Dajú, viac-menej spolahlivo. Ale ja hovorím o sabaspoznaní u toho jedinca.PeteBurns píše:.. Ale nastastie ako mnozstvo vedomosti, tak uroven inteligencie sa daju spolahlivo overit
O Einsteinovi, Stvořiteli, Darwinovi...a vůbec (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
Bernard, nemusis na to ist takou oklukou a chodit okolo horucej kase
Este musim po dalsom vybuchu smiechu pri citani vlakna o nefunkcnosti flash playera, ze je "odkazany" na youtube, doplnit, ze skutocnu evoluciu, v jej pravom slovazmysle, mozeme pozorovat prakticky v realnom case, vsetci sa cuduju, ako ludia leniveju, su cim dalej tym tupsi a stadovitejsi - presne takto to funguje, ako Ohmov zakon, vsetko ide cestou najmensieho odporu
Nika, s tym plne suhlasim
Z tvých názorů slyším pýchu typu "Nuž pojďte, páni, blíže, jen trochu blíže, hrdobci, jimž hrouda..."
Lidé, kterým šlo o vědu a posunutí lidského poznání, byli obvykle velmi skromní. V tvém případě to nehrozí.
A pokud si někdo nezaujatý přečte tvůj poslední příspěvek, tak nabude stejného dojmu, jako FERYACT.
Ještě zbývá, abys napsal, jak jsi byl na smrt nemocný a jak jsi zabil svého prvního medvěda.
...Existuje jeden rys vyučování, na který bychom chtěli upoutat vaši pozornost. Nazýváme ho „Lži-dětem“ . Obáváme se, že někteří čtenáři by se mohli pozastavit nad slovem „lži“ - to totiž Iana a Jacka dostalo do velkých problémů s jistými literárně založenými Švédy na vědecké konferenci, protože ti to vzali příliš vážně a strávili několik dní protestováním, že „to není lež\“ Je. Je, a máme pro ni ty nejlepší důvody, ale stále je to lež. Lež-dětem je tvrzení, které je nepravdivé, ale vede dětský rozum k důkladnějšímu vysvětlení, které dítě ocení jen tehdy, pokud mu předcházela lež.
Raná vývojová stadia výuky musela obsahovat spoustu Lží- dětem, protože rané výklady musely být jednoduché. Ale žijeme ve složitém světě a Lži-dětem musely být nahrazeny složitějšími příběhy, pokud se z nich nemají stát opravdové lži. Bohužel to, co si většina z nás pamatuje z vědy, jsou jen špatně zapamatované Lži-dětem. Například duha. Všichni si pamatujeme, jak nám ve škole bylo vštěpováno, že sklo a voda rozkládají světlo na jeho základní barvy - existuje dokonce i hezký experiment, kde je to vidět - a řekli nám, že stejným způsobem se tvoří duha, světlem procházejícím skrz kapky deště. Když jsme byli dětmi, nikdy nám nepřišlo, že zatímco je tím vysvětlena barva duhy, nevysvětluje to tvar. Ani to nevysvětluje, jak se světlo z mnoha různých dešťových kapek nějakým způsobem složí, aby vytvořilo zářivý oblouk. Proč se to celé nerozmaže? Tohle není to správné místo, kde bychom vám vysvětlili všechnu tu elegantní geometrii duhy - ale alespoň vidíte, že „lež“ není zase tak silné slovo. Školní vysvětlení odvádí naši pozornost od skutečné krásy duhy, spolupracujícího efektu všech kapek, tím, že předstírá, že když vysvětlíte barvy, je všechno hotovo.
Ostatními příklady Lží- dětem jsou představa zemského magnetického pole ve tvaru obřího magnetu s nápisy N a S, obrázek atomu jako miniaturní sluneční soustavy, nápad, že žijící měňavka je miliardu let starý „primitivní“ organismus, myšlenka, že DNA je stavební plán žijícího organismu a spojení mezi relativitou a účesem Alberta Einsteina (to je nápad, na který mohli přijít jen lidé s takovým účesem). Kvantová mechanika postrádá takovou veřejnou „nálepku“ - nevypráví žádný jednoduchý příběh, kterého by se mohl nespecialista chytit a držet - takže se ohledně ní cítíme dosti rozpačitě.
Pokud žijete ve složitém světě, musíte ho zjednodušit, abyste mu porozuměli. Vlastně přesně tohle ve skutečnosti znamená slovo“porozumět“. Pro různé úrovně vzdělání existují odpovídající úrovně zjednodušení. Lhář- dětem je úctyhodné a potřebné povolání, jinak známé jako „učitel“....
Tak vidíš, tobě stačí, že nějaké věci do sebe nezapadají, abys o nich prohlásil, že jsou to nesmysly. A takoví, aby jim ty nesmysly zapadaly pěkně do sebe, tak si něco vymyslí a pak se tetelí blahem, jak jim to do sebe pěkně zapadá. A ať se ostatní snaží...PeteBurns píše:...ale skor ci neskor, ak nad tym clovek zacne rozmyslat, a zacne si vsimat vsetky tie nezmysly, co do seba nijako nezapadaju a ani nemozu, nezostava nic ine, iba sa pokusit o vlastne pochopenie, ...
Podobně tomu bylo i v případě odpůrců Einsteinovy teorie relativity (abych se vrátil k tématu vlákna). Ti odpůrci, aby jim to pěkně "zapadalo do sebe" si vymysleli neexistující prostředí pro šíření elektromagnetických vln, které nazvali éter s tím, že dříve nebo později bude jeho existence prokázána. Bylo to pohodlnější a hlavně to tolik nebouralo tehdejší Newtonovu fyziku. Jenže Einstein jim tu smyšlenou konstrukci zcela zničil a tím možná i vědecké renomé některých jeho oponentů.
