z LCD monitoru TV
Moderátor: Moderátoři
Pred nejakým rokom som natrafil na internetový obchod, kde to mali v ponuke, tri či štyri kúsky. Cenovo to začínalo pod úrovňou 70€. Aj som uvažoval, ale už som mal spomenutý LifeView. Boli to medzičleny medzi stávajúci PC a monitor, pre ľudí v stiesnených priestoroch, ako študenti na privátoch a pod. Vedeli viac rozlíšení, pri nižších dovolovali zvýšiť vertikál; malo to PIP, dokonca tuším kábelovku a podobné čačky. Niečo na prvý pohľad podobné tomuto. Neviem tú stránku nájsť, tak som aspoň vypichol jeden príklad.
Dúfal som, že niekto vie o niečom jednoúčelovom, primitívnejšom, za nižšiu cenu.
Dúfal som, že niekto vie o niečom jednoúčelovom, primitívnejšom, za nižšiu cenu.
Duvsan, ty bys měl ještě vědět hodně o rozdílech mezi analogovým a digitálním zpracováním TV signálu i o rozdílu mezi analogovými systémy:
především snímková frekvence analogové televize byla od počátku odvozená od kmitočtu sítě - v Evropě a některých zemích světa, kde se v síti používá frekvence 50 Hz, byla vybrána snímková frekvence 25 Hz. Je blízká filmové frekvenci (24 Hz) a proto je stejný film v televizi o něco kratší, než v kině, protože se pouští rychleji.
Ale na CRT obrazovce, kdyby se měl kreslit celý obraz odshora dolů najednou, by obraz blikal, protože, než by se rozsvítil bod na stínítku vpravo dole, už by levý horní roh stínítka stihl téměř úplně zhasnout.
V kině se promítá celé políčko najednou, přesto se každé promítá dvakrát, prostě film stojí a závěrka přeruší jednou světelný tok, teprve při dalším zatmění se film posune na další políčko a to se také promítne dvakrát, aby těch bliknutí bylo 48 každou sekundu. A že to blikání není znát?
Právě kvůli omezené době dosvitu stínítka televizní obrazovky bylo zvolené prokládané řádkování: napřed se z toho políčka nakreslí liché (nepárne) řádky, pak sudé (párne). Paprsek přeběhne obrazovku shora dolů 50x za sekundu, stínítko nestihne o tolik pohasnout a už se těsně vedle ještě svítícího řádku kreslí další s jen málo odlišnou informací, ve stejném místě obrazu je prakticky stejný. Pro přenos stačí poloviční šířka pásma, než by odpovídala vodorovnému rozlišení obrazu, ale hlavně - při dobře nastaveném kontrastu a jasu si nemůžeš blikání všimnout. Jistě, když to předávkuješ a obrazovkou si svítíš na čtení, blikání už pozorovatelné je.
Protože pro přenos barevné informace už nevyhovovala stabilita kmitočtu sítě (černobílé televizi nevadilo, že zrovna zobrazuje 49 Hz nebo 51 Hz, na stejnou síť byli připojení ve studiu, jako diváci doma), přešla televize na přesný kmitočet 50 Hz nezávislý na kmitočtu sítě.
Tím počtem viditelných řádků (576 z celkem 625 u nás) je ale dané maximální rozlišení, víc z analogové televize nedostaneš.
Zobrazovače LCD ale fungují na jiném principu, svítí pořád po celé ploše, jen obrazová informace se na nich postupně překresluje, vlastně se vyměňuje jeden snímek za jiný, takže je jedno, jakou frekvencí: pod 10 Hz je viditelné krokování obrazu, ale jinak nic (animované filmy se točí tak, že jedna fáze se snímá na dvě políčka, čili máš ve skutečnosti jen 12,5 obrázku za sekundu, v kině jen 12, a také to nevadí). Dokonce je u LCD jedno, jestli se vyměňuje obraz řádek po řádku nebo prokládaně, případně, jako u digitálu, se dají vyměňovat jen pohybující se objekty v obrazu, ty pevné se jen obnovují, ale nepřekreslují.
Maximální rozlišení plochých zobrazovačů je pevně dáno fyzickým počtem trojic bodů na ploše, protože jedna RGB trojice může zobrazit jen jeden pixel.
