Na výrobním štítku zdroje je jasně vyraženo BM412. Když jsem nahlédl do dokumentace BM412 abych zjistil co umí to trafo tak ejhle. Tam určitě nejsou flašky typu 6L50 pro které jsou ty patice.
Je to nějaká varianta? Nevíte někdo co to je za zdroj?
Záhadný zdroj BM412
Moderátor: Moderátoři
Záhadný zdroj BM412
- Přílohy
-
BM412m.jpg- šásko napájecího zdroje BM412 (?)
- (22.98 KiB) Staženo 236 x
Svět vypadá dobře jen při pohledu přes koňské uši.
Sandal píše:http://bee.mif.pg.gda.pl/ciasteczkowypotwor/Tesla/bm412.pdfJe to ono?
No jo. To je ono.
Já jsem měl trochu jinou (asi novější) dokumentaci. Tam byla usměrňovačka jen EZ81. Tady je jako varianta 6Y50 a to je ono na ni jsou ty patice. Ovšem proč dvě takové velké usměrňovačky? Trafo má jen 90W.
Asi nedostatky v tehdejším zásobování.
Svět vypadá dobře jen při pohledu přes koňské uši.
Myslím, že tehdy se to tak dělalo kvůli úspoře. Měli sklady zastaralých 6L51, tak nějaký rudý papaláš nařídil to použít do nových konstrukcí, i když to bylo zastaralé, prostě to bylo tehdejší politikou. Třeba fakt nepochopím, proč třeba v rádiu 625A hymnus byla koncová lampa PL82, měla přece 16,5V žhavení a muselo tam být zvlášť žhavící vinutí na trafu. V té době již přece byla úplně běžná EL84. Taky tesla dost dlouho používala trafa s dvojitýma sekundárama, aby si v usměrňovači vystačila s dvěma diodami. Polovodiče byly dražší než měď.
Dovedu si představit, že v době, kdy měli konstruktéři k dispozici jen rýsovací prkno, tužku a logaritmické pravítko, od původního zadání, k návrhu řešení, přes ověření konstrukce, schvalovací proces, až po uvedení zařízení do sériové výroby, uplynuly roky.
O využití běžně dostupných elektronek starší osvědčené konstrukce, bohatě dimenzovaných pro řešené zařízení, tak nemusel rozhodovat žádný papaláš, jak bylo zmíněno výše.
Dalším problémem při řešení konstrukce, mohla být též dostupnost vhodnějších a modernějších elektronek na trhu v poválečném období (v době návrhu přístroje) a snaha o unifikaci. Tedy o co nejmenší počet různých typů elektronek, použitých v dané konstrukci, což se mohlo projevit zejména u složitějších zařízení.
O využití běžně dostupných elektronek starší osvědčené konstrukce, bohatě dimenzovaných pro řešené zařízení, tak nemusel rozhodovat žádný papaláš, jak bylo zmíněno výše.
Dalším problémem při řešení konstrukce, mohla být též dostupnost vhodnějších a modernějších elektronek na trhu v poválečném období (v době návrhu přístroje) a snaha o unifikaci. Tedy o co nejmenší počet různých typů elektronek, použitých v dané konstrukci, což se mohlo projevit zejména u složitějších zařízení.
