Magnetofon Tesla B444 lux super a indikátor vybuzení
Moderátor: Moderátoři
Magnetofon Tesla B444 lux super a indikátor vybuzení
http://www.youtube.com/watch?v=uaf6QNvlVMg
Při nižších rychlostech je rozdíl ještě větší. A, samozřejmě, jiná chyba bude při symfonické hudbě, jiná při rocku, jiná při mluveném slovu. To se jednotně nastavit nedá.
Navíc se připravíš o kontrolu, jestli se signál při záznamu přes ty přepínače skutečně do obvodu hlavy dostal. Měřák bude ukazovat, že tam úroveň je, i když na pinu 11 tlačítka "přehrávání" žádná nebude.
Servisáci v Německu měli radši Teslu B115 a odvozené modely, protože byly podle některých zvukově lepší a (i když, pravda, mladší), daleko méně poruchové a snadněji opravitelné, než třeba Uher Variocord nebo dokonce Uher Royal de Luxe, toho neměli rádi zvlášť kvůli této šílenosti - najít a připájet upadlý drát na přepínači, což byla velmi častá závada, byla práce za trest. Podobně blbě se prý opravovaly i Reporty, ale těch se do servisů dostalo jen pár kousků, spíše následkem špatného zacházení - byly údajně neuvěřitelně spolehlivé a funkční na všech rovnoběžkách od pólů po rovník, proto je měli rádi televizní reportéři: vždycky k filmu zvuk dovezli.
A dnes i znalci v muzeu sice kroutí hlavou nad tím, jak dlouho se daly dělat "lidové" cívkáče, nota bene jednomotorové a na cívky nepříliš obvyklého rozměru, jejichž zvuková kvalita byla srovnatelná s daleko dražšími přístroji, ty však byly třímotorové a na cívky do 27 cm průměru. Že prý by si zasloužily lepší design a méně síly při ovládání.
Pokud jde o design, zdrbli špatně čistitelný povrch plastů a hlavně ty malé měřáčky (vypadají blbě a musí se na ně koukat zblízka, ale zákazník měl tehdy na výběr: buď to koupí, nebo to nechá být), pokud jde o vlastnosti jako indikátor, vyzdvihli ty měřáčky jako "překvapivě dobrých vlastností", a že stěrače Akai ani indikátory Uher na ně nemají.
Koho to zajímá a nebojí se němčiny nebo zparchantěliny z překladače, počtěte si o tom. Je to tam všechno.
A to jsme si mysleli, že je třeba vlastnosti těch indikátorů nějak vylepšovat, jednou lineárním usměrňovačem střední hodnoty, podruhé detektorem špičkové hodnoty, a obě úpravy měly více nevýhod, než výhod. Žili jsme v páně Hofhansově tvrzení, že ty MP40 mají nevalné vlastnosti, což prý na druhé straně ospravedlňuje jednoduchost zapojení a spolehlivost, a na stránkách Tonbandmuseum se dovídáme, že ty větší, hezčí, složitější a dražší na ně vlastně vesměs neměly, hlavně při nižších posuvných rychlostech pásku...
Hill píše:Servisáci v Německu měli radši Teslu B115 a odvozené modely, protože byly podle některých zvukově lepší a (i když, pravda, mladší), daleko méně poruchové a snadněji opravitelné, než třeba Uher Variocord nebo dokonce Uher Royal de Luxe, toho neměli rádi zvlášť kvůli této šílenosti - najít a připájet upadlý drát na přepínači, což byla velmi častá závada, byla práce za trest.
velmi zajímavý pohled z "druhé strany" . . .
. . . na naše výrobky se dříve obecně nadávalo, možná ale jen proto, že jsme neměli možnost vlastního srovnání a slyšeli jsme jen od kamarádů chválu na západní výrobky . . .
ok1hga píše:Hill píše:Servisáci v Německu měli radši Teslu B115 a odvozené modely, protože byly podle některých zvukově lepší a (i když, pravda, mladší), daleko méně poruchové a snadněji opravitelné, než třeba Uher Variocord nebo dokonce Uher Royal de Luxe, toho neměli rádi zvlášť kvůli této šílenosti - najít a připájet upadlý drát na přepínači, což byla velmi častá závada, byla práce za trest.
velmi zajímavý pohled z "druhé strany" . . .
. . . na naše výrobky se dříve obecně nadávalo, možná ale jen proto, že jsme neměli možnost vlastního srovnání a slyšeli jsme jen od kamarádů chválu na západní výrobky . . .
Ono totiž mechanicky nejsložitější i nejsložitější z hlediska přístupu k elektronickým dílům byly magnetofony z řady B4 . Čím novější magnetofon Tesla od řady B4, tak tím byl jednodušší a mnohem snadněji opravitelný. A B 115 - 116 už byly na opravy absolutně jednoduché. Mechanicky úplně a elektronika poskládaná téměř výhradně z jednoduchých převážně tranzistorových modulů . Které byly samy o sobě snadno opravitelné nebo dokonce vyrobitelné z běžných součástek.
Jediný problém tam mohly být přepínače, hlavně přepínače stop - mnohonásobný mechanický přepínač vyráběný Teslou ve francouzské licenci a natvrdo hřídelkou propojený na venek magnetofonu, nechráněný proti úderům při přenášení.
Co se týká indikátorů, pokud už z výroby fungovaly i při přehrávání, obvykle mívaly v cestě vřazeny přepínače, které pro indikaci přehrávaného signálu upravovaly kmitočtovou charakteristiku usměrňovače indikátoru. Ale stejně to nikdy nebylo přesné, protože různé magnetofonové pásky měly už při nahrávání různý útlum, který se dokonce lišil při různě nadstavené úrovni předmagnetizace. Další výrazně rozdílný pokles nahrané úrovně měly různé magnetofonové pásky po mnohonásobném přehrání nahrávky nebo i po delším uložení bez přehrávání - měsíce a déle. Analogovými prostředky prakticky nebylo možné zajistit, aby na indikátoru při přehrávání skladby byla stejná úroveň jako byla při nahrávání té skladby. Mluvím o kotoučových magnetofonech. U kazetových to mohlo být podobně, předpokládám.
Dalo by se toho dosáhnout až jedině digitálními prostředky, kdy by každý pásek byl před nahráváním kalibrován procesorem a přehrávání bylo nadstaveno podle té kalibrace, bohužel vývoj magnetofonů třídy Tesla skončil podstatně dřív.
Asi nejhezčí čs. VU měřák, průsvitný, původ B100, do B113 apod. bez úprav pasuje.
http://www.fastimages.eu/images/vu.jpg