U CRT to nebylo tak jednoznačné, protože se obraz kreslil plynule se pohybujícím paprskem, takže bylo možné i to, že půlka luminoforového bodu na stínítku svítila víc a druhá půlka téhož bodu méně, protože paprsek při průchodu přes tento bod právě zhasínal, dokonce Sony na to má patent, jak ten přechod zostřit (první Trinitrony měly jen 380 trojic bodů na řádek, přesto uměly ostřejší obraz, než Permachromky, které měly těch trojic na šířku přes 800)
Analogová norma VGA pro monitory ale vznikla z americké televizní normy, proto byl v Evropě od počátku problém, jak použít počítačový monitor v roli zobrazovače TV signálu. Jen málo jich umělo těch 50 Hz prokládaně. Většinou je jejich minimum 60 Hz. Proto ty drahé převodníky.
Jen tak na okraj - CRT monitory u počítačů O2 Silicon Graphics zobrazovaly maximálně 64 Hz neprokládaně, víc ta grafika v rozlišení 2048x1536 neuměla. A pracuje se na nich dodnes na pracovištích CAD, kdy do toho hodiny a hodiny lidi zírají, a nebliká to.
Digitální signál se přenáší zakódovaný až do monitoru (HDMI nebo DVI) a teprve příslušný kodek z něj udělá informaci pro jednotlivé body na monitoru, které jsou adresované přímo. Obnovovací frekvence pak může být zvolená celkem libovolně (co kdo snese)
především snímková frekvence analogové televize byla od počátku odvozená od kmitočtu sítě - v Evropě a některých zemích světa, kde se v síti používá frekvence 50 Hz, byla vybrána snímková frekvence 25 Hz. Je blízká filmové frekvenci (24 Hz) a proto je stejný film v televizi o něco kratší, než v kině, protože se pouští rychleji.
Ale na CRT obrazovce, kdyby se měl kreslit celý obraz odshora dolů najednou, by obraz blikal, protože, než by se rozsvítil bod na stínítku vpravo dole, už by levý horní roh stínítka stihl téměř úplně zhasnout.
V kině se promítá celé políčko najednou, přesto se každé promítá dvakrát, prostě film stojí a závěrka přeruší jednou světelný tok, teprve při dalším zatmění se film posune na další políčko a to se také promítne dvakrát, aby těch bliknutí bylo 48 každou sekundu. A že to blikání není znát?
Právě kvůli omezené době dosvitu stínítka televizní obrazovky bylo zvolené prokládané řádkování: napřed se z toho políčka nakreslí liché (nepárne) řádky, pak sudé (párne). Paprsek přeběhne obrazovku shora dolů 50x za sekundu, stínítko nestihne o tolik pohasnout a už se těsně vedle ještě svítícího řádku kreslí další s jen málo odlišnou informací, ve stejném místě obrazu je prakticky stejný. Pro přenos stačí poloviční šířka pásma, než by odpovídala vodorovnému rozlišení obrazu, ale hlavně - při dobře nastaveném kontrastu a jasu si nemůžeš blikání všimnout. Jistě, když to předávkuješ a obrazovkou si svítíš na čtení, blikání už pozorovatelné je.
Protože pro přenos barevné informace už nevyhovovala stabilita kmitočtu sítě (černobílé televizi nevadilo, že zrovna zobrazuje 49 Hz nebo 51 Hz, na stejnou síť byli připojení ve studiu, jako diváci doma), přešla televize na přesný kmitočet 50 Hz nezávislý na kmitočtu sítě.
Tím počtem viditelných řádků (576 z celkem 625 u nás) je ale dané maximální rozlišení, víc z analogové televize nedostaneš.
Zobrazovače LCD ale fungují na jiném principu, svítí pořád po celé ploše, jen obrazová informace se na nich postupně překresluje, vlastně se vyměňuje jeden snímek za jiný, takže je jedno, jakou frekvencí: pod 10 Hz je viditelné krokování obrazu, ale jinak nic (animované filmy se točí tak, že jedna fáze se snímá na dvě políčka, čili máš ve skutečnosti jen 12,5 obrázku za sekundu, v kině jen 12, a také to nevadí). Dokonce je u LCD jedno, jestli se vyměňuje obraz řádek po řádku nebo prokládaně, případně, jako u digitálu, se dají vyměňovat jen pohybující se objekty v obrazu, ty pevné se jen obnovují, ale nepřekreslují.
Maximální rozlišení plochých zobrazovačů je pevně dáno fyzickým počtem trojic bodů na ploše, protože jedna RGB trojice může zobrazit jen jeden pixel.
