petrfilipi píše:.. Oni znali i vzorec V=PI ER nadruhou V, ale nevěděli, co s tím. To je síla, co?
To je ještě málá síla. Tohle by byla síla:
V=čtyři PI ER nadruhou V
Schola ludus. Já bych klidně přijal pohádku, že jen kulička se ohřeje a nic jiného se nezmění, pokud mi to pomůže pochopit tu transformaci energie, a tedy i použití těch namemorovaných vzorečků. Na to je komplexní skutečnost příliš složitá.
Padl zde dotaz, proč na kulička nepadá na ocelovou desku.
Kdyby ta kulička padala na ocelovou desku, budeme tady snad řešit pružnost materiálu.
Kdyby padala na dřevo, budeme patrně řešit jeho deformaci.
Kdyby padla na polystyrén, můžeme koumat nad hloubkou průniku do materiálu.
Kdyby padala na sklo, bude to nepedagogické - vedeme žáka k vandalizmu.
Kdyby...
Kdyby padala na holou hlavu, je to zase nehumánní...
Tak si vyberte, kam má ta kulička vlastně spadnout, aby to bylo pokaždé fyzikálně, pedagogicky, eticky... správně!
Ale když jsme u té kuličky:
Vzpoměl jsem si, jak mi kdysi kolega vyprávěl zážitek z doby svých studií, na VŠ v Liberci. To se studenti v noci vraceli z hospody. Cestou je nenapadlo nic lepšího, než ze sloupku plotu, zhodit betonovou kouli, o něco větší než fotbalový míč. Měli velkou legraci, jak se pak ta koule valila prázdnou tichou ulicí dolů.
Druhý den od svého profesora dostali zadání spočítat:
1./ jakou rychlostí se koule valila v okamžiku nárazu do betonové zdi dole,
2./ jaká v ní byla energie.
Prý pak všichni koukali jak... když si uvědomili, co mohli v opilosti způsobit.
Docela si vzpomínám taky na jeden takový syntetický příklad z fyziky v 9. třídě, kdy jsme měli vypočítat jaký výkon podává skokan do výšky při přeskočení zadané výšky a zadané jeho hmotnosti. Všichni to počítali, jako že se skokan koná práci po celou dobu letu a učitel to taky tak myslel. Živě si vybavuji, jak koukal jako puk, když jsem mu zdůvodnil svůj skoro řádově odlišný výsledek. "Soudruhu učiteli (rok 1969), ale on přece koná práci jen v době odrazu. Takže jeho odraz nohou a pohyb těla udělá změnu výšky těžiště asi o 40 cm a tím jeho práce skončí. Dále se pohybuje setrvačností a žádný výkon už nepodává".
To jste se jenom neshodli v tom, jaký je ten časový interval, ve kterém budete zkoumat průměrný výkon. Ale pletli jste se oba, nutili jste chudáka skokana skákat z místa, bez rozběhu. To se asi na olympiádu nekvalifikuje
P.S. Běžící sprinter má takovou rychlost, že by mu stačila na překonání výškového rozdílu cca 5 m. Tomu taky celkem odpovídají výkony ve skoku o tyči.
A ještě bych to doplnil - skokan bez tyče při odrazu nepodává výkon, nýbrž naopak energii maří ve svých svalech a kloubech (podobně jako při běhu se schodů). Jeho energie po odrazu je cca třetina jeho kinetické energie před odrazem
On spíše svou kinetickou energii získanou rozběhem s poměrně nízkou účinností převádí na energii potenciální s tím, že trochu přidá posledním odrazem, kde vektor síly směřuje od země směrem nahoru.
