládají frekvence i přes 100 MHz, ale jejich permeabilita je tak nízká, že už zase nejsou schopné nahradit anténu, proto se používají třeba jen na to dolaďování.
Feritových materiálů máme na výběr a je jen otázkou, jaký ferit zvolit pro konkrétní účel.
Údajně poblíž vysílače v Liblicích
http://goo.gl/maps/JT1PQ
stačilo natáhnout drát, připojit žárovku a usedlík měl v kadibudce zadarmo svícení. Ale nezkoušel jsem to, ani jsem neviděl, jestli to někde funguje.
http://goo.gl/maps/JT1PQ
stačilo natáhnout drát, připojit žárovku a usedlík měl v kadibudce zadarmo svícení. Ale nezkoušel jsem to, ani jsem neviděl, jestli to někde funguje.
Ve strojovně je voda a na palubě se tančí.
-
monterjirka
- Příspěvky: 2855
- Registrován: 14 čer 2003, 00:00
- Bydliště: Blížejov
A když jeřáb, co jezdil na kolejích, dělal v blízkosti středovlnného vysílače, měli problém jak to zaizolovat, protože když se dole lano přiblížilo ke kolejím, v té "maxismyčce" se toho naindukovalo víc než dost!
Odsávání takové energie v množství víc než potřebuje běžný přijímač, za účelem obohacení, je trestné, takže nepřehánět a hlavně se tím moc nechlubit.
Odsávání takové energie v množství víc než potřebuje běžný přijímač, za účelem obohacení, je trestné, takže nepřehánět a hlavně se tím moc nechlubit.
Dokud bylo v módě stavět si tranzistorová rádia tak se občas objevilo zapojení hrající bez baterie. K napájení byla použita energie z antény a trochu to hrálo i nahlas. Ale hned se objevily diskuse o tom co zmiňuje monterjirka, jestli je to legální. Oponenti říkali že když se energie používá k tomu aby vysílaný pořad bylo možno poslouchat tak je to OK. Ovšem právník by s tím asi nesouhlasil.
Svět vypadá dobře jen při pohledu přes koňské uši.
Krystalka taky hraje bez dalšího zdroje - a JE LEGÁLNÍ. Pokud se energie vysílaná formou elmag. vlnění anténou vysílače ať už veřejnoprávní, nebo komerční stanice používá výhradně k reprodukci danýho programu, což splňuje jak ta krystalka, tak i další "přijímače bez baterií" využívající k napájení případnýho zesilovacího prvku usměrněnou nosnou vlnu, je takový zapojení legální. Legálnost překračujou různý blikátka a osvětlovátka a podobný udělátka, napájený z antén umístěnejch v "blízkým anténním poli" a využívající energii vyzářenou sdělovacím vysílačem k jiným účelům než sdělovacím.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!
ok1hga píše: . . . pouze pokud máš zaplacené rozhlasové a televizní poplatky.
Pamatuju z mladých let výstavu zřejmě pro výstrahu, krystalek, přístrojů a rozhlasů po drátě zabavených "černým posluchačům". Byl tam i Torn.e.b a ten mě zvlášť upoutal, protože jsme ho měli schovaného na půdě. Koncesionářské poplatky byly tehdy tvrdě vymáhané.
-
ZdenekHQ
- Významný člen
- Příspěvky: 25519
- Registrován: 21 črc 2006, 00:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Hill píše:Získávání nepatrného (a nakonec místy i patrného proudu) z vysokofrekvenčníh signálů kolem nás přece je pracovní náplní každého přijmače, ať už rozhlasového nebo televizního.
Mimochodem, zabýval se vůbec někdo někdy teorií o počtu přijímačů v blízkosti vysílače, které by dokázaly pohltit veškerou energii vysílače, takže na ty vzdálenější by prostě už nezbylo nic ?
Já o ničem takovým nevím....
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Hill píše:Takže ano, při připojení antény na cívku, která je některým koncem aspoň trochu spojená se zemí, nebo připojení anténního dipólu na konce cívky, způsobí, že se na cívce objeví naindukované napětí a poteče skrz ni proud.
Potřeboval bych to trochu hlouběji pochopit. Chápu ten úhel pohledu, že v prostoru je nějaké el. mag. vlnění o určité frekvenci (jako třeba ladička) a že je třeba naladit na tuto frekvenci rezonanční obvod (jako třeba struna u kytary), který se pak rozkmitá. Nedá se však pro takovýto příjimač udělat náhradní schéma a dívat se na to jako na horní a dolní propust, kdy ze změti všech možných frekvencí signálů, které anténou prochází, odfiltrujeme vše, kromě frekvence která nás zajímá?