U CRT to nebylo tak jednoznačné, protože se obraz kreslil plynule se pohybujícím paprskem, takže bylo možné i to, že půlka luminoforového bodu na stínítku svítila víc a druhá půlka téhož bodu méně, protože paprsek při průchodu přes tento bod právě zhasínal, dokonce Sony na to má patent, jak ten přechod zostřit (první Trinitrony měly jen 380 trojic bodů na řádek, přesto uměly ostřejší obraz, než Permachromky, které měly těch trojic na šířku přes 800)
Analogová norma VGA pro monitory ale vznikla z americké televizní normy, proto byl v Evropě od počátku problém, jak použít počítačový monitor v roli zobrazovače TV signálu. Jen málo jich umělo těch 50 Hz prokládaně. Většinou je jejich minimum 60 Hz. Proto ty drahé převodníky.
Jen tak na okraj - CRT monitory u počítačů O2 Silicon Graphics zobrazovaly maximálně 64 Hz neprokládaně, víc ta grafika v rozlišení 2048x1536 neuměla. A pracuje se na nich dodnes na pracovištích CAD, kdy do toho hodiny a hodiny lidi zírají, a nebliká to.
Digitální signál se přenáší zakódovaný až do monitoru (HDMI nebo DVI) a teprve příslušný kodek z něj udělá informaci pro jednotlivé body na monitoru, které jsou adresované přímo. Obnovovací frekvence pak může být zvolená celkem libovolně (co kdo snese)
S pár věcmi bohužel nemohu souhlasit.
- Ani ČBTV nepoužívala synchronizaci podle sítě, ale synchronizátor byl přesný, řízený krystalem. Kromě 50Hz pro vertikál je potřeba vyrobit přesně i 15625Hz pro horizontál a také všechny pomocné impulzy a to ve vzájemně přesném vztahu V a H. Stejný kmitočet jako kmitočet sítě nebyl zvolen kvůli synchronizaci, ale kvůli menšímu rušení brumem v obrazu, což byl u elektronkových zařízení problém. Synchronizátor ve studiu tak jen umožňoval běžet fázově zavěšen na kmitočet sítě. Televizor diváků doma vždy běžel podle přijmutých synchronizačních impulzů, kmitočet sítě doma ho nezajímal (mohl běžet napájen třeba z generátoru).
- LCD sice technicky vzato může zobrazovat i prokládaně, ale prakticky to možné není, jedině že by se v druhém půlsnímku v tu chvíli zobrazila černá. Pokud oko uvidí oba půlsnímky najednou, které se ale časově liší, rozpadnou se pohybující se objekty na 2 části. Proto každá LCD i plazma TV provádí přepočet na neprokládaný režim.
- Po DVI se nepřenáší nějak zvlášť zakódovaný signál. Jde o RGB v digitální podobě (každá složka zvlášť), nekomprimované, jdoucí bod po bodu, řádek po řádku v podstatě stejně jako u analogové TV. Po HDMI jdou ta samá data jen zakódovaná jako ochrana proti kopírování. Obnovovací frekvence zobrazovače je za normálních okolností stejná nebo násobkem frekvence, která přichází po DVI/HDMI. Volba jakéhokoliv jiného kmitočtu způsobí výpadky snímků a tím neplynulý pohyb. Obnovovací frekvenci tak určuje v PC grafická karta, v TV norma vysílání, zobrazovač se ji přizpůsobí.
- Ani ČBTV nepoužívala synchronizaci podle sítě, ale synchronizátor byl přesný, řízený krystalem. Kromě 50Hz pro vertikál je potřeba vyrobit přesně i 15625Hz pro horizontál a také všechny pomocné impulzy a to ve vzájemně přesném vztahu V a H. Stejný kmitočet jako kmitočet sítě nebyl zvolen kvůli synchronizaci, ale kvůli menšímu rušení brumem v obrazu, což byl u elektronkových zařízení problém. Synchronizátor ve studiu tak jen umožňoval běžet fázově zavěšen na kmitočet sítě. Televizor diváků doma vždy běžel podle přijmutých synchronizačních impulzů, kmitočet sítě doma ho nezajímal (mohl běžet napájen třeba z generátoru).
