Ochrana před nebezpečným dotykem
Moderátor: Moderátoři
V podstatě šlo o to, že i po sejmutí vrchních krytů přístroje musela být maximálně omezena (tedy nikoli vyloučena) možnost neúmyslného dotyku na síťové napětí. Samozřejmě výměna pojistky je činnost úmyslná...
Například magnetofony, gramofony i rozhlasové přijímače mají volně dotyku přístupné nejen všechny signálové konektory galvanicky spojené s kostrou, ale také šroubky držící kryty, přesto mají dvoužilový přívod a hlavní vypínač v otočném potenciometru (z magnetofonů se tak vypínaly téměř všechny z nejrozšířenější řady B4).
Rozhlasové přijímače měly galvanicky s kostrou spojené nejen konektory pro vnější reproduktory, ale také konektory pro gramo a magnetofon a zdířky pro antény a uzemnění.
Televizní přijímače se dělaly po desítky let jako univerzální, v nich je přímo se síťovým napětím spojená kostra, a podle polohy vidlice v zásuvce a zapojení usměrňovače je na kostře buď pracovní nula nebo ostrá fáze, případně je s ní spojená přes můstek.
Tyto televize měly anténní zdířky nebo konektory oddělené ochrannou impedancí tvořenou nejčastěji kondenzátory tak malé kapacity, že pro kmitočet 50 Hz tvoří velmi vysokou impedanci nepropouštějící proud vyšší, než bezpečný (nesměl překročit hodnotu 0,5 mA). Kondenzátory byly zpravidla zkoušené na 1,5 až 2,5 kV. Pro signál z antény (na kmitočtech o 6 a více řádů vyšších) představovaly tyto kondenzátory prakticky zkrat a příjem nijak neovlivňovaly.
Pokud měl takový televizor přípojku pro magnetofon a/nebo sluchátka, byl výstup oddělený signálovým trafíčkem s předepsanou elektrickou pevností mezi vinutími 2,5 kV.
Gramofony měly převážně šasi z lisovaného ocelového plechu, přinejmenším stínění raménka a hřídel talíře s ním spojené byly, jen motorek izolovaly gumové antivibrační závěsy a třecí gumové obložení nebo řemínek převodů.
I ty mají vesměs dvoužilový přívod a značku dvojité izolace, protože vinutí motorku i vypínač a svorkovnice, případně volič síťového napětí musely vydržet zkušební napětí nejméně 2,5 kV, zpravidla však vydržely i zkoušku napětím 4 kV.
Pokud šlo o spotřebič, který vyhověl jen zkoušce izolační pevnosti na 1,5 kV a nešlo o přijímač s označením U (viz TV přijímače), spadl do první třídy a měl třížilový přívod.
Jen na okraj - vzpomínám, jak jsme museli nechat schvalovat převodovky a izolační mezikus na elektrickou pevnost 4 kV u bowdenových fréz používaných po řadu let, když se najednou nesměly v průmyslových provozovnách používat ruční elektromechanické spotřebiče I. bezpečnostní třídy držené při práci v ruce. Alespoň to odizolování bowdenu nám schválili, když odpovídající nářadí vyhovující předpisům nebylo dostupné.
Podobně musí být ve vrtačkách a dalším nářadí odizolovaná kostra motoru od kovových částí přístupných dotyku.
Dnes je to na výrobci - jestli je spotřebič používaný v souladu s návodem k použití (včetně upozornění často nesmazatelně vylisované nebo natištěné přímo na krytu) a má příslušné označení symbolem dvojité izolace s symbolem CE a/nebo autorizované zkušebny, která značku vydala (mnoho zkušeben v Evropě své značky navzájem uznává, nemusí to tedy být naše), a přesto způsobí úraz elektrickým proudem, teprve pak se to bude řešit, jestli značku CE výrobek nosí oprávněně, tedy že skutečně má certifikaci k použití v Evropě. Často totiž nelze u dovozových zařízení ověřit, zda si tam výrobce ty značky dal sám nebo na ně má skutečně právo udělené autorizovanou osobou. Totéž vlastně platí i o prohlášení o shodě.
Myslím si ale, že ještě v roce 1992 tyto schvalovací značky u nás a vlastně v celé Evropě skutečně znamenaly, že zařízení vyhovělo příslušným bezpečnostním normám na základě zkoušek prováděných metodikou předepsanou příslušnými předmětovými normami.
Případné zhoršení bezpečnostního stavu se začalo zkoumat při revizích až podle ČSN 33 1610 a ještě jen u firem, nikoli v domácnostech.
Na tvém místě bych to neřešil: zařízení odpovídá předpisům platným v době schválení zařízení do prodeje a, nenese-li zjevné známky poškození či úprav, kterými by se mohl stupeň bezpečnosti snížit, budiž pokládáno za nadále bezpečné.
- monterjirka
- Příspěvky: 2855
- Registrován: 14 čer 2003, 00:00
- Bydliště: Blížejov
jimirek píše:Jestli trafo a primární část splňují podmínky dvojité izolace, nevidím problém ...
Podle aktuálně platných norem hovoříme u spotřebiče třídy II, který nepoužívá ochranný vodič, o dvojité nebo zesílené izolaci. Takže nemusí být u všech konstrukčních prvků dvojitá.
Dnešní normy mají výrazné přísnější požadavky na transformátor, který může být použit, měl by být "bezpečnostní",...
Ale pořád se i u aplikace norem používá princip retroaktivity práva - co vyhovělo normě, platné v době výroby, to se může dál používat, pokud
to není nebezpečné, což je takový zvláštní alibismus!
Pokud jde o doutnavku, spotřebiče třídy II mohou mít dotykový proud max. 0,5mA (pře revizi, nový výrobek by měl být vyroben tak, aby měl max. 0,25mA a aby tam byla nějaká rezerva pro mírné zhoršení v provozu). Doutnavce stačí k rozsvícení proud několikanásobně nižší.
Prochází plastovou průchodkou a vede do plně zapouzdřené bakelitové patice žárovky (přístroj nemá síťový vypínač).
Je to tak?