Na ladění přijímače lze pohlížet i tak, jako by jeho ladění obstarávala dolní a horní propust. Nakonec i takové konstrukce přijímače existovaly a nejspíš ještě existují.
Ale je to poněkud zavádějící a nakonec to povede k nepochopení mnoha jiných věcí, které se v obvodu dějí.
Pasivní dolní a horní propust totiž špatně hospodaří s přivedenou energií - zjednodušeně řečeno: energie signálu o kmitočtech, které propust nepropouští nebo je propouští špatně, se zbytečně vyzáří do prostoru jako teplo. A to, co prošlo, musíš podstatně víc zesílit, abys dostal na výstupu takovou amplitudu, jako z rezonmančního obvodu naladěného na týž kmitočet. Jistě, dnes není problém nacpat tak o dva tři zesilovací stupně navíc nebo použít aktivní filtry, ale prostě to jen komplikuje konstrukci, aniž by to přineslo nějaké jiné výhody.
Rezonanční obvod se k energii kmitočtů těsně kolem rezonančního chová ale podstatně hospodárněji, vlastně si ji střídavě přelévá z cívky do kondenzátoru a v ideálním případě vytopí do prostoru jen tu část výkonu, kterou z něj odebíráš do zátěže (do ní se počítá samozřejmě nejen vstup dalšího obvodu, pro který laděním vybíráš požadovaný kmitočet, ale také anténa, vlastní odpor cívky i ztráty kondenzátoru). V každém případě, když přestaneš budit rezonanční obvod, ještě chvíli si bude dokmitávat tlumenými kmity. Kolik jich bude mít významnou amplitudu, to záleží samozřejmě na jakosti obvodu a odebírané energii (ta má na jakost obvodu podstatný vliv).
Je to jak rozhoupané kyvadlo: když do něj ve správnou chvíli ťukneš, rozhoupe se, i kdyby mělo hmotnost, se kterou normálně nehneš. A bude se dohoupávat tak dlouho, až ztráty, zde nejspíš třením v závěsu, sežerou veškerou energii, kterou jsi "naťukal". Budeš-li ale ťukat v jiném rytmu, než je doba kyvu daná délkou kyvadla, nerozhoupeš ho...
Ale je to poněkud zavádějící a nakonec to povede k nepochopení mnoha jiných věcí, které se v obvodu dějí.
Pasivní dolní a horní propust totiž špatně hospodaří s přivedenou energií - zjednodušeně řečeno: energie signálu o kmitočtech, které propust nepropouští nebo je propouští špatně, se zbytečně vyzáří do prostoru jako teplo. A to, co prošlo, musíš podstatně víc zesílit, abys dostal na výstupu takovou amplitudu, jako z rezonmančního obvodu naladěného na týž kmitočet. Jistě, dnes není problém nacpat tak o dva tři zesilovací stupně navíc nebo použít aktivní filtry, ale prostě to jen komplikuje konstrukci, aniž by to přineslo nějaké jiné výhody.
Rezonanční obvod se k energii kmitočtů těsně kolem rezonančního chová ale podstatně hospodárněji, vlastně si ji střídavě přelévá z cívky do kondenzátoru a v ideálním případě vytopí do prostoru jen tu část výkonu, kterou z něj odebíráš do zátěže (do ní se počítá samozřejmě nejen vstup dalšího obvodu, pro který laděním vybíráš požadovaný kmitočet, ale také anténa, vlastní odpor cívky i ztráty kondenzátoru). V každém případě, když přestaneš budit rezonanční obvod, ještě chvíli si bude dokmitávat tlumenými kmity. Kolik jich bude mít významnou amplitudu, to záleží samozřejmě na jakosti obvodu a odebírané energii (ta má na jakost obvodu podstatný vliv).
Je to jak rozhoupané kyvadlo: když do něj ve správnou chvíli ťukneš, rozhoupe se, i kdyby mělo hmotnost, se kterou normálně nehneš. A bude se dohoupávat tak dlouho, až ztráty, zde nejspíš třením v závěsu, sežerou veškerou energii, kterou jsi "naťukal". Budeš-li ale ťukat v jiném rytmu, než je doba kyvu daná délkou kyvadla, nerozhoupeš ho...