- LCD sice technicky vzato může zobrazovat i prokládaně, ale prakticky to možné není, jedině že by se v druhém půlsnímku v tu chvíli zobrazila černá. Pokud oko uvidí oba půlsnímky najednou, které se ale časově liší, rozpadnou se pohybující se objekty na 2 části. Proto každá LCD i plazma TV provádí přepočet na neprokládaný režim.
- Po DVI se nepřenáší nějak zvlášť zakódovaný signál. Jde o RGB v digitální podobě (každá složka zvlášť), nekomprimované, jdoucí bod po bodu, řádek po řádku v podstatě stejně jako u analogové TV. Po HDMI jdou ta samá data jen zakódovaná jako ochrana proti kopírování. Obnovovací frekvence zobrazovače je za normálních okolností stejná nebo násobkem frekvence, která přichází po DVI/HDMI. Volba jakéhokoliv jiného kmitočtu způsobí výpadky snímků a tím neplynulý pohyb. Obnovovací frekvenci tak určuje v PC grafická karta, v TV norma vysílání, zobrazovač se ji přizpůsobí.
Monitor by išlo upraviť asi iba výmenou riadiacej elektroniky.
DVI je v podstate HDMI (iba bez zvuku), sú na to redukcie...
P.S. ak máš výstup z PC iba DVI, pozri redukciu DVI -> VGA (v DVI konektore je zvyčajne aj analógový signál na svojich pinoch).
DVI je v podstate HDMI (iba bez zvuku), sú na to redukcie...
P.S. ak máš výstup z PC iba DVI, pozri redukciu DVI -> VGA (v DVI konektore je zvyčajne aj analógový signál na svojich pinoch).
Je na čase vymeniť primátora Bratislavy, a celú tú neschopnú pakáž okolo.
Paradoxně je LCD monitor s VGA vstupem složitější než ten s DVI, protože pro připojení VGA musí obsahovat 3 rychlé A/D převodníky, zatímco z DVI ten samý digitální signál získá přímo. Přesto byl prodáván levněji, což je klasická ukázka tupého marketingu.Duvsan píše:Zatiaľ nechcem zakladať nové vlákno, ak by to bola blbina. Ako náročné by bolo do starého LCD monitotu dobudovať HDMI alebo DVI? Stačí vyviesť dátové vodiče, bola by potrebná pokročilejšia elektronika, či dokonca to musí vedieť procesor? Ď
Ale předělat to v domácích podmínkách prakticky nejde, jedná se o zákaznické obvody, které běžně neseženete. Jedinou teoretickou možností by bylo sehnat desku z monitoru obdobného typu se vstupy DVI i VGA, často se tak vyráběla levnější a dražší varianta.
HDMI je pak signálově to samé co DVI, jen je navíc přidaná ochrana proti kopírování - grafická karta/DVD/BD data jinak shodná s DVI zakóduje a monitor je zase rozkóduje a dál s nimi pracuje jako s DVI.
Takže zcela prakticky je lepší koupit nový monitor, protože vše ostatní vyjde dráž.
Princíp televízie poznám, taký " zajíc" už nie som. Ide mi o to, že mi vystal starý LCD a keď nechcem trápiť veľké CRT, použijem ten monitor. Kŕmim ho SD-čkovým prijímačom, ktorý má preň výstup. Keď to stojí za to, zapnem riadny televízor. Prijímač (druhý, ten pre televízor) mám HD a keďže ten monigor vie 1024x768, namotal ma využiť to. Najprv som pozeral prevodníky HDMI to VGA, potom mi napadlo, čo by to dalo skúsiť ten digitál priamo. Dúfal som, že nebude tak veľký problém tie A/D-čka obísť, VGA by som popr. oželel. Nuž keď je tak, nuž tak nič. Tak ďakujem za vysvetlenie.
xsc píše:S pár věcmi bohužel nemohu souhlasit.
- Ani ČBTV nepoužívala synchronizaci podle sítě...
To jsem sice nikde nenapsal, přijímače se synchronizovaly vždy podle řádkových a snímkových impulsů v signálu.
Ale to, že se nesynchronizoval snímkový rozklad pro vysílání podle sítě u nás, pořád neznamená, že to neexistovalo - první přenosové vozy Philips (a nejspíš i další) tuto možnost měly. A že Holandsko s takto připravenou technikou, zejména sortimentem TV přijímačů, čekalo, až kolem nich celá Evropa bude televizi mít, a teprve pak to spustilo, když už systém nastoupil cestu k všednosti a zastarání, je věc jiná.