Thales píše:Právě že když je zesilovač slabý tak je kvalitní implementace fyziologie problém. Právě proto že zvýrazňuje okraje opásma tak při stejné hlasitosti při poslechu (na středech) je celkově potřeba nezanedbatelně větší výkon.
Jinak fyziologickou regulaci hlasitosti podporuju a myslím si že se velmi vyplatí jí použít.....
S tím samozřejmě také souhlasím. Kdo z nás má po ruce měřič akustického tlaku, abychom se mohli přiblížit k vyrovnání úrovní v celém řetězci tak, že při konkrétním vytočení potenciometru hlasitosti bude mít křivka stejných hladin hlasitosti minimální chybu proti citlivosti našich uší? To je v 999 případů z tisíce neřešitelné.
Hlavně tu však jde o to, že pro bytové podmínky už tak osmiwattový zesilovač (pod 5W to definitivně postrádá smysl, zvlášť, když bedny nestojí za moc, mají mizernou šířku pásma, linearitu a jejich citlivost je pod nějakých 87dB/W/m) vybavený jednoduchým obvodem fyziologické regulace znamená dost podstatnou výhodu pro posluchače: je-li správně nastavená vstupní úroveň a normálně jde zesilovač do limitace až v poslední pětině dráhy potenciometru, stejně fyziologie už nepůsobí. Její účinnost je u jednoodbočkového potenciometru až do odbočky plná, ale to je nastavená úroveň kolem -40dB. S dalším vytočením vliv korekce klesá, až za polovinou dráhy přestane být slyšet a ve ¾ už to chce přesnější měřidlo, aby byl vidět.
Já vím, je to jen takové šidítko, ale při 50-300mW, kolik se z toho tahá normálně v bytě, to udělá příjemnější zvuk docela určitě. No, a při větší nastavené hlasitosti přestane účinkovat.