Bernard, ak ti to urobi radost, kludne to tam supni, alebo o to poziadaj, nijako ma tym nepotrestas, skor naopak
Yarda1 píše:Když tuhle diskusi sleduji, nedá mi to, abych necitoval klasika (už poněkolikáté):...Například duha. Všichni si pamatujeme, jak nám ve škole bylo vštěpováno, že sklo a voda rozkládají světlo na jeho základní barvy - existuje dokonce i hezký experiment, kde je to vidět - a řekli nám, že stejným způsobem se tvoří duha, světlem procházejícím skrz kapky deště. Když jsme byli dětmi, nikdy nám nepřišlo, že zatímco je tím vysvětlena barva duhy, nevysvětluje to tvar. Ani to nevysvětluje, jak se světlo z mnoha různých dešťových kapek nějakým způsobem složí, aby vytvořilo zářivý oblouk. Proč se to celé nerozmaže? Tohle není to správné místo, kde bychom vám vysvětlili všechnu tu elegantní geometrii duhy - ale alespoň vidíte, že „lež“ není zase tak silné slovo. Školní vysvětlení odvádí naši pozornost od skutečné krásy duhy, spolupracujícího efektu všech kapek, tím, že předstírá, že když vysvětlíte barvy, je všechno hotovo....
Tak zrovna duha není vhodný příklad, protože žádná ze známých fyzikálních teorií, jakkoli třeba vyvrátily teorie jiné, ještě nehnula s definicí rozkladu světla tak, jak ji popsal kolem roku 1650 Jan Marek Marci z Landškrouna, rektor Karlovy Univerzity (a za svá bádání také jmenovaný členem Královské společnosti nauk v Londýně), i když tehdy zřejmě o nějaké vlnové délce neměl potuchy. Nejde tu o lež, jen o zjednodušení.
Matematicky to je zcela v pořádku, když si prohlížím duhu od konce ke konci, musí tvořit oblouk: světlo z téměř bodového zdroje (to, že nemá zcela nulový rozměr, způsobuje určitou neostrost) se v kapkách a vodní tříšti rozkládá na celé spektrum, ze kterého vidí oko jen určitý rozsah vlnových délek (vlnová délka se s úhlem spojitě mění). I to oko je z hlediska duhy jen bod, od kterého viděná barva kapky se s úhlem viděného lomu světla v kapce, tedy během jejícho pádu, spojitě mění, proto tu barvu vidíme v jednom místě. Ta barva je daná místem, v němž se kapka právě nachází, přesněji - souvisí s pozorovacím úhlem a úhlem dopadu světla. Je-li kapka blíže, nebo dále, nehraje roli: tak na té bližší kapce zahlédnu tu barvu, když bude níže, než ta vzdálenější. Z hlediska pozorovatele budou ty kapky v zákrytu. A, má-li být zachovaný úhel lomu k oku, které to pozoruje, vychází po křivce definované průsečíkem dvou kulových ploch - jedné o poloměru vzdálenosti od Slunce, druhé o poloměru daného vdáleností od pozorovatele. Těch poloměrů a jejich průsečíků je pochopitelně mnoho, nikdy neprší jen v jediné tenké vrstvě...
To jsem také hodně zjednodušil: zanedbal jsem atmosférickou refrakci, vynechal jsem geometrii, není tu jediný vzorec, žádná definice optického zákona, žádné číslo.
A že místo jednotlivých barevných bodů vidíme zářivý oblouk? I teď přece koukáte na monitor, na němž jsou miliony zářivých bodů, které se slévají do ploch v milionech barevných odstínů, ačkoli jednotlivě umí jen tři barvy. Zde hrají roli ještě další fyzikální a fyziologické zákonitosti, které jsem vynechal.
Ale i toto vše je příliš složité na vysvětlování, když to mám objasnit dítěti ve věku, jehož typickou reakcí na zodpovězení každého "proč?" je další "proč?" (počtem limitující k nekonečnu). Příklad rozkladu světla hranolem náramně pomůže, ale to ostatní si takové dítě ani představit neumí, natož, aby o tom mělo nějakou potuchu.
Nelžu mu, další poznání později nezpůsobí negaci už kdysi přijatého vysvětlení, bude-li mít dítě zájem a odpovídající znalosti zákonů optiky, trigonometrie, šíření vlnění, kvadratických a kubických rovnic atd, samozřejmě.
Lhal bych, kdybych tvrdil, že duha má jen sedm barev, že duha vychází ze země tam, kde je zakopaný hrnec se zlaťáky... to už patří do říše pohádek.
Vysvětlení libovolného přírodního jevu by mělo odpovídat mentální vyspělosti a dosud nabytým znalostem tazatele, ale tak, aby další poznání jen doplnilo to, co už ví a umí si představit. Bez toho, že by ten tazatel musel najednou zapomenout to, co už ví, a začít od začátku.
Samozřejmě, jsou oblasti, kde se teorii dosud pokládanou za obecně nezpochybnitelnou nepodařilo prokázat, jsou oblasti přírodních jevů, kde další výzkum celou původní teorii zcela zbořil.
Ale duha to (zatím) není.
Omlouvám se za poněkud, i když ne zcela, OT.
Rozhodně si ale nemyslím, že člověk je jediný inteligentní tvor na zemi (Burnsi! Jak se to jako projevuje?
- tomasjedno
- Příspěvky: 6547
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha